Z turistu pútnik (9): Dobrý pastier

Dobrý Pastýř

Stává se, že turista znavený po dlouhých hodinách strávených v galeriích Vatikánských muzeí, sebere síly a zamíří ještě na jednu prohlídku, do moderní budovy ze 70. let minulého století, kde jsou umístěny sbírky Museo Gregoriano Profano, založené papežem Řehořem XVI. pro sbírky antického umění, a Museo Pio Cristiano, založené papežem Piem IX. pro sbírky raně-křesťanského umění. Za řadou starověkých sarkofágů s biblickými výjevy, spatří návštěvník na konci schodiště osaměle stojící sochu.

Socha je umístěná tak trochu stranou a nenápadně, takže vás až zarazí, když zjistíte, že máte před sebou Dobrého Pastýře, světoznámé dílo raně-křesťanského umění. Jistě jste ji viděli v učebnici náboženství. Nechybí ani v žádném z přehledů světového umění. A tady náhle potkáte Dobrého pastýře, jak nonšalantně shlíží na poměrně odlehlé místo Vatikánských muzeí.

Možná je to však dobrý způsob, jak si přiblížit nástup křesťanského umění. Kde se křesťanské umění objevilo poprvé? Nebylo to v galeriích, ani na náměstích nebo významných veřejných prostranstvích. Na začátku se rozvíjelo v tichosti katakomb. Jen pomalu, jak léta ubíhala, křesťanské umění vystupovalo ze tmy na světlo. A když byli křesťané připraveni hlásat veřejně svého Spasitele, vybrali si toto znázornění, Dobrého pastýře.

Proč právě tento obraz? Protože mohl oslovit mnoho lidí najednou. Jak starověké turisty – chceme-li - tak i starověké poutníky. Postava mladého muže s krátkou tunikou, který nese na ramenou ovečku, dávala smysl pro Řeky i pro Římany.   

Římané v této figuře viděli ztělesnění filantropie, ochoty vzít na svá bedra břemeno druhého člověka, ať už občanské, nebo ekonomické. Řekové by v ní viděli průvodce podsvětím, Herma Psychopompa, který doprovázel duše na jejich bezpečného útočiště.

Křesťané tento motiv převzali a přeměnili ho v Pastýře, který přišel, aby na sebe vzal břemeno hříchu. Idea dobra se v něm stává dalekosáhlejší, univerzálnější.

Abychom pochopili, jak mohl Kristus nést břemeno hříchu lidstva, dali postavě rysy boha Apollóna. Každý turista, který sem vejde, pozná subtilní linie, orlí nos, elegantní tvář, tak typickou pro zobrazení řeckých božstev. Kdysi to byl účinný způsob, jak poukázat na Kristovo božství. Dobrý pastýř však má zároveň evangelijní význam, připomíná slova Ježíše, který sám sebe přirovnává k Dobrému pastýři, jenž zanechá 99 ovcí, aby přivedl ztracenou ovečku. Nebo slova o pastýři, který zná své ovce a ony znají jeho. O Pastýři, který za své ovce položí život a který si ho může opět vzít - obraz Kristovy smrti a zmrtvýchvstání obsažený v jediné postavě.

Ale snad nejpodivuhodnější na Dobrém pastýři je jeho jméno. Slovo Kalos, které se používá k označení tohoto mladého muže v krátké tunice. Slovo, které mluví nejen o dobru, ale také o pravdě a kráse. A v tom je právě ono velké poselství, které předává světu. Obraz Spasitele, který přichází na svět, aby přinesl krásnou pravdu o radostné zvěsti. Obraz, který se rozšířil široko daleko, obraz putující, vycházející do světa.