Z turistu pútnik (8): Rímske obelisky

Řím je městem císařů a papežů, nikoli faraonů. Proč má tedy tolik egyptských obelisků?

Tyto zvláštní jehlany vykukují, kam se podíváte. V Římě skutečně najdete třináct obelisků: osm přivezených z Egypta a pět vyrobených v Římě.

Tyto záhadné objekty s tajemnými hieroglyfy fascinovaly šlechtice na Kavalírské cestě, nechávali si pak vyrobit jejich kopie z drahých kamenů jako památku na svůj římský pobyt. Turisté posedávají na stupních kolem těchto němých strážců a hledají odpočinek nebo útočiště před poledním sluncem v jejich útlém stínu.

Historie obelisků je velmi dlouhá. Před tisíciletími Egypťané opracovali tyto žulové monolity a postavili je před své velkolepé chrámy, aby symbolizovaly paprsek slunečního boha Ra, světlo nebes dopadající na Zemi, aby lidstvu přinášelo moudrost.

Fantastické monumenty nicméně neunikly římským dobyvatelům a v roce 10 př. n. l. si císař Augustus dva z nich nechal přivézt jako součást své válečné kořisti poté, co porazil Antonia a Kleopatru. Další císaři následovali jeho příklad a hlavní město říše se brzy pyšnilo obelisky, které se nyní staly symboly římského triumfu.

S pádem římského impéria, došlo také k pádu obelisků. Jeden po druhém se zřítily a rozbily.

Renesance však odkryla tyto symboly minulých dob a učenci začali přemýšlet, jak by mohly promlouvat ke křesťanské současnosti.

Největším znovuobjevitelem obelisků se stal papež Sixtus V. V rámci své rozsáhlé urbanistické kampaně nechal vykopat mnoho těchto starověkých monumentů a začal je znovu vztyčovat v různých částech města. Jeho záměrem bylo vytvořit vizuální síť, která by poutníkům přicházejícím do Říma pomohla najít nejdůležitější svatá místa.

První obelisk, s nímž se poutník setkal, stojí na náměstí Piazza del Popolo, kam od severu ústí Via Flaminia – je vysoký 24 m a jde právě o onen již zmíněný obelisk, přivezený Augustem z Egypta v roce 10 př. n. l. Původně stál v Cirku Maximu, odkud jej Sixtus nechal vyzvednout a vztyčit na Piazza del Popolo jako maják, který vítal poutníka na prvních krocích uvnitř městských hradeb. Poutníci si záhy tyto vysoké nápadné objekty na křižovatkách dlouhých cest zapamatovali – a staly se pro ně jakousi špendlíkovou hlavičkou na mapě, která jim pomáhala najít cestu z místa na místo.

Když se poutník od obelisku na Piazza del Popolo vydal mírně vlevo, ocitl se pod kostelem Trinità dei Monti, na místě, kde byly později vybudovány Španělské schody. Z vrcholu tohoto kopce vedla přímá cesta, která přitahovala pohled k obelisku, jenž stojí za apsidou baziliky Santa Maria Maggiore. Byl nalezen v roce 1527 při západní straně Augustova mauzolea a v roce 1587 jej papež Sixtus V. nechal vztyčit u apsidy Panny Marie Větší, aby pro poutníky vytyčil cestu k nejstaršímu mariánskému chrámu západního světa.

Když vyšli z této baziliky, ocitli se na náměstí, odkud je další cesta, dnes známá jako Via Merulana, vedla pohledem přímo k obelisku u sv. Jana na Lateránu. Tento obelisk umístěný u transeptu baziliky je se svými více než 32 metry nejvyšším z obelisků dovezených do Říma. Vznikl patrně kolem roku 1400 př. n. l a byl umístěn před Amónovým chrámem v Thébách, dnešním Karnaku. Do Alexandrie ho přivezl císař Konstantin, který jej plánoval odvést do Konstantinopole, svého nového města na Bosporu, což se mu ale nepodařilo.

Zůstal na místě až do chvíle, kdy jej Konstantinův syn Konstantius II. v roce 357 přivezl obelisk do Říma a umístil do Cirku Maximu, jako protějšek k Augustovu obelisku.

V roce 1587 byl nalezen a Domenico Fontana, architekt papeže Sixta V., na tři kusy rozlomený obelisk opravil a znovu vztyčil. O náležité hrdosti na tento technicky náročný úkol svědčí Fontanův podpis na soklu obelisku. Nicméně mezi všemi těmito obelisky, vyznačujícími posvátná místa Říma, vyniká Svatopetrský.

Svatopetrský obelisk byl první, který Sixtus V. nechal přemístit. Byl ze všech nejdůležitější, a jako jediný se nikdy nezřítil a nerozlomil. Na rozdíl od ostatních dvanácti o tento obelisk pečovala křesťanská komunita, takže ještě v roce 1580 stál u baziliky svatého Petra, na stejném místě, kam ho před patnácti sty lety umístil císař Caligula.

Obelisk stál uprostřed vatikánského cirku, který nechal císař Caligula postavit v roce 40 n. l. s úmyslem využít ho pro závody vozatajů. V roce 64 n. l. se však tento cirk nechvalně proslavil něčím jiným: císař Nero v něm nechal hromadně popravovat křesťany, obviněné ze založení velkého požáru Říma.

Vatikánský obelisk tedy stál na tomto místě, když byl apoštol Petr veden na popravu a ukřižován hlavou dolů. Tento obelisk stál jako Tichý svědek při tom, když Petr umíral, byl při tom, když byl Petr pohřben do prosté hrobky na vatikánském pahorku.

V roce 1586 přišel papež Sixtus V. se smělým plánem přemístit obelisk dosud stojící při jižní straně baziliky na prostranství před chrámem. Celá operace trvala tři měsíce a zaměstnala veškerý um Domenica Fontany. Všechno však skončilo úspěchem a obelisk od té doby stojí uprostřed dnešního Svatopetrského náměstí.

Když tedy kráčíte k tomuto obelisku, na který Petr viděl před svou smrtí, hledíte zároveň za něj, na průčelí baziliky svatého Petra a k hrobu knížete apoštolů, díky němuž tu vznikla všechna ta krása, jež vás obklopuje.