Z turistu pútnikom (7): Michelangelova Pieta

Když se prodíráte davem, který se v Bazilice sv. Petra tísní před Michelangelovou Pietou, mohli byste podlehnout dojmu, že jde jen o další položku ze seznamu míst doporučených TripAdvisorem, kterou si je třeba odškrtnout.

Rozhlédněte se ale znovu a pozorněji. Uvidíte lidi, kteří se v užaslé tichosti modlí.

Stojíte před dílem, které u turisty i poutníka vyvolává snad největší souznění, jaké dějiny umění znají. 

Pieta vznikla pro Svatý rok 1500, který měl být vskutku výjimečný: 1500. výročí narození Krista. Mladý florentský sochař pracoval pod tlakem. Dostal k dispozici jediný blok mramoru, což znamenalo žádné chyby. A dostal lhůtu jeden rok, což znamenalo pracovat rychle.

Skutečnou výzvou, s níž se musel poměřit, byl však samotný námět.

Francouzský kardinál Jean de Bilhères de La Groslaye si vybral námět typický pro svou zemi. V italském sochařství nemělo znázornění Piety tradici, a navíc ani Písmo nelíčí žádnou scénu, kde Maria drží Ježíše před uložením do hrobu. Jde o téma, které se rozvinulo ve střední Evropě a Francouzi jej převzali. Samotné slovo Pietà, z latinského pietas, znamená soucit nebo zbožnost.

Jak měl Michelangelo vzbuzovat soucit s Marií a Ježíšem? Některé předlohy německého a francouzského původu realisticky zachycují Kristovo ztrýzněné tělo, s otevřenými ranami a s trnovou korunou. Třiadvacetiletý sochař se však rozhodl pro něco naprosto jiného. A jeho dílo znamenalo přelom v dějinách umění.

Michelangelo nenavazuje na německé horizontální Piety, evokující tvar kříže. Sochař zvolil trojúhelnou kompozici, v níž Mariino tělo objímá Ježíše jako živý závoj. Ale pohleďte, jak Jej zpodobil: jak dokonalé proporce, jak skvěle provedené ruce... Jako by dílo vyšlo z ateliéru řeckého sochaře a patřilo spíše do sbírky vatikánských antických plastik z Museo Pio Clementino. 

Na tomto nádherném řeckém těle však najdeme detaily odpozorované z těla mrtvého člověka. Nad Mariinou rukou podpírající Ježíše vidíme, jak zvláštně se rameno hrbí pod uchem. Ruka visí dolů, žíly jsou naběhlé, jak se v nich nahromadila krev.  Namísto pulsujícího života je tu těžká opuštěnost smrti. 

Michelangelo však tímto pojetím Kristova těla, udělal něco jedinečného. Obrátil pozornost od Ježíše k Marii. Poutník je vyzván, aby zvedl zrak k Mariině tváři. K Marii, která věděla, kdo je Ježíš, od chvíle, kdy jí anděl Gabriel oznámil, že porodí Spasitele. K Marii, která zasvětila 33 let života svému Synovi, aby pak musela prožít, jak její syn, Spasitel, byl unesen, zatčen, mučen, zabit a vrácen do její náruče k pohřbu.

A tak hledíme na velké tajemství vepsané do její tváře. Tváře plné mládí a pokoje.

Vzpomeňme si na všechny Mariiny obrazy, které vznikly v Michelangelově rodné Florencii, na Marii v okamžiku Zvěstování, když říká: Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova. Maria je tou ženou, která své „ano“ Bohu, myslela vždycky vážně; od chvíle, kdy souhlasila, že porodí dítě, až do chvíle, kdy souhlasila s tím, že tělo svého dítěte uloží do hrobu.

Abychom si však představili, co všechno z toho vyplývá, zkusme se podívat pozorněji – očima poutníka. Pohleďme do jímky kolem Mariiny tváře. Spatříme pás temnoty, která se zařezává do závoje, aby jej nechala splynout dolů. Kolem Mariiny šíje je temnoty více, zachycují ji záhyby jejího roucha. Původně byla Pieta určena pro mělký výklenech, a zdálo se, že celá vystupuje z temnoty, jež ji obklopuje. 

Temnota – jako by se zoufalství snažilo najít skulinu v Mariině vnitřní výzbroji. Zároveň však vidíme, kde je zdroj její síly. Ať už stojíte kdekoli, blízko před Pietou, nebo za neprůstřelným sklem, které bylo na její ochranu přidáno v letech relativně nedávných, vždy uvidíte zářící Kristovo Tělo, vyleštěné Michelangelem do vysokého lesku.

Když pohlédneme do nitra kamene s jeho stíny, spatříme, že v něm pramení světlo. Mariina síla spočívá v tom, že toto světlo nikdy neztrácí ze zřetele.

Pieta je dnes umístěna hned vedle Svaté brány, znovu otevřené pro letošní rok. Když tedy poutník vstoupí do baziliky, uvidí nejen nádherné renesanční dílo, ale může také v těchto elegantních a výmluvných tvarech spatřit cenu naší spásy.