Lev XIV.: Mladí se vracejí k víře, potřebují dobré kněze
Česká redakce RV/ Vatican News
V první části obsáhlého poselství španělským kněžím papež píše o kulturních a společenských změnách, které dnes ztěžují hlásání evangelia. Hned však dodává, že v srdcích mnoha lidí, zejména mladých, se dnes rodí nový neklid.
„Absolutizace blahobytu nepřinesla očekávané štěstí; svoboda, oddělená od pravdy, nepřinesla slíbenou plnost; a samotný materiální pokrok nedokázal uspokojit hlubokou touhu lidského srdce. Ve skutečnosti dominantní pozice, spolu s určitými hermeneutickými a filozofickými interpretacemi, které měly za cíl vysvětlit poslání člověka, místo aby poskytly dostatečnou odpověď, často zanechaly větší pocit únavy a prázdnoty. Právě proto pozorujeme, že mnoho lidí se začíná otevírat upřímnějšímu a autentičtějšímu hledání, které – pokud je doprovázeno trpělivostí a úctou – je znovu vede k setkání s Kristem.“
Návrat k podstatě kněžství: alter Christus
Papež zdůrazňuje, že tato nová otevřenost víře nám ukazuje, že iniciativa vždy patří Bohu, který již působí a předchází nás svou milostí, a zároveň ukazuje, jaké kněze dnes církev potřebuje.
„Jistě to nejsou lidé definovaní množstvím úkolů nebo tlakem na dosahování výsledků, ale lidé formovaní po Kristově vzoru, schopní vytrvat ve své službě díky živému vztahu s Ním, vztahu, živenému eucharistií a vyjadřovanému v pastorační lásce provázené upřímným darováním sebe sama. Nejde o vymýšlení nových modelů ani o redefinování identity, kterou jsme dostali, ale o to, abychom s novou intenzitou znovu pojímali kněžství v jeho nejautentičtějším jádru – být alter Christus – a dovolili Jemu, aby formoval náš život, sjednotil naše srdce a dal tvar službě prožívané v Boží blízkosti, věrné oddanosti církvi a konkrétní službě lidem, kteří nám byli svěřeni.“
Nesoustředit se na sebe, ale vést k Bohu
Ve své úvaze o kněžství papež sahá k obrazu katedrály a jejích jednotlivých komponent. Kněz má být jako chrámové průčelí: nesoustředit se na sebe, ale vést dovnitř. „Kněz – píše Lev XIV. – nežije proto, aby se vystavoval na odiv, ale ani proto, aby se skrýval. Jeho život má být viditelný, koherentní a rozpoznatelný, i když není vždy pochopitelný. (…) Celý jeho život má odkazovat k Bohu a doprovázet přechod k Tajemství, aniž by ho nahrazoval.“ Svatý otec se také zmiňuje o symbolice sloupů, na nichž spočívá chrám. Ty představují apoštoly. „Také kněžský život nespočívá sám v sobě, ale v apoštolském svědectví přijatém a předávaném v živé tradici církve, střežené magisteriem“ .
Žádný kněz by se neměl cítit osamělý
V souvislosti se symbolikou katedrály jako domova papež zdůrazňuje význam kněžského bratrství. Klade důraz nato, aby se žádný kněz necítil osamělý při výkonu své služby: „Společně se braňte individualismu, který ochuzuje srdce a oslabuje vaše poslání!“
Síla kněžství spočívá v milosti svátostí
Papež také poukazuje na ústřední význam svátostí v kněžské službě. V nich se projevuje milost „jako nejvěrnější a nejúčinnější síla kněžské služby. Proto, drazí synové, slavte svátosti s důstojností a vírou, s vědomím, že to, co se v nich děje, je skutečnou silou budující církev a že jsou konečným cílem, ke kterému směřuje celá naše služba. Nezapomínejte však, že nejste jejich pramenem, ale prostředníky a že i vy potřebujete pít z této vody. Proto se nepřestávejte zpovídat, vždy se vracejte k milosrdenství, které hlásáte.“
Eucharistie je nejvyšší akt svěřený do rukou člověka
Zvláštní důraz klade Svatý otec na slavení Eucharistie. Zdůrazňuje, že díky službě kněží se na oltáři uskutečňuje oběť samotného Krista, „nejvyšší akt svěřený do rukou člověka“. Ve svatostánku tabernákulu „zůstává Ten, kterého jste obětovali, znovu svěřený vaší péči. Buďte adorátoři, lidé hluboké modlitby, a učte svůj lid, aby činil totéž“, dodává na závěr papež a cituje povzbuzení, které dával kněžím sv. Jan z Ávily: „Buďte zcela Jeho“.
- jb -
