Klášterní zahrada „Mater Ecclesiae“ ve Vatikánu: Konkrétní forma lásky ke stvoření
Česká redakce RV – Vatican News
Ema Jašková
Symbolické kořeny této zahrádky sahají až do středověku. Byl to papež Mikuláš III. Orsini, který při přestěhování papežského sídla z Lateránu do Vatikánu v letech 1277 až 1280 nechal vybudovat také ovocný sad a skutečné viridarium (okrasnou zahradu), uzavřené novými hradbami. Šlo o pozemky, které přispívaly k zásobování papežského stolu.
O osm století později toto poslání nezaniklo, právě naopak. V téměř nezměněné podobě se stále nalézá vedle kláštera, který nechal vybudovat Jan Pavel II. v letech 1992 až 1994, aby v srdci Církve vždy žilo společenství klauzurních řeholnic zasvěcených modlitbě za papeže. Právě řeholnice se původně o tuto půdu a toto místo staraly. „Pěstování a péče o zahradu je modlitba vykonávaná rukama,“ řekla pro L’Osservatore Romano 26. srpna 2009 benediktinská abatyše Maria Sofia Cichetti, tehdejší převorka kláštera. Mezi těmi samými záhony této zahrádky se v letech 2013 až 2022 pravidelně procházel také emeritní papež Benedikt XVI. během svých dnů modlitby a studia.
O její péči se stará Služba pro zahrady a životní prostředí, kterou vede lesní inženýr Stefano Giampaolo, zodpovědný za tuto službu v rámci Ředitelství infrastruktury a služeb Governatorátu Městského státu Vatikán, vedeného ředitelem Ing. Salvatorem Farinou. Každý den se o čtyři terasy s celkovou výměrou necelých 400 metrů čtverečních obdělávané půdy stará zkušený zahradník Gilberto Bianchi, který během své práce poznal již tři papeže. V poslední době mu pomáhá skupina mladých spolupracovníků, kterým postupně předává své cenné zkušenosti – aby se toto poznání, založené na drobných každodenních úkonech, neztratilo, podobně jako se kdysi předávalo z kláštera do kláštera.
Dnes jsou to řeholnice, které mu pomáhají a podle sezóny a aktuální úrody určují, co je potřeba, aby se ničím neplýtvalo. Jejich požadavky jsou zřídka obecné a vycházejí z každodenní spotřeby – pět rajčat, čtyři cukety. Zavlažování je dodnes zcela manuální.
Co znamená pěstovat „ekologicky“
Pěstování v zahradách se letos stalo stoprocentně ekologickým. Je to výsledek dlouhodobé péče, která byla náročná již v minulosti, kdy byly produkty určeny pro papežskou kuchyni. Cílem je proměnit celé Vatikánské zahrady v příklad ekologického hospodaření v návaznosti na encykliku Laudato si’. I hnojivo prošlo výraznou změnou. Zatímco dříve se používalo hnojivo z papežských vil v Castel Gandolfu, dnes se používá výhradně certifikované granulované hnojivo, které se vybírá speciálně podle období a druhu rostliny, o kterou je třeba pečovat.
Sazenice zatím pocházejí od externích pěstitelů a jsou již ošetřené podle požadovaných kritérií (tak říkajíc bez chemie). Hotové sazenice se nakupují od ověřených pěstitelů a následně se pěstují ve vlastních podmínkách. Vlastní sadba a skleník pro bonsaje však patří mezi projekty, které se zvažují.
Přípravky a ochrana rostlin
Dobré agronomické postupy výrazně snižují používání přípravků na ochranu rostlin. Vyžaduje to více času, cílem však není maximální produkce, ale výsledky odpovídající tomuto způsobu pěstování. Při přirozeném pěstování nejde o úplné odstranění škůdců, ale o jejich udržení pod kontrolou. Ukazuje to například způsob, jakým se přistupuje k parazitům, jako jsou háďátka: udržují se pod takzvaným prahem škodlivosti, po jehož překročení začíná napadení způsobovat skutečné problémy.
Každý zásah se zaznamenává do takzvaného zemědělského deníku, jak to vyžadují předpisy při ošetřeních, k nimž je zapotřebí zvláštní oprávnění, zatímco přírodní látky takovou evidenci nevyžadují. Přípravek na ochranu rostlin totiž může být povolen i v ekologickém zemědělství, takže jeho použití není v rozporu s tímto způsobem pěstování. Také úrodnost půdy se udržuje specifickými technikami: střídáním plodin, například s luštěninami, jako jsou zelené fazolky, které přirozeně vážou dusík, a letos také hnojivem na bázi mořských řas, které bylo testováno na rajčatech.
Celoroční pěstování, sezóna za sezónou
Kalendář plodin věrně sleduje sezónnost: čerstvý česnek, bazalka, sazenice, chilli papričky – mezi nimi i jedna peruánská odrůda pro svou výraznou chuť –, citrusy a dýně, které dozrávají až do listopadu. Letos byly na žádost sester vysazeny také první kiwi. Koncem srpna a začátkem září začíná zimní výsev, během něhož se vysévá kadeřávek, brokolice, špenát a salát. Květen je nejúrodnějším měsícem; léto je kvůli vysokým teplotám nejnáročnějším obdobím. Dozrávají tehdy rajčata, lilky, papriky, zelené fazolky, cukety a okurky včetně puglijského druhu, které se dostávají na konec svého vegetačního cyklu.
Historické citrusy a džemy řeholnic
Citrusové stromy v tomto koutě zahrady jsou staré přibližně 150 let. Postupně se na ně roubovaly různé odrůdy – každá větev představuje samostatný roub –, které již dnes nelze na trhu najít. Pěstují se bez jakéhokoli ošetřování a dokonce se konzumují i se slupkou. Řeholnice z nich dodnes vyrábějí džemy, kandované slupky a sušenky, z nichž část nabízejí hostům a část prodávají.
Úroda z tohoto malého pozemku v minulosti zásobovala také charitativní organizace, jako například Casa Dono di Maria. Tato činnost se dnes opět začíná obnovovat s novou energií a nasazením.
Péče, která přesahuje hranice zahrady
Toto rozhodnutí je součástí širšího úsilí. Governatorát úmyslně spojuje přechod na stoprocentní ekologické pěstování s encyklikami Laudato si’ a Laudate Deum a v posledním období také s motu proprio Fratello Sole papeže Františka. V této linii dnes pokračuje papež Lev XIV. vytvořením stejnojmenné nadace pro vybudování agrivoltaického systému v Santa Maria di Galeria. Jde o jednotlivé části jediného širokého závazku k udržitelnosti, který je dnes realizován.
Je to tatáž „péče o stvoření“, na kterou papež Lev XIV. upozornil v roce 2025 v projevu k italským agronomům a lesníkům. Vyzval je, aby svou práci vnímali jako „konkrétní formu lásky k naší Matce Zemi a k budoucím generacím“, protože Země „není vlastnictvím, ale darem“ a ten, kdo ji „obdělává s úctou a moudrostí, podílí se na Božím tvůrčím díle“.
Mezi čtyřmi terasami, neustále aktualizovaným polním zápisníkem a prahem škodlivosti, který je třeba spíše respektovat než zcela odstranit, tento malý kousek půdy vedle Mater Ecclesiae v malém měřítku vypráví tentýž příběh jako historie. Inovace nevzniká z ničeho, ale zapouští kořeny v zemědělské tradici, která se ve Vatikánských zahradách nikdy zcela nepřerušila – až po dnešní rozhodnutí přejít naplno na ryze ekologické pěstování.
