Staletí za zdmi Castel Gandolfa: okamžiky, události a příběhy z dějin papežství
Ema Jašková - Vatikán
Před 400 lety papež Urban VIII. zahájil tradici papežských pobytů v Castel Gandolfo. Proč tomu tak bylo?
Kardinál Maffeo Barberini, který se v roce 1623 stal papežem Urbanem VIII., si již několik let před svým zvolením vybíral pro letní odpočinek právě Castel Gandolfo. Líbila se mu zdejší krásná příroda a považoval toto místo za nejzdravější ze všech římských šlechtických sídel. Nechal si proto postavit menší obydlí u městských hradeb, v horním patře věže, která se dodnes tyčí u Římské brány (Porta Romana).
Po svém zvolení však považoval za důležité, aby „papežové měli možnost trávit léto ve svých vlastních palácích a nemuseli využívat domy a pohostinnost jiných“, jak uvádí ve své biografii Andrea Nicoletti. Rozhodl se proto postavit v Castel Gandolfu papežské sídlo.
Do vily se od roku 1626 pravidelně vracel během následujících jedenácti let, zpravidla dvakrát ročně, poprvé v dubnu nebo častěji v květnu a podruhé v říjnu.
Jaký byl denní režim papežů v 17. století?
Nacházíme zmínky o tom, že Nástupce svatého Petra trávil mnoho času s učenci, avšak již v tomto období se rád procházel po zahradách nebo jezdil na koni. Během pobytu v Castel Gandolfu však nebyly zanedbávány ani státní záležitosti, přijímání ministrů i velvyslanců pokračovalo bez přerušení.
Papež Klement XIV. a záliba v útěku od vatikánské stráže
Klement XIV. Ganganelli (1769–1774) byl papežem v 18. století a stál v čele církve 5 let. Byl známý svou živou povahou, překypoval energií. Na podzim často jezdil do Castel Gandolfa, měl rád pohyb a aktivní odpočinek od běžných povinností ve Vatikánu. Neomezoval se pouze na procházky po zahradách, ale vyrážel i na vyjížďky na koni. Nosíval přitom bílý klobouk, bílé oblečení a také bílé boty. Když opouštěl papežské vily, cválal na koni tak rychle, že mu jeho doprovod mnohokrát nestačil. Tímto způsobem se snažil oddechnout od pravidelných obtíží svého poslání.
Své zábavy se vzdal na naléhání svých blízkých až v roce 1771, poté co dvakrát spadl z koně a poranil si rameno. V roce 1773 rozšířil papežskou rezidenci koupí sousední vily Cybo.
Známe několik vyobrazení Klementa XIV. právě při jízdě na koni. V jednom ze sálů (Sala del Biliardo) v apoštolském paláci v Castel Gandolfu se dokonce nachází nástěnná malba „Cavalcata di Clemente XIV“ (Jízda Klementa XIV.). Papež je na ní zobrazen přesně tak, jak uvádějí historické prameny: sedí na bílém koni v bílých jezdeckých kalhotách, v pozadí vidíme palác Castel Gandolfo a za ním cválá jeho doprovod. Mnoho dalších podobných obrazů lze najít v muzeích i soukromých sbírkách.
Pius VII. a pontifikát ve víru napoleonských válek
V průběhu 18. století využívání Castel Gandolfa jako letního sídla postupně upadalo, palác byl málo navštěvován a potřeboval rekonstrukci.
Když byl v roce 1800 zvolen papež Pius VII. Chiaramonti, nařídil nezbytné opravy paláce a chtěl jej využívat k původnímu účelu. Do rezidence se následně vrátil v letech 1803, 1804 a 1805. Jeho plány však přerušily napoleonské války a okupace Papežského státu Napoleonem.
Papež Pius VII. vynikal svým reformním přístupem ke státnímu zřízení; tvrdil, že republikánská forma vlády není ve svém jádru v rozporu s evangelními principy, a tedy jako jeden z prvních papežů odděloval duchovní zájmy od těch světských.
V roce 1804 se Pius VII. zúčastnil Napoleonovy císařské korunovace v katedrále Notre-Dame. O několik let později však Napoleon Bonaparte vtrhl na území Urbina a Maceraty a nakonec až do Říma. Papež na to reagoval jeho exkomunikací, avšak Napoleon se pomstil tím, že papeže uvěznil, čímž fakticky ukončil světskou moc papeže a anektoval Papežský stát k Francouzskému císařství.
Teprve v roce 1815, po definitivním pádu Napoleona, papež trvale obnovil svou moc v Římě.
Vídeňský kongres mu vrátil plnou moc nad územími v Itálii pod ochranou Svaté aliance. Věnoval se reorganizaci státu a také obnově letního sídla v Castel Gandolfo, kde však trávil velmi málo času.
Pius IX. a jeho neobyčejná skromnost
Pius IX. Mastai Ferretti (1846–1878) trávil v Castel Gandolfu krátké a nepravidelné pobyty v různých ročních obdobích.
Obyvatelé Castel Gandolfa si však dodnes předávají vzpomínky právě na tohoto papeže, přezdívaného poslední „Papež – král. Do městečka totiž přicházel s velkou skromností, procházel se po něm pěšky, vstupoval do domů místních obyvatel a často, když na kamnech našel hrnec s jídlem, nahlédl dovnitř, aby se ujistil, zda je jídla dost. Pokud zjistil, že jídla není dostatek, pomáhal místním finančními příspěvky.
V Castel Gandolfu pořádal Pius IX. velké množství osobních audiencí a setkání, víc než bylo obvyklé u jeho předchůdců. V posledních letech pontifikátu, kdy se cestování stávalo snazším, začaly do městečka přicházet i početné skupiny zahraničních poutníků.
Naposled pobýval Pius IX. v Castel Gandolfu od 28. do 31. května 1869.
Byly to poslední měsíce existence Papežského státu, který zanikl po dobytí Říma a prolomení Porta Pia 20. září 1870. Papež Pius IX. se stal prvním ze čtyř „vatikánských vězňů“. Od roku 1870 proto ani on, ani jeho nástupci již do Castel Gandolfa nejezdili a rezidence byla přibližně 60 let opuštěná.
Na to, jak se odvíjela historie Castel Gandolfa a papežů ve 20. století až do současnosti, se podíváme v dalším pokračování.
