Lefébvrovo schizma se opakuje po 38 letech

Andrea Tornielli

Je to spletitý příběh velkodušných snah, stále otevřených dveří a nabídnutých příležitostí, bolestná historie poznamenaná dvěma závažnými rozkoly, které vedly k tomu, že se od papeže a od společenství s římskou církví odtrhlo Kněžské bratrstvo sv. Pia X., založené arcibiskupem Marcelem Lefebvrem. Těmito událostmi jsou dvojí biskupská svěcení bez papežova souhlasu.

Rozkol, který se naplnil 1. července tohoto roku, má závažné dopady nejen pro lefebvrovské biskupy a kněze, ale i pro všechny věřící. Jak uvádí Vysvětlující zpráva Dikasteria pro nauku víry, kněží tohoto kněžského bratrstva „slaví svátosti nedovoleně; svátosti smíření jimi slavené jsou neplatné a stejně tak manželství, která oddávají“.

Lefebvrova rozhodnutí

Během II. vatikánského koncilu se sice francouzský arcibiskup Marcel Lefebvre připojil k menšině stavějící se negativně k některým reformám, přesto však podepsal jak Konstituci o liturgii Sacrosanctum concilium, tak Deklaraci o náboženské svobodě Dignitatis humanae. Po založení Bratrstva sv. Pia X. ve švýcarském Écône roku 1970 odmítl Lefebvre slavit liturgii podle nového misálu a roku 1974 nazval koncilní reformy „destruktivními novotami pro církev“, přičemž písmeně prohlásil, že odmítá „novomodernistický“ Řím.

Místní diecéze odvolala schválení pro Bratrstvo, ale papež Pavel VI. usiloval o dialog a požádal o uzavření semináře. Po opakovaně odmítnutých výzvách byl Lefebvre suspendován, avšak nadále veřejně celebroval. Roku 1976 byl přijat papežem v Castel Gandolfu, rozhovor však nepřinesl nic. Pavel VI. svěřil filozofu Jeanu Guittonovi svou bolest z toho, co popsal jako „první skutečný kříž“ svého pontifikátu, nechtěl však, aby roztržka ve společenství vyústila ve formální exkomunikaci.

Lefebvre podepisuje doktrinální shodu

Po zvolení Jana Pavla II. projevil Lefebvre větší otevřenost. Roku 1980 prohlásil, že nemá pochyby o legitimitě nového papeže. V dubnu 1988 kardinál Joseph Ratzinger vedl třídenní jednání s arcibiskupem Lefebvrem, které vyústilo ve společné doktrinální stanovisko, podepsané 5. května téhož roku: Bratrstvo sv. Pia X. slíbilo věrnost církvi a papeži, přijalo koncilní nauku a uznalo platnost mše slavené podle ritu Pavla VI. a Jana Pavla II. Krom jiného se předpokládalo, že bude vysvěcen biskup z tohoto kněžského bratrstva. Všechno se zdálo vyřešené.

První schizmatický akt

6. května 1988 Lefebvre odvolal svůj souhlas a oznámil úmysl vysvětit nové biskupy bez papežského schválení – z obav, že by Řím nevybral kandidáty z řad Bratrstva. Navzdory dalším jednáním a telegramu, v němž Ratzinger prosil „pro lásku ke Kristu a k jeho církvi“, aby od svěcení upustil, vysvětil Lefebvre 30. června 1988 spolu s brazilským biskupem Antoniem de Castro Mayerem čtyři nové biskupy; byli jimi Fellay, de Galarreta, Williamson a Tissier de Mallerais. 1. července následovala exkomunikace latae sententiae pro akt schizmatu.

V následujících letech projevoval Svatý stolec otevřenost vůči kanonickoprávním řešením, ovšem lefebvristé se nadále odvolávali na nedostatek „doktrinální jasnosti“ a požadovali, aby se církev zřekla částí koncilní nauky.

Pouť roku 2000 a Benediktovy ústupky

V srpnu 2000 podnikli lefebvristé jubilejní pouť do Říma a Mons. Fellay byl přijat Janem Pavlem II. Kontakty se staly intenzivnějšími za Benedikta XVI., který roku 2007 rozvolnil užívání předkoncilního misálu v motu proprio Summorum pontificum a 24. ledna 2009 odvolal exkomunikaci čtyř biskupů vysvěcených Lefebvrem. Toto rozhodnutí však bylo zastíněno televizním rozhovorem, v němž jeden z rehabilitovaných biskupů, Richard Williamson, vyjádřil stanovisko popírající Holokaust. To rozpoutalo tvrdé polemiky s papežem, který od lefebvristů očekával úsilí o obnovu plného společenství s církví.

Preambule z roku 2011 a Františkovy výsady

V září roku 2011 požádal Svatý stolec na závěr doktrinálních rozhovorů, aby Bratrstvo podepsalo krátký text vyžadující přilnutí k učení papeže, aniž by vylučoval další teologické debaty o Koncilu. Fellay pokládal dokument za nepřijatelný. Následující hledání kanonickoprávních řešení nepřineslo žádný výsledek, jelikož lefebvristé prohlásili, že právní uznání není jejich prioritou. Papež František pak pro Jubilejní rok 2016 poskytl kněžím Bratrstva zvláštní právo zpovídat, které pak bylo prodlouženo natrvalo, jako gesto pastorační otevřenosti vůči věřícím.

Nové schizma, neplatné zpovědi i manželství

2. února 2026 ohlásilo Bratrstvo sv. Pia X. plán vysvětit 1. července nové biskupy. 12. února byl představený Bratrstva don Davide Pagliarani přijat v Římě kardinálem Víctorem Manuelem Fernándezem, prefektem Dikasteria pro nauku víry. Prefekt nabídl lefebvristům „pokračování specificky teologického dialogu s precizně formulovanou metodologií na téma otázek, které dosud nebyly dostatečně upřesněny“, aby se ujasnily „minimální požadavky plného společenství s katolickou církví“ a našlo se kanonickoprávní řešení: „Možnost rozvinutí tohoto dialogu předpokládá, že Bratrstvo odvolá své rozhodnutí konat ohlášená biskupská svěcení.“ Navzdory apelům a pozváním k dialogu lefebvristé pokračují k novému schizmatu.

16. června poskytl Lev XIV. v Castel Gandolfu rozhovor žurnalistům. Uvedl v něm: rozdělení mezi křesťany je vždy bolestné, ale pakliže oni odmítají podstatné prvky církve, počínajíce II. vatikánským koncilem, „učiní-li toto rozhodnutí, je mi to líto, protože my musíme pokračovat daným směrem“.