Kardinál Parolin čestným členem Akademie Marockého království

Edoardo Giribaldi – Vatikán

Víra a občanské vědomí jsou dvěma stranami téže mince, a nikoli protiklady. Protože k přechodu od pouhé „tolerance“ k bližnímu na základě společných práv, k jeho upřímnému přijetí jako bratra či sestry je zapotřebí lidskosti zakotvené v duchovní sféře, které jinak hrozí, že „vyschne ve prospěch čistě utilitárního pohledu“. To je jádro promluvy nazvané Věřící a občané: společné budování lidského bratrství po 50 letech diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a Marokem, který dnes, 23. června, pronesl kardinál státní sekretář Pietro Parolin v sídle Akademie Marockého království v hlavním městě Rabatu u příležitosti jeho jmenování čestným členem této multidisciplinární instituce, kterou v roce 1977 založil král Hassan II.

50 let vztahů mezi Svatým stolcem a Marokem

S pozdravy a požehnáním papeže Lva XIV. kardinál Parolin připomněl, že letošní rok představuje „zlaté jubileum“ diplomatických vztahů mezi Marockým královstvím a Svatým stolcem, které byly navázány v roce 1976 a vyznačují se „vzájemným respektem“ a „hlubokou shodou názorů“ prokázanou během pěti desetiletí, která však představují „pouhý okamžik“ z pohledu „našich tisíciletých institucí“. Hmatatelným společným bodem je vnímání náboženství jako „opory proti extremismu“ a nikoli jako „záminky k rozdělení“. Tento koncept se projevoval v různých etapách, které vytyčily cestu vztahů mezi oběma státy. Počínaje návštěvou Hassana II. ve Vatikánu v roce 1980 a cestou svatého Jana Pavla II. do Maroka v roce 1985. Tehdy šlo o první setkání papeže s muslimskou mládeží z iniciativy hlavy státu. Zemi navštívil v roce 2019 také papež František.

„Aktivní soucit“ států

Setkání, jak upřesnil kardinál, zůstávají hnacím motorem společného úsilí ve prospěch míru, spravedlnosti a ochrany lidské důstojnosti, jak připomíná Dokument o lidském bratrství pro světový mír a společné soužití, podepsaný 4. února 2019 v Abú Dhabí, který prohlašuje, že Stvořitel obdařil všechny lidské bytosti stejnou důstojností a povolal je, aby žily společně jako bratři.

Hodnota mezináboženského dialogu

Budování tohoto horizontu vede přes mezináboženský dialog. Kardinál Parolin citoval slova Mohameda VI., který zdůrazňil bratrství synů Abrahama, jako základní pilíř nesmírně bohaté rozmanitosti marocké civilizace. Tato synergie je patrná „v mešitách, kostelech a synagogách, které se odjakživa nacházejí vedle sebe ve městech království“. Pro Svatý stolec představuje tato „diplomacie kultury a setkávání“ klíčový pilíř pro uklidnění mezinárodních vztahů. Státní sekretář vysvětlil, že „naše víra nás učí, že lidská důstojnost není výsadou států, ale posvátným darem od Boha, který stvořil člověka ke svému obrazu“.

Laudato si’ a Magnifica humanitas – kompasy civilizace

Tato „potřeba důstojnosti“ dnes naráží na řadu výzev, mezi nimiž je i „palčivá“ otázka migrace. V této situaci hraje Maroko klíčovou roli prostřednictvím Marrákešské dohody, která „zůstává společným plánem, aby byl migrant vždy přijímán, chráněn, podporován a integrován jako bratr, čímž se konkrétně ztělesňuje univerzální bratrství, které odmítá vyloučení“. Tento závazek se navíc promítá do péče o náš společný domov. Směrnice encykliky Laudato si', jak poznamenal Parolin, jsou v souladu s průkopnickými snahami Maroka, regionálního lídra v oblasti obnovitelných zdrojů energie, o prosazování integrální ekologie, která spojuje úctu k přírodě se sociální spravedlností.

Kardinál Parolin umiňuje také „závratné technologické změny“. V tomto případě je kompasem encyklika Magnifica humanitas, která potvrzuje, že lidská důstojnost má přísně ontologický charakter. „Nezávisí ani na schopnostech, ani na bohatství, ani na výkonech jednotlivce. Je to prvořadý dar, který předchází a přesahuje veškeré lidské stvoření.“ Aby se tyto hodnoty pevně zakořenily tváří v tvář „zvrácenostem modernity“, označil kardinál výchovu mládeže za „poslední klíčový prvek“.  Označil ji za jedinou věc, která je „schopná uchránit naše děti před přeludy nihilismu a zvrácenostmi fanatismu, aby se z nich stali skuteční tvůrci zítřejšího světa.“

Svědčit o bratrství

Kardinál zakončil svůj projev tím, že znovu zdůraznil, že když se spojí dva rozměry – občanské vědomí a duch víry –, stávají se „tvůrci hluboké společenské změny“. Nestačí, jak uvedl, touha po spravedlivějším světě: je zapotřebí trpělivého, konkrétního a společného úsilí. „Skutečný mír se totiž nemůže podřídit pragmatismu pomíjivých dohod; buduje se s vytrvalou trpělivostí prostřednictvím autentické kultury dialogu. Právě prostřednictvím tohoto budování míru budeme moci zaručit základní práva každého člověka a upevnit uplatňování svobody.“

redakčně kráceno