Jan z Jenštejna, vědecká konference a novodobá premiéra nešpor
Johana Bronková - Vatikán
Jan z Jenštejna se narodil kolem poloviny 14. století v rodině jednoho z významných šlechticů na dvoře Karla IV. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání na univerzitách v Praze, Padově, Boloni, Montpellier a v Paříži. Ačkoli byl prvorozený, zvolil si duchovní dráhu. Velmi mladý se stal míšeňským biskupem a po dvou letech, po abdikaci svého strýce Jana Očka z Vlašimi na pražský metropolitní stolec v roce 1379, arcibiskupem pražským.
Všestranně nadaný, vzdělaný a činorodý Jenštejn se však poměrně záhy dostal do konfliktu s mladým králem Václavem IV., kterému měl sloužit jako kancléř a první rádce. Po pěti letech jej král kancléřského úřadu zbavil. Střet dále eskaloval a – po zmařeném králově pokusu ustanovit v Kladrubech nové biskupství – vyústil v zajetí arcibiskupa a jeho čtyř předních spolupracovníků v březnu 1393. Příběh jednoho z nich, Jenštejnova generálního vikáře Jana z Pomuku, je všeobecně známý – zemřel při mučení, byl vhozen do Vltavy – a následně vstoupil do panteonu českých světců.
Arcibiskup zůstal ve svém důsledném boji o svobody církve osamocen, ale nevzdal se. Odcestoval za papežem Bonifácem IX., aby mu podal zprávu o dění v Čechách. Situace však byla komplikovaná. Církev rozdělilo schizma a ačkoli si římský papež vážil Jenštejnovy věrnosti, potřeboval pro svou kauzu také náklonnost královu.
Jenštejn nakonec usoudil, že nechce svou osobou bránit uklidnění vztahů mezi církví a králem a v roce 1396 se vzdal arcibiskupského úřadu ve prospěch svého synovce Olbrama ze Škvorce. Sám se stáhl z veřejného života, žil zejména v severních Čechách na hradě Helfenburku a soustředil se na duchovní, literární a hudební tvorbu. V roce 1398 se opět vydal do Říma, vzal s sebou rukopis s opisem děl a doufal, že se stane misijním biskupem. Bonifác IX. však ustanovil vyčerpaného Jenštejna alexandrijským patriarchou. Dlouho se ale čestnému titulu netěšil, zemřel 17. června 1400 v klášteře při bazilice sv. Praxedy.
I tento stručný přehled naznačuje, jak dramatický a bohatý byl životaběh arcibiskupa Jenštejna. Konference uspořádaná v Papežské koleji Nepomucenum představila jeho osobnost v nesmírné šíři a v mnoha nuancích. Kromě jeho místa v politických a kulturních dějinách druhé poloviny 14. století se řada příspěvků zaměřila na analýzu Jenštejnových textů, význam jeho vizí nebo na liturgické texty pro svátek Navštívení Panny Marie, jehož schválení v roce 1386 prosadil u papeže Urbana VI.
Pozvání k mikrofonu přijaly historička dr. Eva Doležalová, muzikoložka doc. Hana Vlhová-Wörner (obě z pořadatelského týmu konference) a historička umění prof. Michaela Ottová.
Na konferenci vystoupil se svým příspěvkem rovněž pražský arcibiskup Stanislav Přibyl. Ne každý možná ví, že v loňském roce obhájil na Karlově univerzitě dizertační práci na téma Jan z Jenštejna – objednavatel a conceptor děl krásného slohu.
Konference věnovaná Janu z Jenštejna vyvrcholila 30. května v podvečer v bazilice sv. Praxedy. V kapli Olgiati, pár kroků od místa Jenštejnova posledního spočinutí, zazněly v novodobé premiéře jeho první nešpory ze svátku Navštívení Panny Marie, připravené péčí doc. Vlhové-Wörner s některými účastníky konference, včetně editorky nešpor Rhianydd Hallas, s bohoslovci nepomucenské koleje a dalšími dobrovolníky z velvyslanectví při Svatém stolci, včetně velvyslance Pavla Svobody, i z české redakce RV/Vatican News. Nešporám předsedal P. Václav Šustr, vicerektor nepomucenské koleje. Nešlo tedy o hudební představení, nýbrž o skutečnou modlitbu, která vědeckou konferenci přenesla do jiné – duchovní roviny.
