Papež Lev XIV. se rozloučil s kardinálem Tscherrigem: „Jeho nadějí byl Kristus“
Česká redakce RV / Vatican News
„Provázíme našeho bratra Paula Emila Tscherriga ve chvíli, kdy předstupuje před Pána, aby přijal odměnu za dobro vykonané v tomto životě a odpuštění za nedostatky, které mohla způsobit lidská křehkost,“ zahájil svou homilii papež Lev XIV. Svatý otec zdůraznil, že více než polovina kardinálova života byla zasvěcena přímé službě Apoštolskému stolci, ať už v četných papežských zastoupeních po celém světě, nebo v rámci vatikánského Státního sekretariátu.
Diplomat s duší pastýře v tiché službě církvi
Podle slov Svatého otce přispěl kardinál Tscherrig k růstu Božího království prací, která byla „často nenápadná, ale přesto usilovná a namáhavá“. Papež připomněl, že úkolem diplomata, a především pastýře církve, je s trpělivostí a sebezapřením usilovat o „svornost mezi národy“ a budovat vztahy společenství mezi místními církvemi a Římem. Tato mise jej zavedla do velmi odlišných prostředí, kde musel projevovat velkou schopnost adaptace a ohleduplného pastoračního přístupu.
Lev XIV. ve své promluvě citoval také svého předchůdce, papeže Františka – s nímž se kardinál Tscherrig osobně znal již z dob jeho působení v Buenos Aires. Připomněl Františkovu výzvu diplomatům z ledna 2025: „Papež František v jednom projevu k diplomatům vyzýval, aby kolem sebe nechali rozkvétat naději jako odpověď na touhu a očekávání dobra u všech národů. Je to výzva, kterou dnes můžeme přijmout i my, abychom ji uváděli do praxe každý tam, kde je povolán sloužit a milovat své bratry. Náš svět velmi potřebuje posly, kteří mu pomohou znovu nalézt důvěru, a dobré svědectví těch, které si Bůh vyvolil za své služebníky, nás může v této odpovědi na toto volání podpořit.“
Životní dráha na pěti kontinentech
Kardinál Paul Emil Tscherrig, rodák ze švýcarského kantonu Valais, kde se narodil v roce 1946, zanechal ve vatikánské diplomacii výraznou stopu. Po svém kněžském svěcení v roce 1974 vstoupil do diplomatických služeb a jeho dráha se stala symbolem univerzality církve. V roce 1996 jej Jan Pavel II. jmenoval nunciem v Burundi, čímž začala jeho mise v Africe. Následně působil v Karibiku, konkrétně v Trinidadu a Tobagu a dalších přilehlých ostrovních státech.
Jeho zkušenosti se dále rozšiřovaly v Asii, kde zastupoval Svatý stolec v Jižní Koreji a Mongolsku. Významnou etapou bylo jeho působení ve skandinávských zemích (Švédsku, Dánsku, Finsku, Islandu a Norsku), odkud se v roce 2012 přesunul do Argentiny. Právě tamní působení upevnilo jeho vazby s latinskoamerickou církví. Svou aktivní kariéru pak kardinál uzavřel v prestižní roli nuncia pro Itálii a San Marino, kam byl jmenován v roce 2017 jako vůbec první nuncius v Itálii, který nebyl italské národnosti.
Naděje zakořeněná ve vzkříšení
V závěru homilie se papež Lev XIV. obrátil k eschatologickému rozměru křesťanské víry. Připomněl evangelijní příběh o vzkříšení Lazara jako předobraz vítězství nad smrtí. „V našem srdci cítíme slova, která Ježíš řekl Martě: ‚Tvůj bratr vstane‘,“ uvedl Svatý otec s tím, že základ každé naděje leží v Kristově velikonočním vítězství nad hříchem a smrtí.
Poukázal na to, že kardinálovo heslo zvolené před třiceti lety při biskupském svěcení – „Spes mea Christus“ neboli „Kristus je má naděje“ – nebylo jen formálním mottem. „Kristus, náš Pán, byl jeho nadějí po celý život: nadějí, která ho nezklamala, protože byla zakořeněna v lásce, kterou Bůh vložil do jeho srdce skrze Ducha svatého,“ uzavřel Svatý otec. Právě v této naději, která se nyní definitivně naplňuje, se církev s kardinálem Tscherrigem rozloučila.
-dv-
