Malajský kardinál Francis varuje před „komplexem menšiny”

Biskupové z Malajsie, Singapuru a Bruneje přijeli do Říma na svou kanonickou návštěvu „ad limina apostolorum“, během níž putují k hrobům apoštolů Petra a Pavla, ale také sdílí zkušenosti a problemy svých místních církví s papežem a jeho spolupracovníky v římské kurii.

Kardinál Sebastian Francis, biskup z Penangu v západní Malajsii, poskytl rozhovor anglické redakcji vatikánských médií. Komentuje konstruktivní atmosféru dosavadních setkání ve Vatikánu a přibližuje v něm situaci církve v tomto regionu.  Všímá si důležitého aspektu rozmanitosti: rozmanitost je přednost, protože v rozmanitosti je rovnost – podotýká.   

Jste zde spolu s dalšími biskupy z Malajsie, Singapuru a Bruneje v Římě na své návštěvě „ad limina“. Jak to probíhá?

Je velmi dobře zorganizovaná, systematická, nejsme tu na dovolené! Očekává se od nás, že podáme zprávy. Považuji to za velmi dobré – setkání probíhají disciplinovaně, ale pokojně. Mohu říct, že je prožívám s velkou svobodou, ale zároveň soustředěně.

Myslím, že tato návštěva posílí pouto mezi námi biskupy z Malajsie, Singapuru a Bruneje a jistě posílí i naši jednotu s univerzální církví pod vedením papeže Lva. Cítím úžasný pocit solidarity. Nedokážu to vysvětlit, ale cítím to tak.

Prozatím jsme se setkali se třemi vatikánskými dikasterii. Dnes se setkáme se čtvrtým a jsem překvapen kvalitou diskusí. Tentokrát jsou mnohem intenzivnější, mnohem smysluplnější, mnohem soustředěnější… Myslím, že to je duch, v jakém tyto dny v Římě prožívám.

Přejděme z Říma do vaší části světa. Co nám můžete říct o církvi v Malajsii, Singapuru a Bruneji?

Dvě ze zemí, které zastupujeme, Singapur a Brunej, jsou velmi rozvinuté, zatímco Malajsie je rozvojová země. Politická situace je poměrně stabilní a církev je velmi živá, velmi aktivní, a máme mnoho lidí, kteří se jako dospělí zajímají o katolickou víru. Mnozí z nich žádají o křest jako dospělí. To nás udržuje v akci...

Jaké výzvy stojí před církví v těchto třech zemích?

Je to multináboženský, multikulturní a mnohojazyčné prostředí. Ale dost už o těchto věcech jako o výzvách! Možná bychom je měli vnímat spíše jako přednosti: rozmanitost je přednost a jednota v rozmanitosti je přednost. Rozmanitost není hrozba a v rozmanitosti je rovnost.

V těchto třech věcech – jednotě, rozmanitosti a rovnosti – jde vlastně o Trojici a jde o nás. To je vlastně velmi vzrušující a jsme-li správně nasměrováni, můžeme těmto výzvám čelit společně.

Ačkoli některé části Asie možná stále zažívají nějaký druh pronásledování, neměli bychom upadnout do pasti „komplexu menšiny“, komplexu pronásledovaných. Skutečné problémy samozřejmě existují, ale my budeme v Asii i nadále vyprávět Ježíšův příběh.

Rozhovor připravil Joseph Tulloch, překlad a redakční úpravy – jb -