Kardinál Parolin k cestě do Afriky: Ať jsou katolíci protagonisty

Vatican News

Alžírsko, Kamerun, Angola a Rovníková Guinea očekávají příjezd Lva XIV., který navštíví Afriku ve dnech 13.–23. dubna. V první části cesty navštíví Svatý otec také město Annaba, antické Hippo Regius, „nejen čistě pro připomínku“, zdůrazňuje kardinál Pietro Parolin, státní sekretář, ale jako výraz osobní, a především duchovní sounáležitosti. V uvedených čtyřech zemích vrcholí poslední přípravy a narůstá očekávání papežových slov. Jak uvedl ředitel vatikánského Tiskového střediska Matteo Bruni na tiskové konferenci před touto apoštolskou cestou, bude se papež zabývat mimo jiné mírem, dialogem, péčí o stvoření, otázkami migrace a rodin. Vzhledem k predátorským přístupům, které jsou mnohdy pro africký kontinent typické a které vedou k chudobě, korupci a násilí, vyjadřuje kardinál Parolin přání, aby se katolíci stali tvůrci spravedlnosti, pokoje a solidarity.

Pane kardinále, Svatý otec má na programu návštěvu čtyř států, oficiální setkání, bohoslužby i kontakt s místní realitou. Co bude společným rysem tak pestrého plánu?

Spojovacím článkem této apoštolské cesty je rozhodnutí Svatého otce zpřítomňovat církev tam, kde je lidské utrpení nejtěžší. Tyto čtyři země se liší historií, sociálním kontextem a politickými výzvami, ale spojuje je realita se světlými i stinnými stránkami: životaschopné katolické komunity, ale také chudoba, křehkost, nerovnost a nedořešené společenské tenze. Papež Lev míří do Afriky, aby byl blízko těm, kdo žijí na existenciálních periferiích.

V Alžírsku navštíví Lev XIV. také Velkou mešitu a v Annabě, antickém Hippo Regius, bude slavit mši. Jaký význam má pro papeže coby „syna sv. Augustina“ tento návrat na místa spojená se životem hipponského světce? A co to může znamenat pro křesťansko-muslimský dialog v zemi s islámskou většinou?

Pro duchovního syna sv. Augustina a prvního papeže z augustiniánského řádu není návštěva Annaby čistě vzpomínkovým gestem, nýbrž aktem hluboké osobní, a především duchovní sounáležitosti. Papež Lev tuto zemi zná a již víckrát ji navštívil coby generální představený augustiniánského řádu. V těchto souvislostech je sv. Augustin symbolem dialogu: představuje přirozené „místo“ setkání křesťanské tradice s islámským světem. Návštěva Velké mešity v Alžíru do toho plně zapadá jako přirozené pokračování cesty mezináboženského dialogu, zahájeného již v Turecku a Libanonu. Svatý otec v tomto dialogu má v úmyslu pokračovat trpělivě a cílevědomě.

V Kamerunu zamíří Svatý otec do tří měst, a to do Yaoundé, Bamendy a Doualy, přičemž má v plánu navštívit sirotčinec a účastnit se mírového shromáždění v Bamendě, což budou bezpochyby silné okamžiky. Jakou roli může hrát tato návštěva pro podporu smíření a pokoje vzhledem k napjaté situaci v některých částech této země?

Již několik let zažívají anglofonní oblasti v Kamerunu krizi, která má na svědomí již řadu obětí. Obyvatelé Bamendy s tím mají živou zkušenost. V kontextu zhoršující se bezpečnostní a humanitární situace má proto návštěva Petrova nástupce poukázat na starost, kterou pastýř všeobecné církve má o své stádo, na úsilí poznat jeho obtíže zblízka a putovat po jeho boku. Návštěva Bamendy je postoj pastýře, který se ztotožňuje se svým stádem. Všeobecně vzato přijíždí Svatý otec do této země jako nositel smíření, pokoje a naděje, a to především pro mladé lidi. Jeho poselství je pozváním k dialogu a ke vzájemnému respektu.

Třetí etapou bude Angola, kde papež navštíví hlavní město Luandu a symbolická místa Muxima a Saurimo, kde se setká se společenstvím místní církve v konkrétní realitě. Co chce Svatý otec říci návštěvou této země s tak bohatými přírodními zdroji, ale i s výraznou společenskou nerovností?

Ona tři místa, která Svatý otec navštíví, svým způsobem vyjadřují výzvy a naděje, jimiž Angola v současnosti žije. Luanda a Saurimo představují bohatství země. Hlavní město je jakousi „oázou blahobytu“, která přitahuje zahraniční investice, ale také migraci z rolnických oblastí. Saurimo je známo jako středisko hornictví, především těžby diamantů. Zatímco těžba přírodních zdrojů přinesla prosperitu, nelze přehlížet některé negativní důsledky, jako je využívání pracujících, nárůst rozporů ve společensko-ekonomické sféře a dopad na životní prostředí. Návštěva mariánského poutního místa Muxima je pak odrazem životaschopnosti víry angolského lidu, která mu pomohla překonat nejrůznější bolestné zkušenosti z jeho historie. Rád bych dodal, že jsem osobně mohl poznat živost místní církve, když jsem se účastnil biskupského svěcení mons. Germana Penemoteho, prvního apoštolského nuncia angolského původu.

Poslední navštívenou zemí bude Rovníková Guinea, konkrétně Malabo, Mongomo a Bata. Na programu jsou setkání s mladými lidmi, s rodinami, představiteli kultury, ale i s vězni. Jaký význam má tato zvláštní pozornost vůči mladým lidem a vůči rodinám v zemi, kde je církev tak hluboce zakořeněna ve společnosti?

Rovníková Guinea patří mezi země s největší katolickou populací v Africe, 80 % obyvatel se hlásí ke katolické víře. Tato návštěva ve stopách sv. Jana Pavla II., který navštívil Rovníkovou Guineu roku 1982, se odehrává v rámci oslav 170. výročí začátku evangelizace této země (1855–2025) s mottem „Kristus, světlo Rovníkové Guineje na cestě k budoucnosti naděje“. Ve spojení s touto apoštolskou cestou si obyvatelé Rovníkové Guineje připomene svou minulost, kdy se s důvěrou vydal cestou víry, spolu s nadějí pro budoucnost. Papežova návštěva a setkání, zvláště pak s mladými lidmi a s rodinami, mají oživit plamen jejich víry a povzbudit je, aby pěstovali a udržovali křesťanské hodnoty. Je to láskyplné otcovské pozvání ke smíření, ke spravedlnosti a k vytrvalosti ve víře, a krom toho také přání, aby tito lidé měli pozitivní vliv na společnost.

Eminence, jakou důležitost má tato cesta do Afriky na poli diplomacie?

Každá apoštolská cesta má ve skutečnosti i svůj diplomatický rozměr a význam, protože představuje příležitost pro posílení bilaterálních vztahů mezi Svatým stolcem a státy, které papež navštíví a v nichž se může při této příležitosti setkat s nejvyššími představiteli a diskutovat s nimi o otázkách ve společném zájmu s významem místním, národním i mezinárodním. V Africe to pak má zcela zvláštní význam, protože pro tento světadíl je typický enormní potenciál, ale také velké výzvy. Jak je známo, patří mezi zřetelná témata papežské diplomacie zvláště ochrana základních svobod, především svobody vyznání, dále podpora míru, mezináboženského dialogu, ochrana důstojnosti každé lidské bytosti a podpora integrálního rozvoje obyvatelstva. Z tohoto úhlu pohledu se každá z etap této apoštolské cesty, zahrnující Maghreb i Subsaharskou Afriku, může stát příležitostí, jak zdůraznit úsilí církve ve spolupráci s občanskými i náboženskými institucemi podpořit pokojné soužití mezi různými vyznáními a etniky, sociální spravedlnost, boj s chudobou a ochranu lidské důstojnosti. Souhrnem řečeno, úsilí o spravedlivější, pokojnou a solidární Afriku.

Afrika je často dějištěm predátorských přístupů a potýká se s chudobou, korupcí a násilím. Jak rozlomit tyto spirály a jak je v tomto procesu důležitá účast katolických křesťanů?

Afrika je kontinent s velkým lidským, kulturním i přírodním bohatstvím, avšak příliš často je postižen jednáním, které brání jeho rozvoji: chudoba, korupce, násilí a predátorství, které přichází často zvenčí a které zbídačuje již tak křehké obyvatelstvo. Rozbití těchto mechanismů vyžaduje úsilí a vytrvalost. Katolická církev je v Africe přítomna díky školám, nemocnicím, centrům přijetí a charitním dílům, které často představují konkrétní odpověď na základní lidské potřeby. Odpověď církve se však nevyčerpává jen charitním působením; církev také působí prostřednictvím formace svědomí, výchovou mladých lidí vůči lidským hodnotám, spravedlnosti a solidaritě. A právě zde jsou katoličtí křesťané povoláni sehrát rozhodující úlohu, nejen jako ti, kdo mají prospěch z tohoto poselství, ale jako aktivní představitelé změn ve vlastních životech, ve společenstvích i v institucích.

Co byste rád popřál k této apoštolské cestě do země, která je i Vám tak drahá?

Chtěl bych vyslovit přání, aby tato apoštolská cesta zanechala hluboký dojem na znamení ve třech úzce spojených rozměrech: mír, dialog a rozvoj místních církví. Je to především mír v zemích, které dosud nesou jizvy po konfliktech a rozkolech a v nichž může přítomnost Svatého otce dát vyrůst novému úsilí o smíření. Dále dialog, díky němuž setkání s veřejnými představiteli i reprezentanty jiných náboženských tradic mohou otevřít nové prostory pro vzájemné porozumění. A nakonec růst místních církví, často malých, izolovaných, ale vždy velkodušných. Afrika je světadíl mladý, bohatý vírou a životaschopností, a návštěva Svatého otce je skutkem důvěry v jeho budoucnost. Budoucnost, kterou chce církev nadále doprovázet s oddaností a nadějí.

Rozhovor připravil Massimiliano Menichetti

Překlad - zd -