Restaurování skončilo: Poslední soud v novém lesku

Vatikánská muzea

Po celou dobu prací zůstala Sixtinská kaple neustále otevřena. „Vatikánská muzea,“ komentuje ředitelka Barbara Jatta, „jsou muzei otevřenými všem. Jejich posláním je mít brány vždy otevřené pro věřící i návštěvníky. Tak tomu bylo i při této výjimečné příležitosti, kdy šlo o údržbu jednoho z nejcennějších skvostů: Michelangelovy fresky, která s dramatickou intenzitou zobrazuje konec času. Mimořádný restaurátorský zásah – pod dohledem Governatorátu Vatikánského městského státu, koordinovaný Ředitelstvím muzeí a podporovaný floridskou pobočkou organizace Patrons of the Arts in the Vatican Museums – provedla Laboratoř pro restaurování obrazů a dřevěných materiálů, která spolupracovala s Oddělením umění 15. a 16. století, Kabinetem pro vědecký výzkum a Úřadem konzervátora Vatikánských muzeí.“

Polnice Posledního soudu

Návrat originální barevnosti

„Na podzim roku 1541 – vysvětluje Fabrizio Biferali, kurátor Oddělení umění 15. a 16. století – po více než pěti letech nesmírné námahy na lešení osvětleném pouze světlem prosvítajícím okny ve stěnách nebo pocházejícím ze slabých pochodní, mohl Michelangelo konečně ukázat světu své největší malířské dílo. Dnes, po dokončení mimořádné restaurátorské intervence, se Michelangelova gigantická freska opět rozzářila svými živými barvami, vibrujícími světly a stíny, mimořádnou rozmanitostí póz, pohledů, propletených těl a svou jedinečnou a nepřekonatelnou ikonickou silou.“

Vzkříšení mrtvých

Odstranění bělavého povlaku laktátu vápenatého

„V roce 2024 – vysvětluje Fabio Morresi, vedoucí Oddělení vědeckého výzkumu – jsme zjistili, že Poslední soud vykazoval rozsáhlé vyblednutí způsobené přítomností soli: laktátu vápenatého. Chromatografické analýzy zjistily v atmosféře Sixtinské kaple přítomnost kyseliny mléčné, molekuly, která může být uvolňována biologickým procesem transpirace. Vznik bělavého povlaku je tedy způsoben reakcí mezi kyselinou mléčnou a ionty vápníku, které jsou běžně přítomny na freskové malbě. Laktát vápenatý je velmi dobře rozpustný ve vodě, a proto bylo možné jej snadno odstranit z povrchu, aniž by to fresku jakkoli poškodilo.“

Kristus před vynesením rozsudku nad lidstvem   (© Governatorato SCV – Direzione dei Musei. Tutti i diritti riservati)

Kompletní revize stavu zachování

„Ačkoli z technického hlediska – vysvětluje Paolo Violini, vedoucí restaurátor Laboratoře pro restaurování maleb a dřevěných materiálů – byla operace čištění relativně jednoduchá a spočívala v rychlém ošetření japonským papírem a destilovanou vodou, umožnila obnovit barevnou živost a světelně-stínové efekty fresky tak, jak vypadaly po skončení velké restaurátorské práce v roce 1994, a znovu tak podnítila kritickou diskusi o vztahu mezi materiálním stavem díla a jeho interpretací. Zásah navíc představoval významnou příležitost k provedení kompletní revize stavu zachování díla.

Novou výzvou pro tým Vatikánských muzeí – složený z kurátorů, konzervátorů, restaurátorů, diagnostiků a technických specialistů – bude co nejvíce předcházet nebo omezit opakování podobných jevů. To bude možné díky multidisciplinárnímu přístupu založenému na pochopení mechanismů vzniku těchto změn a na kontrole četných parametrů, které lze regulovat pomocí sofistikovaného klimatizačního systému v Sixtinské kapli.“

- jb -