Když naděje nabývá konkrétních rozměrů

Andrea Tornielli

Otevření Svaté brány jubilea 24. prosince loňského roku předcházelo několik hodin předtím rozhodnutí prezidenta Spojených států Joea Bidena o zmírnění doživotních trestů smrti 37 vězňům ve federálních věznicích. Na začátku ledna přišly další dvě dobré zprávy: v Severní Karolíně ukončil guvernér své funkční období tím, že změnil 15 nevykonaných trestů smrti ve svém státě na doživotí, zatímco v Africe zimbabwský prezident vyškrtl trest smrti z právního systému této země. Nyní, na začátku tohoto Svatého roku, přichází oznámení o propuštění 553 vězňů na Kubě.

Znamení naděje, která nám pomáhají zvednout oči od smutného panoramatu válek a násilí, velmi potřebujeme: lepší začátek tohoto milostivého roku snad ani nemůže být, protože jde o zprávu, která spojuje křesťanské jubileum s jeho biblickým původem, jak připomněl papež František v indikační bule Spes non confundit: „Navrhuji vládám, aby v roce Jubilea přijaly iniciativy, které obnovují naději; formy amnestie nebo zmírnění trestů, jejichž cílem je pomoci lidem znovu získat důvěru v sebe sama a ve společnost; cesty opětovného začlenění do společnosti, kterým odpovídá konkrétní závazek k dodržování zákonů.“ Jde o starobylou výzvu, vysvětlil římský biskup a citoval knihu Leviticus, která „pochází z Božího slova a zachovává si veškerou svou sapienciální hodnotu v tom, že se dovolává aktů milosrdenství a osvobození, které lidem umožňují začít znovu: ‚Padesátý rok vyhlásíš za svatý a vyhlásíš osvobození v zemi pro všechny její obyvatele‘“.

Amnestie, odpuštění trestu, milost jdou ruku v ruce se dvěma klíčovými slovy každého jubilea, kterými jsou milosrdenství a odpuštění. Náš svět je potřebuje více než kdy jindy.