Kardinál Parolin v Norsku: Doufáme v mír ve válčícím světě
Isabella Piro
Dar naděje pro „celý svět a zvláště pro oblasti poznamenané válkou“ vzýval dnes dopoledne, v sobotu 18. ledna, kardinál státní sekretář Pietro Parolin v Oslu, kde předsedal mši svaté při biskupském svěcení biskupa koadjutora Fredrika Hansena.
Kardinál ve své homilii adresoval zvláštní myšlenky „sužované Ukrajině, Palestině, Izraeli, Myanmaru a Súdánu“ a zároveň připomněl - jak je důležitý „ekumenismus bratrské lásky“, který je v této skandinávské zemi dobře vyjádřen „velkou otevřeností“, „dialogem“ a „vzájemnou spoluprací“, jež charakterizuje vztahy mezi katolíky a luterány. „Tato cesta bratrství a křesťanské solidarity,“ zdůraznil kardinál Parolin, „je potřebnější a naléhavější než kdy jindy, abychom mohli čelit mnoha výzvám, které současný svět před církve staví“.
Stejně tak vatikánský státní sekretář ocenil pomoc, kterou norská církev a skandinávská církev jako celek nabízejí rozvojovým zemím, „počínaje přijímáním přistěhovalců a uprchlíků, které po celá ta léta probíhalo ve skutečně katolické náruči“.
Poté kardinál Parolin předal „malému stádci“ norských věřících „pozdrav a požehnání“ papeže Františka a poděkoval místnímu společenství „za každý čin ‚návratu k srdci‘“ - na který se papež tak často odvolává v nedávné encyklice Dilexit nos - a „za každé autentické gesto bratrství a solidarity, díky němuž naši bližní vnímají přítomnost Kristova Srdce“.
V proslovu k monsignorovi Hansenovi - který byl 1. listopadu loňského roku jmenován koadjutorem diecéze Oslo - pak kardinál Parolin uvedl charakteristiky nezbytné pro jeho nové poslání, a to „styl pokorné služby“, a nikoli „uplatňování moci“; „připodobnění se Kristu, které vyžaduje neustálé osobní odříkání“; „neustálé vzývání Ducha“, aby se nedostal „na scestí“ a neodchýlil se „od náležité víry a morálky“.
Vyučování, posvěcování a řízení, dodal státní sekretář, ‚mají být hlavními úkoly pastorace zaměřené na podporu pravé pedagogiky svatosti, jak uvedl svatý Jan Pavel II. v apoštolské exhortaci Pastores gregis“. V této souvislosti kardinál připomněl monsignoru Hansenovi etapy jeho vzdělávání: „Nejprve ve farnosti a v diecézní kurii zde v Oslu, poté v Římě na studiích a jedenáct let v papežské diplomacii a tyto poslední dva roky jako sulpicián“. Všechny etapy, jak světitel řekl, „prožíval jako cestu ke svatosti s jejími vzestupy a pády“.
Nakonec kardinál Parolin svěřil službu nového biskupa a celé místní církve „Matce naděje“, aby „vždy osvětlovala cestu a den za dnem ji směřovala k nebi“.
Také v norském hlavním městě, podobně jako v minulých dnech v Paříži, se včera, 17. ledna, státní sekretář setkal na institucionální úrovni s představiteli této země, zejména s králem Haraldem V. a ministrem zahraničních věcí Espenem Barth Eide. Při obou rozhovorech,“ uvedl kardinál v rozhovoru pro ‚Katolsk.no‘, noviny spadající pod Diecézní úřad pro sociální komunikaci, „byl ústředním tématem mír v mezinárodním kontextu“.
„Svatý stolec a Norsko sdílejí společnou touhu po míru,“ zdůraznil kardinál Parolin a poukázal také na to, že tato skandinávská země je „velmi aktivním podporovatelem míru, který se účastnil a stále účastní mnoha mírových jednání na různých úrovních po celém světě“, který je všude poznamenán „dramatickými a tragickými“ konflikty, jež nakonec postihnou i „mnoho civilistů“. V tomto světě je „potřeba naděje“, připomněl státní sekretář a zdůraznil význam dialogu, jednání a vzájemného porozumění. Na druhé straně dodal, že „posláním církve je být znamením míru a smíření, a to jak v rámci jednotlivých národů, tak v mezinárodním společenství“.
Stejně tak kardinál Parolin poukázal na naléhavost bratrství, kterou připomněl papež František v encyklice Fratelli tutti: „Jsme povoláni žít jako rodina, rodina Boží“ a „to je příspěvek církve světu, nyní a vždy“, příspěvek uskutečňovaný s cílem „podporovat mír a vzájemné porozumění mezi národy“.
Když se státní sekretář pozastavil zejména nad konfliktem na Ukrajině, který v únoru příštího roku dosáhne tragické hranice tří let, označil jej za „velkou humanitární tragédii“, poznamenanou „mnoha ztrátami, destrukcí“. Proto se zmínil o „nabídce papeže Františka ke zprostředkování“, nabídce „mnohokrát opakované“. Kardinál Parolin zároveň zopakoval, že Svatý stolec usiluje o „humanitární podporu“, aby „pomohl vytvořit podmínky pro budoucí mír“. „Dali jsme přednost dětem a pracovali jsme na tom, aby se mohly vrátit z Ruska na Ukrajinu, ke svým rodinám,“ řekl s odkazem na iniciativu, kterou uskutečnil kardinál Matteo Maria Zuppi, předseda Italské biskupské konference a zvláštní vyslanec papeže v Kyjevě, Moskvě, Washingtonu a Pekingu.
„Svatý stolec se také aktivně zasazuje o propuštění válečných zajatců a o zlepšení podmínek jejich věznění,“ připomněl kardinál Parolin, „jde o důležité úsilí o vytvoření podmínek, které umožňují mír“. V naději na co nejrychlejší ukončení konfliktu kardinál na závěr zdůraznil, že „k nastolení spravedlivého a trvalého míru je nutná důvěra“ mezi zúčastněnými stranami.
