Středomořské hry: Poselství míru a bratrství
Česká redakce RV – Vatican News
Ema Jašková
Středomořské hry – I giochi del Mediterraneo
Středomořské hry, které Mezinárodní olympijský výbor uznal v roce 1952, jsou multidisciplinární sportovní událostí určenou především pro země středomořské oblasti. Soutěží na nich sportovci ze států ležících kolem Středozemního moře i z přímo sousedících regionů, z Evropy, Asie a Afriky. Soutěž se inspiruje olympijskými hrami a jejím cílem je podporovat sport a spolupráci mezi jednotlivými zeměmi. Hry se konají každé čtyři roky. První Středomořské hry hostila v roce 1951 Alexandrie.
Letos si tak připomínají 75 let historie a vstupují do svého 20. ročníku, který se uskuteční od 21. srpna do 3. září v Tarantu. Tohoto ročníku se zúčastní také oficiální tým Svatého stolce se čtyřmi sportovci ve třech disciplínách. Účast sportovní asociace Svatého stolce na soutěžích byla jednomyslně schválena 26 zeměmi účastnícími se her: Albánií, Alžírskem, Andorrou, Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, Egyptem, Francií, Řeckem, Chorvatskem, Itálií, Kosovem, Libanonem, Libyí, Marokem, Monakem, Maltou, Severní Makedonií, Portugalskem, San Marinem, Srbskem, Sýrií, Slovinskem, Španělskem, Tuniskem, Tureckem a Kyprem.
Účast Athletica Vaticana na Středomořských hrách
Předseda Athletica Vaticana Giampaolo Mattei vidí v účasti vatikánského týmu hluboký smysl. Citoval přitom slova z papežského listu La vita in abbondanza: „Sport otevírá prostor k účasti lidem každého věku, společenského postavení i schopností a stává se nástrojem integrace i důstojnosti. V této perspektivě se tvoří také zkušenost a poselství Athletica Vaticana. Vznikla v roce 2018 jako oficiální tým Svatého stolce a pod vedením Dikasteria pro kulturu a vzdělávání svědčí o tom, že sport lze žít jako církevní službu, zejména vůči nejchudším a nejzranitelnějším. Zde sport nepředstavuje show, ale blízkost; není výběrem, nýbrž doprovázením; není vyhroceným soupeřením, ale společnou cestou.“
Podle kardinála Josého Tolentina de Mendonçy, který je prefektem Dikasteria pro kulturu a vzdělávání, může účast Athletica Vaticana navázat na nedávnou cestu Svatého otce na Lampedusu ze 4. července a přispět k budování mírových vztahů a spolupráce mezi národy na pobřeží Středozemního moře. „Jde o společné hledání cest života a naděje prostřednictvím sportovní zkušenosti, v duchu solidárního začlenění a pozornosti vůči nejzranitelnějším v základních dimenzích kultury a vzdělávání.“
Metropolitní arcibiskup Taranta Mons. Ciro Miniero se k události vyjádřil takto: „Jak velká příležitost se nám nabízí při příležitosti Středomořských her mluvit prostřednictvím sportu o Středozemním moři jako o moři míru, po kterém všichni dlouho a zvláště v těchto dnech toužíme! Sport je stejně jako v našich oratořích důležitým nástrojem k odstraňování sociálních rozdílů a k podpoře společenství a spolupráce už od útlého věku. V našich farnostech neexistují národnosti ani sociální třídy, existuje pouze člověk. Nechť jsou tyto Středomořské hry toho svědectvím! Ve světě trpícím válkami a klimatickou krizí máme možnost dokázat, že mír je možný a že sportovci pocházející z toho, co mocní nazývají ‚opačnými stranami‘, jsou muži a ženy vedení upřímným duchem bratrství, bez ohledu na svůj původ a přesvědčení. Jedinou hranicí zůstává lidskost. Účast Athletica Vaticana svědčí o úsilí o mír, které nám papežové označují za prioritu, a je gestem sportovního ducha, na které jsme hrdí. Arcidiecéze Taranto s vděčností přijímá Kříž sportovců ve své katedrální bazilice a děkuje papeži Lvovi XIV. za jeho laskavou pozornost. Úkolem věřících je být staviteli míru a živým svědectvím Ježíšova poselství.“
Kříž sportovců – Poselství bez slov
Spolu s Athletica Vaticana bude v Tarantu přítomen Kříž sportovců, který od olympijských a paralympijských her v Londýně 2012 provází mnohá mezinárodní setkání. Jak uvedl Svatý otec Lev ve čtvrtek 9. dubna 2026 na audienci v Klementinském sále Apoštolského paláce při přijetí olympioniků a paralympioniků ze zimních her v Miláně a Cortině: „Dnes v tomto sále hledíme na Kříž sportovců – olympijský a paralympijský kříž –, který od her v Londýně 2012 až po hry v Miláně a Cortině shromažďuje modlitby, očekávání, naděje, strach i utrpení žen a mužů, kteří v každém věku sdílejí své sportovní cesty. Před tímto výsostným a podstatným znamením odevzdanosti obnovujeme touhu vydat ze sebe to nejlepší, společně a v každé činnosti.“
Kříž vytvořil anglický umělec Jon Cornwall pro hry v Londýně v roce 2012 na žádost katolických iniciativ v Joshua Campu z patnácti kusů různých dřev z celého světa, mimo jiné ze Svaté země, Číny, Ruska, Severní i Jižní Afriky, Indie, Austrálie, Brazílie, Argentiny, Jamajky, Severní Ameriky i samotného Londýna. Po hrách v roce 2012 byl Kříž sportovců svěřen arcidiecézi Rio de Janeiro pro olympijské a paralympijské hry 2016. A právě v Brazílii, při příležitosti Světových dnů mládeže v roce 2013, požehnal kříž papež František. V roce 2014 byl pak kříž přítomen i na mistrovství světa ve fotbale, rovněž v Riu de Janeiru.
V případě her v Tokiu mezi roky 2020 a 2021 zabránila pořádání akcí pandemie. Kříž tak byl v roce 2023 přinesen do Lisabonu na Světové dny mládeže a během olympijského a paralympijského ročníku 2024 našel mimořádné místo v Paříži, v „Kapli sportovců“ zřízené v kostele La Madeleine. Převzetím odpovědnosti za olympijský a paralympijský kříž navrhuje Dikasterium pro kulturu a vzdělávání prostřednictvím Athletica Vaticana, aby se stálou přítomností na velkých mezinárodních sportovních akcích stával skrze přijetí v příslušných diecézích. Kříž představuje křesťanské poselství určené celému světu sportu, je znamením naděje pro lidstvo, nabídkou míru mezi národy a bratrského dialogu mezi náboženstvími a kulturami v duchu začlenění každého člověka.
Papež Lev XIV.: Modlitba za hodnoty sportu
Svatý otec Lev XIV. už několikrát připomněl důležité hodnoty sportu, které mohou pomoci budovat pevné vztahy. V červnovém poselství a modlitbě se modlil za to, aby prostředí a sportovní praxe byly vždy prostorem setkání, a nikoli vyloučení, cestou míru, a nikoli násilí.
Mezinárodní ředitel Papežské světové sítě modlitby, jezuita Cristóbal Fones, k tomu doplnil: „Sport je jedním z těch jedinečných prostorů, v nichž se lidstvo skutečně setkává. Je mostem dialogu přesahujícím hranice, jazyky i ideologie. Na hřišti, trati či v bazénu sdílejí lidé různých kultur a národů úsilí, oběť, radost z vítězství i bolest z porážky.“ Vytrvalost, disciplína, hodnota dobře vykonané práce i pokora před vlastními limity jsou podle něj hodnotami, které připomínají, že nikdo nevítězí sám. Výzva k modlitbě vyjadřuje naději, aby tyto lidské hodnoty nezůstaly uzavřeny pouze na hřišti, ale proměnily způsob společného života ve světě.
