Současné mezináboženské vztahy: Dialog mezi křesťanstvím a islámem
Česká redakce RV – Vatican News
Vatikán
Ema Jašková
Ze zkušenosti z Alžírska, kterou Lev XIV. během své letošní návštěvy spojil s odkazem sv. Augustina, vychází potřeba vzájemného porozumění. Mezináboženské vztahy nyní získávají další rozměr v souvislosti s připravovanou apoštolskou cestou do Francie. Ta může být dalším impulzem pro hledání nových cest dialogu, respektu a pokojného soužití mezi křesťany a muslimy.
Svědectví z Alžírska a apoštolská cesta do Francie
Francie je zemí, která je nositelkou a tradiční ochránkyní křesťanských kořenů Evropy. V současnosti však patří ke státům, kde se vede intenzivní dialog mezi křesťanstvím a islámem. Nedávné události přinesly řadu momentů, které ukázaly zásadní důležitost vzájemného respektu mezi křesťany a muslimy.
Vztah mezi Francií a Alžírskem se utvářel v rámci složitých koloniálních dějin, rozsáhlé migrace a hlubokých duchovních vazeb. Historie obou zemí představuje klíčová dějiště křesťansko-muslimských setkání. Zatímco ve Francii dnes islám představuje druhé nejrozšířenější náboženství a společnost čelí výzvám spojeným s integrací i mezináboženským dialogem, Alžírsko má bohaté historické dědictví starobylého severoafrického křesťanství, ale i zkušenost s náboženským extremismem z konce 20. století. Dnes je Alžírsko zemí s převážně muslimským obyvatelstvem. Katolická komunita tvoří jen několik tisíc věřících, zatímco křesťané jako celek představují malou menšinu společnosti. Úsilí o civilizaci míru, které formuloval nejen papež Jan Pavel II., ale také následně formovali papežové Benedikt XVI. i František, kontinuálně pokračuje v apoštolátu Lva XIV.
Nezbytný životní postoj a znovuobjevení identity
Cesta papeže Lva XIV. do Alžírska navázala na odkaz mučedníků z Tibhirine a biskupa Pierra Claverieho a poukázala na to, že mezináboženský dialog nemá být jen akademickou debatou, ale nezbytným životním postojem. Poselství bratrství, vzájemné úcty a odmítnutí nábožensky motivovaného násilí, které Svatý otec přinášel ve svých promluvách během této apoštolské cesty, tak nabízí odpovědi i pro náboženskou situaci v současné Francii, kde mohou v Alžíru projevená gesta a slova rezonovat.
Předchůdci Lva XIV. – Jan Pavel II. (například v projevu k muslimské mládeži v marocké Casablance 19. srpna 1985) a Benedikt XVI. (například v Kolíně nad Rýnem, 20. srpna 2005) – hovořili o potřebě, aby se křesťané a muslimové „navzájem poznali“ a stavěli na tom, co mají společné, s cílem rozvíjet postoj vzájemného respektu. Argumentovali však tím, že musí nastat znovuobjevení křesťanské identity zakořeněné v jednotě víry a rozumu. Toto znovuobjevení křesťanského dědictví musí být doprovázeno vědomým aktem křesťanské sebekritiky a sebeuvědomění, jakož i opatrností vůči tomu, co Enrico Cattaneo nazývá „neduhy moderní společnosti“, které vedou k extrémnímu relativismu.
Tuto důležitost zakořenění v pravdě zmínil Lev XIV. také v Alžírsku: „Svatý Augustin, který byl, jak víte, biskupem v Hipponu více než třicet let, je ve skutečnosti postavou, která pochází z dávné minulosti a hovoří k nám o tradici, hovoří k nám o životě církve, o tom, jak církev rostla v prvních staletích. A dodnes je velmi důležitou osobností, protože jeho spisy, jeho učení, jeho spiritualita, jeho výzva k hledání Boha a k hledání pravdy jsou něčím, co je dnes velmi potřebné – poselstvím, které je dnes velmi aktuální pro nás všechny jako věřící v Ježíše Krista, ale i pro všechny lidi. A jak jste viděli, i lidé v Alžírsku, z nichž drtivá většina nejsou křesťané, si velmi váží a respektují památku svatého Augustina jako jednoho z velkých synů své země. Proto pro mě bylo zvláštním požehnáním vrátit se včera opět do Annaby, ale také nabídnout církvi a světu vizi, kterou nám sv. Augustin nabízí v souvislosti s hledáním Boha a úsilím budovat společenství, hledat jednotu mezi všemi lidmi a respektovat všechny lidi i přes rozdíly.“
Pravý dialog nevyžaduje, aby se věřící vzdali své identity nebo stírali rozdíly. Naopak vyžaduje poctivé ukotvení ve vlastní víře, schopnost sebereflexe a ochotu hledat společnou řeč na základě rozumu a vzájemné úcty.
Historie mezináboženského dialogu ve Francii
Jak uvádí otec Jean-François Bour, ředitel Národní služby pro mezináboženský dialog při francouzské biskupské konferenci, vztahy mezi křesťanstvím a islámem se začaly rozvíjet již v 50. letech 20. století. Církev ve Francii zřídila specializovaný úřad pro vztahy s muslimy už v roce 1973, což katolickým křesťanům angažovaným v této oblasti umožnilo hlouběji porozumět islámu a pochopit složitost muslimské historie i vnitřní svět islámské víry. Podle něj je však skutečným bodem obratu ve vztazích období kolem roku 2001, kdy se staly útoky na Světové obchodní centrum v New Yorku, což odstartovalo široký proces reflexe.
„Mezi muslimy došlo k hlubokému otřesu. Pro mnohé z nich to bylo velmi bolestné, protože od předchozích generací nikdy nepřijali pojetí islámské víry, které by podněcovalo k násilí nebo chaosu. Náhle si uvědomili, že džihádistická a teroristická hnutí reálně existují.“
Vražda katolického kněze Jacquesa Hamela
V roce 2016 zavraždili dva mladí muži hlásící se k Islámskému státu francouzského katolického kněze Jacquesa Hamela, a to přímo během ranní mše svaté ve farnosti Saint-Étienne-du-Rouvray na severozápadě Francie. Krátce po této události došlo k silnému semknutí náboženských lídrů, skupin i veřejnosti napříč Evropou, kteří odmítli terorismus, odmítli uplatňování kolektivní viny vůči muslimům a přihlásili se ke společnému dialogu a mírovému soužití.
Pařížský kardinál André Vingt-Trois reagoval na vražda otce Hamela tím, že povzbudil katolíky, aby „překonali nenávist ve svých srdcích“ a „nepřistoupili na hru“ Islámského státu, který se snaží „poštvat děti téže rodiny proti sobě“. Francouzští biskupi reagovali velmi podobně: vyzvali křesťany, aby odolali pocitům pomsty a nenávisti a namísto toho pomáhali budovat civilizaci míru, lásky a přijetí.
10 let po tragédii
Jak uvedl otec Jean-François Bour deset let po této tragédii: „V návaznosti na takové tragédie vidíme, jak se obyčejní lidé stavějí na odpor a říkají, že je takové násilí nereprezentuje. Vidíme to mezi muslimy, křesťany a dokonce i mezi nevěřícími. Prohlašují, že tento druh extremismu odmítají. Mnozí z nich si uvědomili, že se musejí zapojit do organizací věnujících se dialogu a projevovat svůj závazek konkrétními gesty. Muslimové také přicházeli k hrobu otce Hamela na hřbitově v Saint-Étienne-du-Rouvray, aby tam položili květiny.“
K poselství, které vydala církev ve Francii, otec Bour dodává: „Po celá desetiletí jsme ve Francii rozvíjeli teologickou a pastorační reflexi islámu a křesťansko-muslimského dialogu. To nezačalo v roce 2016. Církev ve Francii dostála své odpovědnosti, když trvala na tom, že nelze hnát k odpovědnosti za smrt otce Hamela ani za teroristické útoky spáchané jedinci, kteří propadli smrtonosné ideologii, všechny muslimy.“
Poselství dialogu, odpuštění a smíření
Papež František se během svého pontifikátu výrazně věnoval islámsko-křesťanskému dialogu a důrazně odsuzoval vzájemnou polarizaci a ztotožňování islámu s teroristickými skupinami. I po vraždě francouzského kněze Jacquese Hamela odmítl ztotožňování islámského náboženství s násilím a upozorňoval na to, že násilí existuje také mezi křesťany a v jiných náboženstvích. Zdůraznil, že v mnoha náboženstvích mohou vznikat malé fundamentalistické skupiny a problém nastává především tehdy, když fundamentalismus přeroste v násilí a zabíjení. Zároveň poukázal na to, že mnozí muslimové hledají mír a soužití a nelze je automaticky spojovat s terorismem. V případě ISIS podle něj šlo o malou fundamentalistickou skupinu, jejíž násilné jednání nelze připisovat celému islámu. František zároveň upozornil také na evropskou odpovědnost za situaci mladých lidí bez ideálů a pracovních příležitostí, kteří mohou být následně náchylnější k radikalizaci.
„Měl jsem dlouhý rozhovor s velkým imámem z univerzity al-Azhar a vím, co si myslí: hledají mír, setkání,“ tehdy prohlásil.
Papež František se s velkým imámem univerzity al-Azhar Ahmadem al-Tajíbem od roku 2016 setkal mnohokrát. Jejich intenzivní dialog započal historickým setkáním ve Vatikánu v květnu 2016 a pokračoval přes návštěvu Káhiry, pracovní rozhovory v Římě až po klíčové podepsání Dokumentu o lidském bratrství v Abú Dhabí v roce 2019. Setkali se také na Bahrajnském fóru pro dialog v listopadu 2022.
Současné výzvy
Největší překážkou mezináboženského dialogu je dnes podle otce Boura přesvědčení, že existují naléhavější starosti – že žijeme v době čelící mnoha výzvám, v níž už dialog není prioritou.
Příběh křesťansko-muslimského dialogu tak ukazuje, že vedle zkušenosti s násilím existuje také dlouhá historie setkávání a hledání společné řeči. Tato zkušenost může vést právě od konfliktu civilizací k dialogu a pokojnému soužití mezi nimi.
