Vatikánský pavilon na bienále inspirovala Hildegarda z Bingen
„Nesmíme se nechat strhnout zrychlením světa, který neví, za čím běží, abychom se mohli vrátit ke službě v rytmu života, harmonii stvoření a pečovat o jeho rány.“ – Slova, která papež pronesl 11. dubna před modlitbou růžence za mír ve světě, jsou vodítkem pro vatikánskou expozici na Benátském bienále, které dospělo ke svému 61. ročníku.
Jak řekl kardinál Tolentino de Mendonça, Svatý stolec chce na této mezinárodní přehlídce umění nabídnout příležitost ponořit se do kontemplace a naslouchat. Ve světě zmítaném konflikty a napětím může umění dokázat mnoho: „Potřebujeme, aby promlouvali umělci. Umění nám nabízí nové vize světa,“ poznamenal.
Hildegarda promlouvá k dnešnímu člověku
Zpomalit, naslouchat, kontemplovat, pečovat – tak znělo zadání pro umělce, kteří vystavují v rámci expozice Svatého stolce nazvané Ucho je okem duše. Při tiskové konferenci v úterý 27. dubna představili tento projekt jeho kurátoři Hans Ulrich Obrist a Ben Vickers.
Podle prefekta Dikasteria pro kulturu a vzdělávání „naše doba potřebuje nové učitele a polyfonní profil Hildegardy nám může pomoci jako protijed proti vyčerpání monodií, inspirovat nás při zrodu nových vizí“ a přivést nás k poznání „neznámého jazyka“.
Projekt čerpá inspiraci z písní, spisů a vizionářských obrazů benediktinské mystičky a abatyše, badatelky v přírodních vědách, kterou v roce 2012 svatořečil Benedikt XVI. „Postava, která se může jevit jako vzdálená,“ uvedl de Mendonça, „jelikož jde o mystičku z 12. století, ale která má silně současný hlas, jenž dokáže osvětlit otázky a cesty současnosti.“
Zvuky, hlasy a ticho
V Mystické zahradě bosých karmelitánů v benátské čtvrti Cannaregio a v komplexu Santa Maria Ausiliatrice ve čtvrti Castello se představí 24 umělců. Výstava probíhá ve stejných prostorech, které hostily projekt na 19. mezinárodní výstavě architektury na Bienále v roce 2025, Opera aperta, s architektonickým návrhem od Tatiana Bilbao Estudio a Maio Architects.
Hans Ulrich Obrist prozradil, že k Hildegardě má vztah už od dětství, kdy jako dítě navštívil s rodiči klášter v St. Gallen, až po okamžiky, kdy se setkal s kulturním dědictvím mystičky: „Pro Hildegardu byl zvuk formou poznání. Hudba se stává spojnicí mezi bytím a světem, mezi mikrokosmem a makrokosmem.“ Pavilon Svatého stolce má za cíl připravit návštěvníkům celostní zážitek a věří, že to dokáží ocenit.
Pro druhého kurátora, Bena Vickerse, je Hildegarda příkladem ženy, která dokázala propojit nebe a zemi prostřednictvím zpěvu a která kladla důraz na význam naslouchání.
V Mystické zahradě se rozeznějí tóny skladeb současných hudebníků, básníků a umělců v dialogu s dědictvím Hildegardy prostřednictvím hlasů, nástrojů a ticha.
Mystická zahrada: Dialog Hildegardy se sv. Terezií
Návštěvník, který vstoupí do Mystické zahrady, prostoru určeného kontemplaci, který je obvykle nepřístupný a je inspirován dílem Hrad v nitru svaté Terezie z Ávily, může díky sluchátkům poslouchat skladby umělců: Patti Smith, Briana Ena, Jima Jarmushe, Meredith Monk, benediktinských mnišek z opatství svaté Hildegardy v Eibingenu a mnoha dalších. Ponoří se tak do zvuků pomocí nástroje, který vytvořilo Soundwalk Collective, aby v reálném čase vnímal hlas přírody, ale také „svůj vlastní vnitřní prostor“, jak poznamenal Simone Merli z kolektivu. „Mystická zahrada je poněkud utajené místo, ale Benátčané ji velmi milují. Karmelitáni nám dali tuto krásnou možnost koexistovat s jejich každodenním životem.“
„Představuji si Hildegardu a Terezii, jak svými odlišnými vlastnostmi doprovázejí lidi v mystická zahradě v jejich duši, kde přebývá Bůh. Tyto dvě svaté nás učí starat se o druhé. Ticho nás nutí naslouchat svému nitru, naslouchat svému svědomí a ptát se, zda budujeme dobrý, krásný svět pro všechny,“ dodává otec Ermanno Barucco z řádu bosých karmelitánů k tématu pavilonu v Mystické zahradě.
Naslouchání, cesta k pochopení božské caritas
Komplex Santa Maria Ausiliatrice se naopak stane současným skriptoriem – místem, kde se kdysi kopírovaly a iluminovaly knihy – rozčleněným do tří částí: živého archivu, díla Alexandra Klugeho a liturgického zpěvu sester z opatství v Eibingenu.
V archivu, o který se stará sestra Maura Zátonyi ve spolupráci s Akademií sv. Hildegardy, najdou návštěvníci knihovnu s Hildegardinými texty, umělecké knihy Ildy David a nový projekt klášterní architektury od Tatiana Bilbao Estudio.
Dílo Alexandra Klugeho — umělce s mnohostranným talentem, jemuž vděčíme i za název pavilonu — bylo dokončeno těsně před jeho smrtí v březnu letošního roku a sestává z monumentální instalace filmů a obrazů rozdělené do dvanácti stanovišť.
Pavilon je věnován památce Klugeho a Koyo Kouoha, ředitelky sekce vizuálního umění na Bienále, která zemřela loni. Cílem instalace je uvést návštěvníka na cestu vedoucí k harmonii Boží lásky – caritas.
Jak napsal Benedikt XVI. v apoštolském listu, který doprovázel prohlášení svaté Hildegardy za učitelku církve, „stvoření je aktem lásky, díky němuž může svět vzejít z ničeho: proto celou škálu stvoření prostupuje, jako proud řeky, božská láska. Ze všech stvoření miluje Bůh zvláště člověka a uděluje mu mimořádnou důstojnost, daruje mu tu slávu, kterou ztratili vzpurní andělé“.
- jb -
