Artemis II: Vesmír a lidstvo na rozcestí

1. dubna 2026 zahajuje NASA misi Artemis II, jejímž cílem je připravit očekávané přistání na povrchu Měsíce. Této vesmírné mise se účastní čtyři kosmonauti. Přistání na Měsíci má v dohledné době uskutečnit mise Artemis III. I vzhledem k rostoucímu počtu satelitů na oběžné dráze se lidské aktivity ve vesmíru stávají častým předmětem diskuse na úrovni OSN a dalších mezinárodních organizací. V této souvislosti vydala nadace Caritas in Veritate video se zamyšlením a výhledy ohledně průzkumu vesmíru a ohledně principů, kterými se má vztah člověka a vesmíru řídit. Video navazuje na dokument Vesmír a lidstvo na rozcestí: nová hranice společného dobra, který shrnuje dialog vědy, teologie a mezinárodního práva. Arcibiskup Ettore Balestrero, stálý pozorovatel Svatého stolce při úřadech OSN v Ženevě, při této příležitosti poskytl rozhovor vatikánským médiím.

Excelence, proč je tak naléhavé přehodnocovat politická a normativní rozhodnutí ve vztahu k vesmíru?

Stálá mise Svatého Stolce v Ženevě a nadace Caritas in Veritate, která s ní spolupracuje, se vesmírem zabývají, protože vesmír je Božím dílem a platí v něm Boží zákony. Abychom „došli do nebe“, což je pojem nadpřirozený, teologický, musíme se řádně chovat i ve vesmíru, což je naproti tomu pojem zeměpisný, řádu fyzického a biologického. Vesmír není „Země nikoho“, není to bitevní pole bez zákona, kde by platil princip „kdo dřív přijde, ten dřív bere“. Proto se dokument i video, které na něj navazuje, jmenuje Vesmír a lidstvo na rozcestí. Lidstvo už činí rozhodnutí stran vesmíru, rozhodnutí morální povahy, která mají dlouhodobý dopad a mohou v důsledku prospět lidstvu, anebo je zničit. Proto se církev nemůže o toto téma nezajímat.

V jakém smyslu?

Etický úhel pohledu na vesmír nás nutí k otázce: „Je správné provést všechno to, co je technicky uskutečnitelné? Jak to máme dělat? Jakou podobu reality a jejího uspořádání chceme vytvořit?“ Komplexní etická perspektiva je tedy to, co nabízí nadace Caritas in Veritate ve svém dokumentu a v následném videu.

Jaké kroky jsou zvláště nezbytné?

Vesmír musí zůstat společným dobrem s jasnými právními normami, které budou v případě potřeby aktualizovány se smyslem pro zodpovědnost vůči celému lidstvu a vůči budoucím generacím. Když jsme představili naši publikaci v sídle OSN v Ženevě, svědectví astronauta Michaela Scotta Hopkinse, který strávil téměř rok na palubě Mezinárodní vesmírné stanice, velmi zaujalo celé shromáždění. Popsal totiž tzv. overview effect.

V čem spočívá?

Je to zásadní změna perspektivy, kterou zažili ve vesmíru všichni astronauti. Země se totiž jeví jako maličká, křehká, bez hranic a rozdělení, jako symbol společného příslušenství a kolektivní zodpovědnosti. Je to obraz, který až příliš koliduje s realitou válek, zneužívání, násilí, která se objeví, zaostříme-li na naši planetu zblízka. Slova papeže Benedikta XVI., jimiž oslovil astronauty na Mezinárodní vesmírné stanici, jsou stále aktuální. V jedné části rozhovoru jim řekl: „Jsem si jist, že vám je zřejmé toto: žijeme všichni pohromadě na jedné jediné Zemi a že je tedy absurdní, abychom spolu bojovali a vzájemně se zabíjeli.“

Tedy i vesmír je společným domovem a má svá pravidla, které je třeba respektovat. Čím konkrétním může přispět sociální nauka církve k tomu, aby se rozvoj vesmírného výzkumu zaměřil na společné dobro?

Jádrem poselství církve je, že nesmíme proměnit vesmír v džungli. To nabízí lidstvu něco jako „druhou šanci“, tedy možnost vyhnout se celé řadě chyb, které jsme spáchali na Zemi. Vesmír je třeba objevovat se zodpovědností, se solidaritou a s respektem vůči subsidiaritě ve vztahu k dobru přítomných i budoucích generací.

Jak?

Je nezbytné zabránit tomu, aby se vesmír stal scénou barbarského soupeření a ještě horších konfliktů. Prvním praktickým krokem, ke kterému Svatý stolec zve, je respektovat Kosmickou smlouvu, kterou podepsalo přibližně sto dvacet států včetně všech těch klíčových zemí, které mají kapacity pro vesmírné lety. Tato smlouva platí zhruba šedesát let (od roku 1967) a jasně stanoví, že výzkum a využití vesmíru musí být ku prospěchu a v zájmu všech států. Tato smlouva definuje vesmír jako „společnou provincii lidstva“. Svatý stolec vyzývá k posílení stávající legislativy, nikoli k ústupu od ní, aby se zamezilo tomu, že by některé země byly nuceny zůstat pozadu, a aby se zajistila péče o stvoření, například prostřednictvím společných projektů na odstranění vesmírného odpadu.

Existuje riziko militarizace vesmíru?

Rozhodně. Platné mezinárodní právo zakazuje shromažďovat jaderné zbraně či zbraně hromadného ničení na oběžné dráze, na nebeských tělesech nebo ve vesmíru. Je to článek č. 4 Smlouvy z roku 1967. Ovšem nezakazuje výslovně konvenční zbraně nebo například kybernetické útoky, nezakazuje blokování rádiových signálů, což už se bohužel děje.

Je důležité rozlišovat mezi užíváním vesmíru pro podporu vojenských operací, které se odehrávají na zemi, například s využitím satelitů, což už je realita, a fyzické rozmístění zbraní a jejich přímé využití ve vesmíru.

I něco takového je reálně možné?

Některé státy se blíží tomu, že by na oběžnou dráhu vyslaly zbraně. To pak zvyšuje mezinárodní nestabilitu, oslabuje vzájemnou důvěru a proměňuje vesmír coby „společnou provincii lidstva“, jak ho definuje zmíněná smlouva, v další scénu konfliktů. Musíme však vědět – a to je zásadní – že konflikt, který by se přímo odehrával ve vesmíru, by pravděpodobně neušetřil nikoho na Zemi.

Tady v Ženevě se říká, že válku ve vesmíru by nikdy nebylo možné vyhrát a nikdy nesmí být vybojována. Není například jasné, jak by se mohl dodržovat princip rozlišování, který je jedním z pilířů mezinárodního humanitárního práva. Zaznívá tedy řada hlasů včetně Svatého stolce, které požadují, aby se posílily normy, transparentnost a také multilaterální spolupráce právě za tím účelem, aby se zajistilo mírové využití vesmíru.

Jak by se oproti tomu mohlo vesmírné soutěžení transformovat v pozitivní mechanismus pro dobro všech? Jak by mohl vesmír sloužit lidské důstojnosti na Zemi?

Je zjevně třeba vyvážit soutěžení se spoluprací. Soutěživost bez spolupráce přináší nestabilitu, iracionální srážky, násilí a konflikty. Naopak soutěživost zaměřená k mírovým cílům a regulovaná normami spolupráce podporuje výzkum a může tedy vést ke sdíleným dobrům, společným standardům a dokonce k mezinárodnímu partnerství.

S jakým výsledkem?

Rovnováha mezi soutěžením a spoluprací pomáhá vyvarovat se toho, aby se komerční využití vesmíru stalo samo sobě účelem a aby se prohloubily již existující nerovnosti. Zdravá rovnováha mezi soutěživostí a spoluprací napomáhá tomu, aby vesmír přímo sloužil lidské důstojnosti a společnému dobru, například v kritických okamžicích, když je zapotřebí nouzová komunikace, s využitím satelitních dat pro humanitární pomoc nebo monitorování za účelem ochrany posvátných míst. Lze také přispět zlepšení předpovědí počasí, prospět zemědělství, zdravotnictví, veřejné dopravě a vůbec zapojit i země a společnosti, které by jinak zůstaly vyloučené.

Jak mohou v oblasti vesmírného výzkumu putovat spolu věda a víra?

Věda a víra mohou putovat spolu a být si navzájem posilou, nakolik bude věda hledat vědecké pravdy a víra Pravdu nadpřirozenou, Pravdu o Bohu, Pravdu Boží, která je světlem na lidské cestě. Věda a víra si navzájem nepřekážejí ani neprotiřečí. Věda vysvětluje „jak“, kdežto víra osvětluje a dává směr onomu „konečnému proč“ lidského jednání; ve vztahu k vesmíru to znamená použití technických a vědeckých možností pro společné dobro a předcházení tomu, aby se pokrok stal panováním nebo ničením.

Jakou roli může hrát Svatý stolec?

Svatý stolec může a musí hrát důležitou roli v debatách, a to především na mezivládní úrovni, ve vztahu k vesmíru, musí osvětlovat svědomí a samozřejmě promlouvat k celému světu, a to i k světu obchodu a průmyslu. Na mezinárodní úrovni, s využitím mise v Ženevě a také v New Yorku a ve Vídni, nabízíme etický rámec s lidskou důstojností v centru pozornosti, podílíme se na mírovém multilaterálním dialogu a připomínáme smysl pro sdílenou zodpovědnost vůči k vesmíru coby společnému dobru. Mimoto nadace Caritas in Veritate ve spolupráci s ženevskou misí pořádá akce v Ženevě, v Bruselu, ve Vídni a v New Yorku a pečuje o vydávání publikací a videí, jako to, co jsme vydali v těchto dnech. Nesmíme také zapomenout, že Svatý stolec disponuje jedním z nejstarších existujících astronomických pracovišť, Vatikánskou observatoří, kterou v její aktuální formě nechal zřídit papež Lev XIII. roku 1891, mimo jiné i proto, aby potvrdil, že církev (jak uvádí zřizovací motu proprio) se nestaví proti skutečné a solidní vědě, ba dokonce ji povzbuzuje a podporuje veškerým možným způsobem.

 

Rozhovor připravili Fabio Colagrande a Eugenio Murrali

Překlad - zd -