Xenotransplantace: Naděje pro statisíce nemocných i etická výzva

V roce 2024 bylo na celém světě provedeno přibližně 170 tisíc transplantací, což představuje méně než 10 % skutečné potřeby. Tato alarmující statistika byla východiskem pro prezentaci dokumentu s názvem „Perspektiva xenotransplantací. Vědecké aspekty a etické úvahy“. Jak připomněla jedna z autorek, badatelka Monica Consolandi, v samotné Evropské unii umírá každý den osm lidí, kteří se nedočkali vhodného dárce.

Čtvrtstoletí pokroku pod drobnohledem církve

Monsignor Renzo Pegoraro, kancléř Papežské akademie pro život (PAV), připomněl, že kořeny tohoto dokumentu sahají až do roku 2001. Tehdy k výzkumu v této oblasti povzbudil akademiky i svatý Jan Pavel II., jehož tehdejší list tvoří předmluvu k novému vydání.

Po 25 letech bylo nutné vědeckou část textu aktualizovat, zejména s ohledem na pokroky v genetickém inženýrství. „Příspěvek katolické církve k etice není určen pouze věřícím, ale celé lékařské komunitě,“ zdůraznil Pegoraro. Církev podle něj neodmítá využití zvířat pro záchranu lidského života, pokud je toto využití „rozumné, normované a nezbytné“, přičemž musí být zaručen dobrý životní stav (well-being) zvířat a nesmí dojít k narušení biodiverzity.

Od laboratorních modelů k prvním pacientům

Lékařské aspekty podrobněji rozebral profesor Emanuele Cozzi z univerzitní nemocnice v Padově. Vysvětlil, jak genetické úpravy prasat zvyšují imunologickou kompatibilitu s lidským tělem. Výsledky u primátů jsou podle něj „mimořádné“ – v USA již pět let žije opice s implantovanou prasečí ledvinou.

V současné době se výzkum přesouvá do klinické fáze. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) již povolil první studie u lidí, nejprve v rámci tzv. „soucitného užití“ u kriticky nemocných. „Aktuálně víme o třech klinických studiích v USA – dvou u ledvin a jedné u jater – a podobné pokusy probíhají v Číně. Předběžné výsledky nám dovolují doufat v dobré konce,“ uvedl Cozzi.

Etika, identita a bezpečnost

Kromě technických parametrů se dokument věnuje i psychologickým a duševním dopadům na příjemce. Daniel J. Hurst z americké Rowan-Virtua School of Osteopathic Medicine upozornil, že pacienti mohou po přijetí zvířecího orgánu prožívat krizi identity. „Jako lidé panujeme nad stvořením, ale to neznamená, že si můžeme dělat, co chceme,“ připomněl Hurst s tím, že je nutný důkladný informovaný souhlas a dlouhodobý doprovod pacienta.

Velkým tématem zůstává riziko tzv. xenozoonóz, tedy přenosu infekcí ze zvířete na člověka. Odborníci však uklidňují, že dárci z řad prasat jsou chováni v přísně kontrolovaných „bariérových“ podmínkách a jejich genom je upravován tak, aby byly eliminovány sekvence produkující nebezpečné retroviry.

Výhled do budoucna

I přes slibný rozvoj xenotransplantací zůstává podle profesora Cozziho prioritou podpora dárcovství lidských orgánů. Monsignor Pegoraro na závěr vyzval k vytvoření mezinárodních pravidel, která by zabránila neetické komercializaci této nové lékařské metody.

– dv –