Ohlédnutí za Jürgenem Habermasem

Česká redakce RV/ Vatican News

Jürgen Habermas (18. 6. 1929 – 14. 3. 2026) bezpochyby patřil mezi nejvýznamnější současné filosofy. V českém prostředí stál spíše na okraji pozornosti, mimo jiné kvůli spojení s tzv. Frankfurtskou školou, pokládanou za centrum levicového smýšlení; jeho snad nejvýznamnější dílo Theories des Kommunikativen Handels (Teorie komunikativního jednání) z roku 1981 dosud čeká na český překlad. V západním světě platil za velmi významného a vlivného myslitele. Ne nadarmo s ním přední teolog, kardinál Joseph Ratzinger, vedl dialog.

Společnost jako systém porozumění

Samotný pojem a podstata dialogu byly nepochybně jedním z klíčových témat právě pro Habermase, který se zabýval zvláště filosofií jazyka, a to nejen jako nástroje komunikace, ale i prostředku sebevyjádření, sebesdělení a v důsledku i konstrukce vztahů a společnosti vůbec. Habermas se nepřestává ptát, zda je možné vybudovat společnost jakožto systém porozumění.

Podobně jako Joseph Ratzinger nachází Habermas příklad společnosti postavené na dialogu v demokracii, jak ji chápeme v současnosti. Zásadním problémem ovšem je, zda je demokracie myslitelná bez předchozích apriorních východisek. Habermas se s Ratzingerem shodují, že něco takového není možné; liší se pochopitelně v tom, kde takové základy hledat.

Etický význam náboženství

Kardinál Ratzinger předpokládá, že jedním ze zdrojů je rozum osvícený vírou, tedy v důsledku jde o systém opírající se o zjevení, nacházející  své vyjádření v náboženství, resp. v teologii, tedy systematické reflexi zjevené pravdy. Pozoruhodné je, že s ním Habermas souhlasí přinejmenším v tom, že náboženství odmítá uvěznit pouze v soukromé, ryze osobní sféře – přínos náboženství podle Habermase spočívá ve formulaci základních etických norem a ve smyslu pro hranice, rozlišení mezi konečným a nekonečným.

Pochopitelně však nechce Habermas bez dalšího přijmout explicitní zmínku o nadpřirozeném prvku v otázce přirozeného lidského soužití. Pro něj má prvořadý význam mezilidský konsensus – ovšem nikoli v tom smyslu, že by se o pravdě a morálce mělo rozhodovat všelidovým hlasováním, nýbrž z toho úhlu pohledu, že nelze vynucovat etické normy nátlakem na úkor práva člověka vyslovit (či odmítnout) svůj informovaný souhlas.

Vykročit za ideologie

Nás křesťany Habermas učí důležité pozornosti: jak se vyhnout pokušení stát se pod rouškou křesťanství ideology. I v tom se s Josephem Ratzingerem shoduje – nebýt ideologem totiž znamená neskrývat se za předsudky (např. vůči sekulárnímu humanismu) a nevydávat se myšlenkovými zkratkami, které nemají příliš mnoho společného se skutečným rozumovým tázáním, s opravdu „logickým dia-logem“. Pro nás křesťany zde zaznívá s velkou měrou důležitosti odkaz na Logos, který se stal Tělem (Jan 1,14) jako projev Božího sebesdělení (Žid 1,2). Jako křesťané věříme, že Bůh v Trojici jediný je Dialog.

- zd -