Nuncius na „modré linii“ a františkáni v Bejrútu: Bůh nedal nikomu povolení zabíjet
Vatican News
„Pusté zóny bez živé duše, hromady suti a bolestné ticho přerušované jen minometnou palbou,“ tak popsal nuncius Paolo Borgia situaci na jihu země, kam se v pondělí 16. března vydal s konvojem šesti kamionů humanitární pomoci. Cesta vedla až k tzv. modré linii, která odděluje Libanon od Izraele. V křesťanských vesnicích Rmeish, Debel a Ain Ebel nuncius osobně pomáhal vykládat léky a potraviny organizací Caritas Solidarity a L’Œuvre d’Orient.
Arcibiskup Borgia tlumočil obyvatelům blízkost papeže Lva XIV. a celé církve. „Přinesli jsme poselství naděje – plamen, který svítí i v těchto temných chvílích,“ uvedl nuncius. Cestou zpět navštívil město Tyros, kde se setkal se šíitskou náboženskou autoritou šejchem Rabbim Akhbeisim a skupinou uprchlíků v maronitské komunitě. Zdůraznil, že válka postihuje všechny bez rozdílu vyznání a vyžádala si již přes milion běženců v důsledku rozšíření konfliktu po útocích na Írán.
Bejrút: Žádné místo již není bezpečné
Situace není kritická jen na jihu. Bratr Tony Choukri, představený františkánského kláštera sv. Josefa v bejrútské čtvrti Gemmayzeh, popisuje atmosféru strachu přímo v hlavním městě. „Dříve jsme si mysleli, že bombardování zůstane omezeno na jih, ale údery zasáhly i nás. Geografie nebezpečných míst se rozšiřuje, žádná oblast už není chráněná,“ vysvětluje bratr Tony. Jen před pár dny otřásl klášterem výbuch pouhých 300 metrů od budovy, zatímco se věřící uvnitř modlili.
Klášter sv. Josefa, který leží v nejstarší části města a nemá vlastní kryt, se stal útočištěm pro zhruba 150 vysídlenců. Jsou mezi nimi rodiny z jižního Libanonu i uprchlíci ze Sýrie. „Nejmenší děti, jakmile uslyší jakýkoli hluk připomínající střelbu, utíkají se schovat do rohů nebo k matkám. Snažíme se pro ně a pro staré lidi najít bezpečnější místo k evakuaci,“ říká františkán.
Člověk není objekt
Bratr Tony zdůrazňuje, že Libanon není jen souborem skupin, ale jednou provázanou entitou, kde jsou křesťané a muslimové jednotní. Jeho apel je jasný: „Zastavte toto utrpení. Myslete na ty, kteří umírají, protože Hospodin nedal nikomu svolení zabíjet lidi.“
Podle jeho slov nesmí být smrt nástrojem ke změně strategií, demografie nebo hranic. „Lidská bytost není objekt,“ připomíná bratr Tony. Františkáni v Gemmayzeh nehodlají své místo opustit a zůstávají nablízku těm, kteří se dnes cítí utlačovaní a zranitelní.
-dv-