Turínské plátno - vědci zpochybnili hypotézu o středověkém reliéfu

Vatican News

Brazilský badatel Cicero Moraes prezentoval loni v létě digitální rekonstrukci obrazu Turínského plátna a zároveň oběhla svět jeho hypotéza, podle níž je plátno falsem, vytvořeným za pomoci středověkého reliéfu. Komentář nedávno publikovaný v časopise Archaeometry bod po bodu zpochybňuje platnost Moraesova tvrzení.

Trojice italských odborníků Tristan Casabianca, Emanuela Marinelli a Alessandro Piana s hypotézou nesouhlasí a ukazuje, že trpí metodologickými nedostatky i zavádějícími úsudky. Své závěry nyní publikovali na stránkách téhož vědeckého časopisu, kde vyšla Moraesova studie.

Debata

Debata o pravosti Turínského plátna vzbuzuje vášně již od první fotografie, kterou v roce 1898 pořídil Secondo Pia. Kontroverze se posléze přesunuly na stránky akademických časopisů. V roce 2019 byla proslavená datace plátna radiokarbonovou metodou, která je situovala do doby vrcholného středověku, cca 1260–1390 (publikovaná v časopise Nature v roce 1989), zpochybněna novou analýzou dat publikovanou právě v časopise Archaeometry, spojeném s oxfordskou laboratoří, která se na prvním datování podílela.

Loni v létě zveřejnil brazilský Cicero Moraes v témže časopise článek podporující tezi o středověkém padělku. Podle něho středověký reliéf odpovídá viditelným obrysům na Turínském plátně lépe než objem lidského těla. Na tomto základě pak argumentuje pro hypotézu středověkého původu plátna. Moraesův článek okamžitě vyvolal mezi odborníky řadu pochyb. Také kardinál Repole ve svém prohlášení vyslovil „obavy z povrchnosti některých závěrů, které často neobstojí při pečlivějším zkoumání předložené práce“.

Nedostatky Moraesovy analýzy

Kritický rozbor Moraesových tezí, který nyní publikovali Tristan Casabianca, Emanuela Marinelli a Alessandro Piana, potvrzuje důvodnost pochybností. Autoři poukazují na četné nedostatky Moraesovy analýzy: počínaje anatomickými problémy nedostatečně promodelovaného reliéfu, který navíc reprodukuje tělo pouze frontálně, stranové obrácení pravé a levé ruky i nohy, arbitrární stanovení výšky na 180 cm, ačkoli panuje shoda o výšce mezi 173 a 177 cm, opakované užívání vágních termínů k definici podobnosti bez uvedení konkrétních rozměrů, práce s jedinou reprodukcí plátna z roku 1931, ačkoli existují daleko přesnější a novější. Až po využití jiného materiálu – Moraes pracoval s bavlnou a nikoli se lněným plátnem.

Ještě závažnější výtkou na adresu Moraesovo 3D znázornění, je skutečnost, že nebere v potaz základní charakteristiky Turínského plátna, jako mimořádná plochost zobrazení (pouhých pět tisícin milimetru), stejně jako potvrzené stopy krve – charakteristiky, které nemají ve středověké umělecké praxi žádnou obdobu. Autoři proto kladou otázku, k čemu má vlastně sloužit model 3D, který nereprodukuje věrně anatomické vlastnosti Muže z Turínského plátna a ignoruje nejdůležitější fyzikálně-chemické vlastnosti plátna. Moraesova studie se rovněž nevypořádává se známými hypotézami o reliéfu, které se objevily již na počátku 80. let 20. století a následně byly prozkoumány a zamítnuty v akademických studiích. Stejně tak mu je patrně neznámé, že otázka anatomické deformace těla vzhledem ke tkanině byla již v roce 1902 důkladně prozkoumána francouzským vědcem Paulem Vignonem.

Chatrná historická východiska

Podle trojice italských vědců se jeví jako chatrná také historická východiska Moraesovy studie. Moraes čerpá z nesourodého materiálu, z dob a míst, které spolu nijak nesouvisí, aby vysvětlil, jak mohl umělec nebo padělatel koncipovat a prakticky realizovat tento jedinečný obraz Krista. Jak podotýkají Casabianca, Marinelli a Piana, metoda, kterou postupuje, by v případě zobecnění zcela podkopala základy kunsthistorie. 

Ve své odpovědi na tuto kritiku, rovněž uveřejněné v časopise Archaeometry, Moraes na svých závěrech trvá. Podotýká nicméně, že jeho článek nabízí „přísně metodologický“ pohled, zaměřený na hodnocení morfologické deformace při projekci těla na látku. Moraes ovšem vychází z tohoto metodologického rámce, aby mohl citovat čtyři umělecká díla z 11. až 14. století, která podle něj mohla inspirovat tvůrce Turínského plátna. Problém však tkví už v tom, že žádné z nich nezobrazuje nahého Krista po sejmutí z kříže, a žádné z nich také nedokáže vysvětlit výskyt obrazu v malé francouzské vesnici v polovině 14. století, jak tvrdí Moraes.

– jb –