Lídři OSN: Mrzačení genitálií žen je nepřijatelné
Termín mrzačení ženských pohlavních orgánů (v angličtině Female Genital Mutilation – FGM) označuje podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) všechny postupy zahrnující částečné nebo úplné odstranění vnějších ženských pohlavních orgánů nebo jiné poranění genitálu z kulturních, náboženských nebo jiných nelékařských důvodů. Používá se záměrně, aby zdůraznil závažnost a nevratnost těchto zákroků, které nemají žádný zdravotní přínos. WHO a OSN tento termín preferují před slovem „obřízka“, protože na rozdíl od mužské obřízky jde o invazivní zásahy, které vážně poškozují přirozené funkce těla. Přední světové oranizace apelují na ukončení této praxe a vyzývají k větším investicím do gynekologické péče, která má nejen pomáhat dívkám a ženám v prevenci, ale též léčit následky těchto devastujících zranění. „Společně můžeme tuto nespravedlnost jednou provždy ukončit.“ Tak zní výzva, kterou u příležitosti dnešního Mezinárodního dne nulové tolerance k mrzačení genitálií žen (ustanoven WHO v roce 2003) vydal generální tajemník OSN António Guterres.
Podle údajů OSN jde ročně o přibližně 4 miliony případů, z nichž více než 2 miliony se týkají dětí mladších pěti let. Nebezpečí je alarmující: odhaduje se, že pokud nedojde k urychlenému přijetí opatření, hrozí stejný osud v příštích čtyřech letech dalším 22,7 milionům dívek. Cílem iniciativy je ukončit mrzačení žen do roku 2030. OSN však zároveň zdůrazňuje, že k dosažení tohoto cíle včas by tempo poklesu muselo být „27krát rychlejší“.
„Cíle pro rok 2030 jsou bohužel stále daleko, ale existují rozhodně povzbudivé signály na globální i lokální úrovni,“ vysvětluje Laura Gentile, odbornice na tuto problematiku z organizace Amref Italia. „Výzkumy a studie z posledních let ukazují, že dochází k postupnému upouštění od těchto praktik, zejména u mladé generace. To nám říká, že každá dívka, která jí nebyla podrobena, může být matkou, která se spolu s rodinou rozhodne nepodrobit své dcery ženské obřízce.“
Stále příliš rozšířená praxe
Globální zpráva pro rok 2025, kterou vypracovaly evropské a americké sítě a kterou v listopadu představila organizace Amref Italia, ukazuje, že tato praxe je celosvětově stále rozšířená. „Existuje nejméně 94 zemí světa, kde se tato praxe vyskytuje, a je důležité si to uvědomit, abychom věděli, jak zasáhnout prostřednictvím prevence i ochrany práv,“ zdůrazňuje Gentile. Jedná se o oblasti od Afriky po Asii, od Blízkého východu po Latinskou Ameriku, od Evropy po Severní Ameriku.
„Mluvíme například o Somálsku, Súdánu, Egyptě či Nigérii. Migrační toky navíc způsobují, že i v Evropě žijí ženy, které tuto praxi podstoupily, nebo dívky, které by mohly být v ohrožení. Existují také důkazy o případech v Jižní Americe nebo asijských zemích, jako je Indonésie.“ Zástupkyně neziskové organizace Amref (založené v Nairobi v roce 1957) uvádí, že zásahy na těle dívek mohou mít různé formy spojené s představou o „hygieně“ nebo jako rituál přechodu do dospělosti. V jiných případech se provádějí v novorozeneckém věku jako stvrzení přijetí do komunity.
Rizika narušení fyzického i duševního zdraví zůstávají vysoká: „Infekce, hluboké rány, krvácení, vedoucí v některých případech až k smrti, ale také pohlavní dysfunkce a potíže během těhotenství a porodu,“ připomíná . Vážné důsledky jsou však i psychického charakteru: „Hrozí stavy úzkosti a enormního stresu v bezprostřední době i posttraumatické poruchy v dlouhodobém horizontu, protože samotný zákrok bývá proveden velmi traumatickým způsobem.“
„Na jedné straně ženy uvádějí, že v naprosté většině případů bylo záměrem komunity nebo rodiny zachovat tradici, na druhé straně si uvědomují závažnost následků na svém těle. Postupně, díky většímu prostoru pro setkávání a dialog, si stále více uvědomují důležitost toho, aby tato praxe nepokračovala.“
V Itálii žije přibližně 88 500 žen s následky
V Itálii se podle studie univerzit v Miláně (Bicocca), Bologni a nadace Ismu odhaduje, že žije přibližně 88 500 žen, které podstoupily nějakou formu zmrzačení. Většina z nich se narodila v zahraničí; žen, které zákrok podstoupily a narodily se v Itálii, je málo, ale číslo kupodivu není nulové. „Musíme si uvědomit důležitost včasného zachycení rizik, protože například i během návštěv v zemích původu by dívky trvale žijící v Itálii mohly být této formě násilí podrobeny.“ Potenciálně ohrožených dívek do 15 let je v Itálii přibližně 16 000.
Z dat vyplývá, že mladé ženy podstupují rituálním zákrokům méně často než starší generace: „Dochází k celkovému poklesu, nejvyšší statistický výskyt je u žen nad 50 let a s klesajícím věkem se snižuje.“ Pokud jde o informovanost italské veřejnosti, průzkum Ipsos pro Amref Italia ukazuje, že pouze 7 % lidí má o této problematice dostatečné informace (u „generace Z“ je to 11 %).
„Jsme si vědomi toho, že nás čeká ještě mnoho práce,“ říká Gentile a připomíná důležitost osvěty i přímé práce s komunitami. Cílem je budovat širší povědomí, dialog a zapojit mladé generace (např. prostřednictvím projektu Y-ACT), což jsou pro dosažení změny klíčové faktory.
Češi pomáhají
V České republice jsou ženská „obřízka“ a podobné praktiky trestné. Ačkoliv je případů velmi málo, převážně jsou to ženy z Egypta, Súdánu nebo Somálska, existují špičkoví odborníci jak v medicíně tak v ochraně práv, kteří se problematikou zabývají. Mezi předními osobnostmi můžeme jmenovat MUDr. Rastislava Maďara, PhD., který je jednou z nejvýraznějších postav české medicíny v oblasti epidemiologie, prevence a cestovní medicíny. Široké veřejnosti se stal známým především během pandemie covid-19, ale jeho celoživotní práce má mnohem hlubší mezinárodní a humanitární rozměr. Je zakladatelem a předsedou neziskové organizace International Humanity, která buduje nemocnice, školy a sirotčince v rozvojových zemích (zejména v Malawi, ale i v Nepálu či Etiopii).
V České republice se plastické gynekologii (často označované jako estetická gynekologie nebo rekonstrukční gynekologie) věnuje řada špičkových odborníků především v Praze a v Brně. Mezi nejznámnější pracoviště patří Ústav pro péči o matku a dítě (ÚPMD) v Praze Podolí, nebo Fakultní nemocnice Brno. Ročně odoperují několik případů pacientek ze zahraničí, které však nebývají mediálně propagované, protože podléhají lékařskému tajemství.
Zkušenosti s touto problematikou mají i čeští lékaři pracující pro organizaci Lékaři bez hranic (MSF), která je vysílá do oblastí, kde pečují o pacientky přímo v nemocnicích a pravidelně informuje o zdravotních dopadech mrzačení žen. V oblasti vzdělávání a ochrany práv se otázce věnují i další známé organizace jako Člověk v tísni, nebo Amnesty International ČR.
-dv-
