Valentyn Bebik z Charity Ukrajina: Každý den bojujeme o život
Svitlana Dukhovych – Vatikán
V noci z 8. na 9. ledna ruské síly opět provedly masivní bombardování Ukrajiny, při kterém zasáhly energetickou infrastrukturu a obytné domy. V důsledku útoku na Kyjev zemřely čtyři osoby a nejméně 26 bylo zraněno. Polovina bytových domů v hlavním městě, asi 6 tisíc budov, zůstala bez vytápění kvůli škodám způsobeným útokem. V některých domech by mohlo být vytápění obnoveno ještě dnes. Došlo také k přerušení dodávek vody. Kritická infrastruktura byla zasažena rovněž v oblasti Lvova. V příštích dnech meteorologové předpovídají další pokles teplot. V Kyjevě se očekávají teploty mezi -11 °C až -17 °C. Vzhledem k těmto podmínkám vyzval starosta hlavního města Vitalij Kličko občany, „kteří mají možnost, aby se dočasně přestěhovali mimo město, kde jsou k dispozici alternativní zdroje energie a vytápění“.
Nouzová situace způsobená mrazivým počasím na Ukrajině začala již na podzim. S příchodem zimy a neustálými ruskými bombardováními se stala jednou z hlavních výzev: „Mnoho lidí žije bez topení, často v blízkosti frontové linie, a přežití se stává každodenním bojem,“ říká Valentyn Bebik, ředitel oddělení distribuce humanitární pomoci Caritas Ukrajina. V rozhovoru pro vatikánská média hovoří o obtížích nejzranitelnějších skupin, o významu humanitární pomoci a mezinárodní solidarity a zdůrazňuje nasazení spolupracovníků Caritas řeckokatolické církve na Ukrajině v terénu.
Jaké jsou dnes hlavní oblasti, na které se zaměřujete v rámci humanitární pomoci?
V současné době je naší prioritou v rámci humanitární pomoci pomoc v souvislosti s mrazivým počasím. Práce začaly již na podzim, kdy jsme plánovali projekty a sbírali finanční prostředky. Komunity žijící do 30 kilometrů od frontové linie obdržely materiál na vytápění nebo finanční podporu na jeho nákup. Nyní se zaměřujeme na potřeby, které vyvstaly v souvislosti s energetickou krizí způsobenou bombardováním: kromě běžné pomoci distribuujeme powerbanky a malé dobíjecí stanice. Oblasti nejblíže frontové linii zůstávají prioritou, protože tam se nachází nejzranitelnější obyvatelstvo. Zároveň pomáháme s evakuací z nejnebezpečnějších oblastí. Lidé jsou přijímáni v tranzitních centrech a poté převezeni do dočasných ubytovacích zařízení. Pokračujeme v poskytování pomoci i v regionech považovaných za bezpečnější, i když dnešní útok na Lvov na západě země ukazuje, že žádné území není chráněno před rizikem výpadků elektřiny a vytápění. Proto je Caritas Ukrajina aktivní v celé zemi a přizpůsobuje své intervence různým kontextům.
Jak se vám daří sledovat potřeby lidí na tak rozsáhlém území a za tak složitých podmínek?
Caritas je součástí církve a je hluboce integrována do místních komunit. Nemáme tak rozsáhlou síť jako v jiných zemích, například v Polsku nebo v Německu, ale v každém regionu působí diecézní a farní charity, které poskytují pomoc a dobře znají potřeby lidí. Když dojde ke krizové situaci, komunikace s těmito subjekty je okamžitá: dostáváme přímé informace od kněží, kteří za ně odpovídají, a na základě těchto údajů plánujeme reakci. Někdy je zásah velmi rychlý, jindy vyžaduje více času, zejména když čelíme rozsáhlým mimořádným událostem.
Od začátku války se humanitární pomoc přicházející na Ukrajinu snížila. Máte dostatečné zdroje, abyste mohli reagovat na potřeby lidí?
Caritas je součástí mezinárodní komunity, která Ukrajině pomáhá jak soukromými, tak veřejnými finančními prostředky. Tyto prostředky však nikdy nestačí. Jedním z našich malých, ale důležitých úkolů je přimět naše pracovníky, aby přijali fakt, že nemůžeme pomoci všem. Proto se soustředíme na nejzranitelnější skupiny obyvatelstva, aniž bychom někoho vylučovali, ale směřujeme zdroje tam, kde jsou nejvíce potřebné. Například v souvislosti s probíhající energetickou krizí způsobily poslední bombardování výpadky elektřiny ve velkých městech, jako jsou Záporoží a Dněpropetrovsk, což postihlo i nemocnice, včetně jednotek intenzivní péče. Víme, že nejzranitelnější, jako jsou malé děti nebo nemocní lidé doma, jsou ti, kteří pomoc potřebují nejvíce. V podstatě zdroje nestačí a pravděpodobně nikdy nebudou stačit, protože čím déle válka trvá, tím více roste počet zranitelných osob.
Co znamená dnes žít na Ukrajině, zejména v chladném počasí? Kromě nejzranitelnějších skupin obyvatelstva i obyčejní lidé, kteří žijí například v Kyjevě.
Je to těžké popsat. Často jezdím do vesnic poblíž frontové linie, kde lidé žijí bez topení a trpí zimou nejen v zimě, ale i na jaře a na podzim. Když je teplota v domě mezi 5 a 7 stupni, po celé dny a noci, lidé jsou neustále v chladu. V zimě, když pak přijdou bombardování, která nikdy nepřestávají, mnoho lidí zůstane bez střechy nad hlavou, bez oken, a snaží se zahřát, jak mohou. Nyní jsem v Kyjevě a i zde je situace obtížná, s všudypřítomnou destrukcí. I po letech války mě stále šokuje pohled na celé čtvrti zničené bombami. Vím, že pro lidi je to těžké, ale v malých obcích je situace ještě složitější, protože nemají prostředky na to, aby si našli útočiště nebo teplé jídlo. V tuto chvíli je možnost jíst teplé jídlo opravdu vzácná. Když do našich přechodných center přicházejí lidé z vesnic poblíž fronty, často pláčou dojetím, že po týdnech dostali teplé jídlo. Když není plyn a nejsou stromy na topení – protože byly všechny pokáceny nebo zničeny bombardováním –, lidé se přizpůsobují, jak mohou. I talíř instantních těstovin vyvolává velké nadšení. Stromy jsou často zničeny střepinami během útoků a obyvatelstvo používá ty, které jsou ještě použitelné, na topení. Pracoval jsem roky v Kramatorsku, Pokrovsku a Avdijivce a je těžké si představit, že se tato místa mohou stát pouštěmi, mrtvými městy, ale opravdu se to děje. Je to něco nepřirozeného a téměř nemožného si představit. Dnes došlo k bombardování i ve Lvově. V Kyjevě jsou útoky časté, v průměru dvakrát týdně. Je to velmi těžké. I zde byly oběti. Ale ve srovnání s východem země – v regionech Dněpropetrovsk, Záporoží, Charkov a Cherson – je situace ještě horší.
Mluvil jste s mnoha lidmi z různých regionů. Co můžete říci o jejich rozpoložení?
Pokud jde o lidi v nouzi, situace je velmi těžká. Viděl jsem evakuované lidi, kteří někdy ani nebyli schopni mluvit. V takových případech nemá smysl ptát se jich na jejich potřeby: nejprve je třeba je zahřát, nakrmit a poskytnout jim na pár dní trochu klidu, a teprve poté s nimi lze mluvit. Jsou to velmi zkoušené lidé. Pokud jde o naše organizace – myslím například na Caritas Kramatorsk, která se dnes zabývá evakuacemi v Doněcké oblasti –, když jsme se jich zeptali, jaké jsou vyhlídky na rok 2026, odpověděli: „Stačilo by nám přežít do zítřka“. Odpověď byla samozřejmá, ale zasáhla mě. Je to pochopitelné: zatímco mnozí mluví o strategiích a obnově Ukrajiny, tito lidé se zabývají každodenním přežíváním, každý den se snaží zůstat naživu a udržet si určitou vnitřní rovnováhu, aby pak mohli pomáhat ostatním. Pro mě je Caritas tvořena lidmi, kteří také potřebují podporu, a to je úžasné. Pokaždé, když jsem na východě Ukrajiny s našimi místními organizacemi, jsem ohromen: úžasní lidé, neúnavní ředitelé (často kněží), kteří se navzdory všemu starají o ostatní.
Jak osobně dokážete odolávat v tak obtížných podmínkách?
Pro mě válka začala v srpnu 2014, když ruská armáda překročila hranice Ukrajiny. Od té doby jsem prošel několika fázemi: nadějí, že válka brzy skončí, nadšením, únavou, vyčerpáním... Všechno to pominulo. Dnes je to prostě součást života. Už si nepamatuji, jaký jsem byl v roce 2012; teď jsem tím, kým jsem dnes. V Caritas pracuji od roku 2014 a nedokážu si představit svůj život bez této organizace a bez toho, co děláme. Děláme toho hodně, je to úžasná služba, ale víme, že se dá dělat ještě víc, a k tomu potřebujeme energii. Abychom ji zvládli, musíme pracovat „po fázích“, podobně jako ve sportu: když jsou nohy unavené, začnete dělat břišní svaly. Stejně tak i my: když jste unavení z psaní a odpovídání na e-maily, vyrazte na misi do terénu, podívejte se, jak lidé žijí, jak je těžké žít a přežít. Po návratu najdete sílu a inspiraci pokračovat. Pokud to neuděláme my, kdo to udělá? Je to těžké, jsme unavení, málo spíme, ale celkově je to v pořádku: pokračujeme v práci.
Co byste chtěli vzkázat čtenářům a posluchačům po celém světě?
Chtěl bych vyjádřit svou hlubokou vděčnost všem, kteří Ukrajině pomáhají. Srdečně děkuji za solidaritu. Cítit podporu prostřednictvím návštěv, komunikace nebo projektů je opravdu úžasné. Uvědomíte si, že křesťanský svět je skutečně světem bratrství, kde si lidé navzájem pomáhají. Za to jsem vděčný jak lidem, tak Bohu, který stvořil svět, kde je možné vnímat, co křesťanství lidem dává.
Překlad -dv-
