PODCAST „Slova papežů“ – S Ježíšem máme vše, co potřebujeme, aby náš život měl sílu a smysl

Mt 14, 13–21

Zázračné nasycení lidí

Když to Ježíš uslyšel, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

Slova papeže Lva XIV.

„Právě když slunce klesá a hlad sílí, zatímco i samotní apoštolové žádají, aby se lidé rozešli, Kristus nás překvapuje svým milosrdenstvím. Má soucit s hladovým lidem a vyzývá své učedníky, aby se o něj postarali: hlad není potřebou, která by neměla nic společného s hlásáním Božího Království a svědectvím o spáse. Naopak, tento hlad se týká našeho vztahu k Bohu. Pět chlebů a dvě ryby se však zdají být nedostatečné k nasycení všech: výpočty učedníků, které se na první pohled jeví jako rozumné, naopak odhalují jejich malou víru. Ve skutečnosti totiž s Ježíšem máme vše, co potřebujeme, aby náš život měl sílu a smysl. Na volání hladu totiž odpovídá znamením milosrdenství: pozvedá oči, pronáší požehnání, láme chléb a dává jíst všem přítomným (…). Příklad Pána pro nás zůstává naléhavým vzorem jak jednat a sloužit: sdílením chleba, které znásobuje naději a ohlašuje příchod Božího království.„ (Papež Lev XIV. – Kázání při mši svaté na slavnost Nejsvětějšího Těla a Krve Kristovy, 22. června 2025)