PODCAST „Slova papežů“ – Podobenství o dělnících na vinici
Mt 20,1–16
Podobenství o dělnících na vinici
Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na (mou) vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na (mou) vinici!' Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' Tak budou poslední prvními a první posledními.“
Slova papeže Lva XIV.
Jedná se o podobenství, které dává naději, protože nám říká, že pán několikrát vychází ven, aby hledal ty, kteří čekají na to, až jejich životu dá smysl. (…) Dělníci, kteří zůstali na tržišti, pravděpodobně ztratili veškerou naději. Ten den vyšel naprázdno. A přesto v ně někdo stále věřil. (…) A hle, originalita tohoto pána se projevuje i na konci dne, v okamžiku výplaty. (…) Pro pána vinice, tedy pro Boha, je spravedlivé, aby každý měl to, co je k životu nezbytné. On sám povolal dělníky, zná jejich důstojnost a na jejím základě je chce odměnit. A dává všem stejnou mzdu. Příběh vypráví, že dělníci z první hodiny jsou zklamaní: nedokážou rozpoznat krásu gesta pána, který nebyl nespravedlivý, ale prostě velkorysý; nehleděl jen na zásluhy, ale také na potřebu. Bůh chce dát všem své Království, tedy plný, věčný a šťastný život. A tak činí Ježíš i s námi: nehledí na rozdíly a tomu, kdo mu otevře srdce, daruje sebe celého. (Lev XIV. – Generální audience, 4. června 2025)
