PODCAST „Slova papežů“ – Držme se ruky Toho, který k nám sestupuje
Mt 14,22–36
Hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží Syn.“ Přeplavili se na druhý břeh a přistáli u Genezareta. Jakmile ho tamější lidé poznali, rozeslali o tom zprávu do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.
Slova papeže Benedikta XVI.
Svatý Augustin, jako by se obracel k apoštolovi, komentuje: Pán „se sklonil a vzal tě za ruku. Svými vlastními silami se nemůžeš zvednout. Drž se ruky Toho, který k tobě sestupuje“ (Enarr. in Ps. 95,7: PL 36, 1233) a říká to nejen Petrovi, ale říká to i nám. Petr kráčí po vodách nikoli vlastní silou, ale díky božské milosti, v niž věří, a když ho přemůže pochybnost, když již neupírá svůj pohled na Ježíše, ale bojí se větru, když plně nedůvěřuje slovu Mistra, znamená to, že se od Něho vnitřně vzdaluje, a právě tehdy riskuje, že se potopí do moře života, a totéž platí i pro nás: pokud se díváme jen na sebe, stáváme se závislými na větrech a již nedokážeme překonat bouře na vodách života. Velký myslitel Romano Guardini píše, že Pán „je vždy blízko, neboť je kořenem našeho bytí. Musíme však prožívat svůj vztah k Bohu mezi póly vzdálenosti a blízkosti. Blízkost nás posiluje, vzdálenost nás zkouší“ (Accettare se stessi, Brescia 1992, 71). (Benedikt XVI. – Angelus, 7. srpna 2011)
