Lev XIV. v San Marinu: Svoboda je nezbytnou součástí důstojnosti každého člověka

Vatican News

San Marino, Palazzo Pubblico

Promluva k představitelům státu a občanské společnosti

Vážení kapitáni regenti,
vážení představitelé státní moci,

jsem velmi rád, že mohu navštívit vaši zemi, která se pyšní titulem nejstarší republiky na světě s tradicí sahající až do počátku 4. století. Srdečně děkuji kapitánům regentům za laskavé pozvání a za přijetí, které mi bylo prokázáno, o čemž svědčí i slova, která ke mně pronesli jménem všech občanů. Moje návštěva navazuje na návštěvy svatého Jana Pavla II. v roce 1982 a Benedikta XVI. v roce 2011 a má potvrdit hluboké pouto, které spojuje horu Titano s Apoštolským stolcem. Jde o pouto starobylé díky dlouhé společné historii, ale zároveň i nedávné, uvážíme-li, že teprve před sto lety, v dubnu 1926, byly formalizovány diplomatické vztahy mezi Svatým stolcem a Nejjasnější republikou San Marino.

Ve své dlouhé historii vaše republika neustále udržovala v platnosti slova, která bychom mohli nazvat duchovním odkazem jejích zakladatelů a která byla před chvílí připomenuta: „Relinquo vos liberos ab utroque homine“, jehož podstata jasně vyplývá z motta Libertas. Jediné slovo, ale jaká v něm je hloubka! V kontextu dějin národa a státu vyjadřuje jistě touhu po sebeurčení, po nezávislosti na jiných politických autoritách. Zároveň však Libertas znamená mnohem více, a právě na tom bych se s vámi rád krátce zastavil.

Především bych chtěl zdůraznit, že neexistuje skutečná občanská svoboda bez osobní svobody, tedy bez úcty k důstojnosti lidské osoby a jejího prosazování, jíž je svoboda nezbytnou součástí. Tato svoboda je v konečném důsledku darována a zaručena Bohem, jehož hlas zní ve svědomí každého člověka.

Prosazování svobody znamená bránit prostor pro svědomí. A zde se naše myšlenky ubírají k mnoha mužům a ženám, kteří v každé době a všude po světě jsou mučedníky za svobodu, protože právě oni jsou svědky svrchovanosti svědomí. Pevně formováni hledáním pravdy, jsou plně zodpovědní za svá rozhodnutí, a jsou tedy svobodní od každého pouta kromě toho, které je vlastní stvoření a které je spojuje s Bohem. Vzorem v tomto ohledu je svatý Tomáš Morus, patron vládců a politiků. I dnes v mnoha částech světa nechybí lidé, kteří zůstávají věrní svému svědomí i v podmínkách silného protivenství, svědkové skutečné svobody, té, která plyne z toho, že jsou synové a dcery Boží. S obdivem vyjadřujeme svou solidaritu s těmi, kteří v tuto chvíli osobně platí za to, že nezradili své svědomí.

Kromě toho se svoboda uskutečňuje v daru, ve společenství, v setkávání a v dialogu. Je jako rostlina, která roste a vytváří větve a listy, aby všem poskytla kyslík, stín, vůni, plody a nová semena. A jak by tomu mohlo být jinak, když pramení z Jediného a Trojjediného Boha Lásky? Tento teologický odkaz se možná může jevit jako přehnaný, ale domnívám se, že dnes je nezbytný tváří v tvář modlářství, protože od samého kořene ničí ty politické a ekonomické projekty, které se prezentují ve jménu svobody, ale ve skutečnosti jsou ve vleku model a moci.

V křesťanském pojetí stojí svoboda a společenství společně, nebo společně padají. Mnozí světci a světice dali vzniknout formám společného života, v nichž lidé prožívají svou svobodu v poslušnosti řeholi, jež vychází z Evangelia. Ve vašem případě určitě stojí za pozornost skutečnost, že u počátku vašeho společenství stojí muži jako svatý Marin a svatý Lev, které můžeme označit za stavitele svobodných a mírumilovných měst. Jejich dílo lze interpretovat podle biblického obrazu obnovy Jeruzaléma, k níž přispěl prorok Nehemiáš. Jedná se o „pozitivní“ obraz, protiklad k obrazu Babylonské věže, který určuje směr úvah encykliky Magnifica humanitas (srov. č. 8). Nehemiášovo dílo je oživováno modlitbou, zapojuje rodiny i celý lid, buduje vazby ještě předtím, než jsou položeny kameny; jeho stylem je společenství, nikoli uniformita, „harmonie, která vzniká, když každý převezme svůj podíl a celý lid uznává, že jeho síla pochází od Pána“ (tamtéž). Takto rád uvažuji o díle, které započali vaši zakladatelé a které se dobře odráží v pracovitosti a vynalézavosti lidu vaší země.

Libertas pro vás znamená také nikdy neochabující závazek k aktivní a pozitivní účasti na tvorbě mírumilovné společnosti. V tomto ohledu vyjadřuji upřímné uznání a nacházím zde zvláštní soulad s postojem Svatého stolce. Proto sdílíme úctu k diplomacii a k multilateralismu jako k preferovaným cestám k pěstování mezinárodních vztahů a k podpoře porozumění mezi národy. „Proti impulzivním sdělením, agresivní rétorice a logice moci, které charakterizují naši dobu, je posláním diplomacie podporovat dialog se všemi, včetně těch partnerů, kteří jsou považováni za „nepohodlné“ nebo kteří se nepovažují za oprávněné k jednání, a to s maximální pokorou a trpělivostí, aby se podařilo znovu navázat i ty nejjemnější známky dobré vůle mezi znesvářenými stranami a tak zahájit mírový proces“ (Encyklika Magnifica humanitas, 224).

Dámy a pánové, tato návštěva – podobně jako tomu bylo v Monackém knížectví – mě vede k tomu, abych zdůraznil jedinečnou hodnotu malého státu, takříkajíc „na míru člověku“, v němž je možné zažít blízkost politiky k potřebám občanů, a tedy i účinnější demokracii, tím spíše, je-li navíc oživena křesťanskou inspirací. Republika San Marino proto může být „laboratoří“ dobré politiky, kde lze, aniž by došlo k porušení sekulárního charakteru státu, čerpat z principů katolické sociální nauky: z úsilí o společné dobro, z univerzálního určení statků, z vyváženosti subsidiarity a solidarity, ze sociální spravedlnosti (srov. ibid., 59–81). Tento závazek se dnes jeví jako ještě cennější ve chvíli, kdy se chystá vstoupit v účinnost Asociační dohoda s Evropskou unií a vaše republika bude navazovat trvalé vztahy – byť specifickým způsobem – s komplexním celkem, pro nějž může být váš přínos velkým obohacením.

Pojďme ještě hlouběji: hlavním cílem, o který je třeba v této „laboratoři“ usilovat, je péče o člověka. Společenství, jako je to vaše, které je zároveň bohaté na tradiční hodnoty a technologicky drží krok s dobou, může tento cíl naplňovat prostřednictvím péče, která se projevuje ochranou každého života v každé jeho fázi, od početí až po přirozenou smrt. „Kvalita civilizace se neměří silou jejích prostředků, ale péčí, kterou dokáže nabídnout, schopností uznat druhého jako bytost a nikoli jako funkci. Schopnost starat se jeden o druhého je důležitým rozměrem našeho lidství. […] Technologie může podporovat i vzájemnou péči mezi lidmi, například tím, že nabízí nástroje, které pomáhají předvídat a uspořádávat, nesmí však omezovat svobodu a úsudek člověka, který je subjektem vztahů a nese odpovědnost za svá rozhodnutí“ (tamtéž, 114).

Tato péče o druhého se jevila jako charakteristický rys dějin San Marina již od jeho počátků. Jak již bylo poznamenáno, projevila se v tradici pohostinnosti, která po staletí nikdy nezmizela vůči těm, kdo trpí a procházejí zkouškami. V poslední době se projevila podporou a pohostinností vůči ukrajinskému lidu, zejména na počátku konfliktu, stejně jako v úsilí na podporu mezinárodního humanitárního práva v historickém okamžiku, kdy se zdá, že je toto právo denně porušováno, ne-li přímo pošlapáváno.

Tato vnímavost je také plodem křesťanské tradice této země a neustálé a pozitivní spolupráce mezi politickými orgány a biskupstvím při hledání společného dobra. Jsem vám proto obzvláště vděčný za vaše úsilí a svědectví a povzbuzuji vás všechny – vládce, občany i církevní společenství –, abyste pokračovali v odvážném a prozíravém úsilí ve prospěch důstojnosti každého člověka a společného dobra. Každému z vás znovu vyjadřuji svou vděčnost i radost z této návštěvy v Republice San Marino a vyprošuji pro vás všechny Pánovo požehnání.

Překlad -dv-