Lev XIV. v polední modlitbě: I nás čeká plnost života jako Marii
Drazí bratři a sestry,
slavíme dnes slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Je to svátek velice důležitý jak pro katolickou teologii, tak pro lidovou zbožnost; mnohé komunity tuto událost velmi intenzivně prožívají, zvláště tam, kde je katedrála nebo farní kostel zasvěcen Marii Nanebevzaté.
Chceme-li rozjímat nad tímto tajemstvím víry, můžeme se odkázat na dva ikonografické modely, podle nichž tuto událost umělci zobrazují již po dlouhá staletí.
První, nejstarší a takřka po celé tisíciletí jediný, je obraz „zesnutí“ Matky Boží: vidíme ji položenou na katafalku, spící spánkem smrti; kolem ní jsou v úctě shromážděni apoštolové, pohnutí a pohroužení v modlitbě. V centru obrazu stojí Kristus zmrtvýchvstalý, který drží v náručí Mariinu duši v podobě novorozeného dítěte. On se jí přišel ujmout a vzít ji s sebou do Boží slávy, „do nebe“, jak symbolicky říkáme. Pán uskutečnil pro svou Matku, co slíbil všem svým přátelům: „Až odejdu – tj. k Otci – a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě.“ (Jan 14,3)
Tento první model zdůrazňuje ústřední pravdu víry: Kristus, který zemřel a vstal z mrtvých, nás vede k cíli, k němuž jsme od věčnosti předurčeni: k věčnému životu. Právě nad tím rozjímaly generace a generace věřících v modlitbě před ikonami Zesnutí, jak je můžeme obdivovat i v Římě na velkolepé mozaice v apsidě baziliky Panny Marie Sněžné.
Novější ikonografie, která se později rozvinula na křesťanském Západě, nám ukazuje celkovou postavu Panny Marie v nebesích, obrácenou ke světlu, často obklopenou anděly a svatými. Zde najdeme v centru oslavené tělo Matky Boží, v souladu s tím, co čteme v knize Zjevení: „Na nebi se objevilo veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy.“ (Zj 12,1)
Někteří umělci spojili tato dvě schémata dohromady a znázornili v horní části obrazu Pannu ve slávě, kdežto ve spodní části její prázdný hrob, často plný pestrobarevných květin, a apoštoly s pohledem obráceným k ní, k nebi.
Tento druhý typ zdůrazňuje pravdu víry, že Maria byla vzata do nebe s duší i tělem, to znamená v plnosti své lidské osoby. Tato žena, která na zemi dala tělo a krev vtělenému Slovu a následovala ho až k dokonalému spojení v oběti lásky, byla právě Jím provždy vtažena do slávy.
Také tato ikonografická forma nám umožňuje rozjímat nad naším konečným údělem. Plnost života, kterou dnes radostně obdivujeme v Marii, čeká také nás na konci časů, až podle slov sv. Pavla Kristus vzkříšený „přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené“ (Flp 3,21), až to, co je porušitelné, obleče neporušitelnost a to, co je smrtelné, nesmrtelnost (srv. 1 Kor 15,54). Tehdy se svým tělem proměněným Vykupitelovou láskou budeme žít navěky v oslavě bez konce.
Chvalme Pána, který učinil veliké věci své i naší Nejsvětější Matce!
-zd-
