PODCAST Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit

Mt 20,20-28

K Ježíšovi přistoupila matka Zebedeových synů se svými syny a padla mu k nohám, aby ho o něco požádala.
Zeptal se jí: „Co si přeješ?“
Odpověděla mu: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království.“
Ježíš na to řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já budu pít?“
Odpověděli: „Můžeme.“
Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale udělovat místa po mé pravici a levici není má věc, ta místa patří těm, kterým jsou připravena od mého Otce.“
Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na ty dva bratry.
Ježíš si je však zavolal a řekl: „Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

Slova Jana Pavla II.

Svatý Jakub byl bratrem Jana Evangelisty. Byli to právě tito dva učedníci, kterým – v jednom z nejpůsobivějších dialogů zaznamenaných v evangeliu – Ježíš položil slavnou otázku: „Můžete pít kalich, který já budu pít?“ A oni odpověděli: „Můžeme“ (Mt 20, 23). Promlouvala z nich ochota a odvaha; postoj typický pro mladé lidi, který však není pouze jejich výsadou, ale projevuje se u všech křesťanů, a zejména u těch, kteří přijímají povolání být apoštoly evangelia. Velkorysou odpověď obou učedníků Ježíš přijal. Řekl jim: „Můj kalich pít budete“ (Mt 20, 23). Tato slova se naplnila u Jakuba, syna Zebedeova, který v Jeruzalémě vydal svou krví svědectví o Kristově vzkříšení. Ježíš položil otázku ohledně kalicha, který měli oba bratři vypít, když se k Němu, jak jsme četli v evangeliu, přiblížila jejich matka, aby ho požádala o zvláštní místo pro oba syny v Království. Kristus však poté, co se ujistil o jejich ochotě vypít onen kalich, řekl: „Můj kalich pít budete; ale udělovat místa po mé pravici a levici není má věc, ta místa patří těm, kterým jsou připravena od mého Otce“ (srov. Mt 20, 23). […] Ježíš tehdy využil příležitosti, aby všem vysvětlil, že povolání do jeho Království není povoláním k moci, ale ke službě, právě jako „Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mt 20, 28). (Svatý Jan Pavel II. – Homilie při mši svaté pro poutníky, Santiago de Compostela, 9. listopadu 1982)