PODCAST Marie Magdaléna: Bůh nás volá jménem

Jan 20,1.11-18

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn.
Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo.
Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“
Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“
Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.
Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“
Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“
Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“.
Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť ještě jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: ‘Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.’“
Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.

Slova papeže Františka

„Dnes se setkáváme s tou, která podle evangelií spatřila vzkříšeného Ježíše jako první – Marie Magdaléna. Není to dlouho, co skončil sobotní odpočinek. V den Ježíšova utrpení nebyl čas dokončit pohřební obřady; proto se v tom smutkem naplněném úsvitu ženy vydávají k Ježíšovu hrobu s vonnými mastmi. První dorazila právě ona: Marie z Magdaly, jedna z učednic, které doprovázely Ježíše již z Galileje a zasvětily se službě rodící se církvi. […]

Právě když se sklání ke hrobu, s očima plnýma slz, Bůh ji překvapí tím nejméně očekávaným způsobem. Evangelista Jan zdůrazňuje, jak dlouho zůstává zaslepená: nevšimne si přítomnosti dvou andělů, kteří se jí vyptávají, a nevyvolá v ní žádné podezření muže, který se za ní objeví a kterého považuje za strážce zahrady. Nejpřevratnější událost lidských dějin objevuje ve chvíli, kdy je oslovena jménem: „Marie!“ (v. 16).

Jak krásná je představa, že první zjevení Vzkříšeného – podle evangelií – se odehrálo tak osobním způsobem! Že je tu někdo, kdo nás zná, kdo vidí naše utrpení a zklamání, kdo s námi soucítí a volá nás jménem. Je to zákon vepsaný do mnoha stránek evangelia. Kolem Ježíše je mnoho lidí, kteří hledají Boha; ale nejúžasnější skutečností je, že mnohem dříve je tu Bůh, který se stará o náš život, který ho chce pozvednout, a aby to učinil, volá nás jménem a rozpoznává osobitou tvář každého z nás. Každý člověk je příběhem lásky, který Bůh píše na této zemi.“ (Papež František, generální audience, 17. května 2017)