PODCAST Lev XIV.: Zrnko evangelia působí ve skrytosti, arogance mu je cizí

Drazí bratři a sestry, pěknou neděli!

Po podobenství o rozsévači Ježíš nadále promlouvá k zástupům prostřednictvím obrazů, mluví o dobré pšenici a koukolu, hořčičném zrnku a o kvasu v mouce (srov. Mt 13,24–43).

Jsou to tři krátká podobenství, která mají připomínat příchod Božího království do dějin, jeho působení v životech lidí, způsob, jakým roste, šíří se a proměňuje svět zevnitř. Ježíš nás v těchto příbězích varuje před pokušením představovat si Boha jako mocipána, který se prosazuje silou, zabírá prostor, aby vládl, a přichází s výrazem triumfu. Naopak, Bůh dává přednost nepatrnosti, znamením své nenápadné lásky, která nám ponechává svobodu přijmout ho nebo odmítnout, která si hledá cestu i uprostřed plevele, působí skrytě a neviditelně jako nejmenší ze všech zrnek, která v tichosti prokvasí těsto.

Bratři a sestry, v těchto podobenstvích nám Ježíš sděluje něco důležitého o tom, jak Bůh působí v našem životě i v dějinách. Někdy očekáváme cosi senzačního, toužíme po Bohu, který by zasáhl shora a okamžitě vytrhal plevel zla. Představujeme si silného a mocného Boha a – bohužel – tomuto obrazu přizpůsobujeme i náš způsob, jak být křesťany a jak být církví. Boží království se však šíří i uprostřed koukolu a vyžaduje od nás pohled schopný vnímat dobro, které klíčí i tam, kde se rozmohla temnota zla, aniž bychom všechno hned soudili; přichází jako nejmenší ze zrníček, a proto si od nás žádá trpělivost, abychom dokázali doprovázet tyto cesty a rozpoznávat je v nepatrnosti každodennosti a v prostotě běžného života. Roste totiž neviditelně jako kvas v mouce, a tak nás osvobozuje od skleslosti a vybízí nás k důvěře i tehdy, když se nám zdá, že Bůh je nepřítomný. On nás však doprovází neustále a jeho láska k nám je neustále při díle.

Tento Boží styl se musí stát způsobem, jakým – ať už jako jednotlivci, nebo jako církev – obýváme realitu světa, který nás obklopuje. Jsme povoláni k tomu, abychom přijali evangelní styl, abychom se ukvapeně nevymezovali arogantními soudy, abychom se neprosazovali mocí a silou, abychom neztráceli důvěru v Boží dílo. Jde o to – jak říkal tehdejší kardinál Ratzinger – podřídit se logice zrnka, která není logikou úspěchu a velikosti, ale vyžaduje, abychom se stali malými a sloužili životu člověka (srov. Projev při setkání katechetů a učitelů náboženství, 10. prosince 2000). Tak se sami staneme jako malé zrnko evangelia, které klíčí, a jako kvas lásky, který proměňuje těsto světa.

Modleme se k Nejsvětější Marii, která dokázala přijmout zrnko Slova v nepatrnosti, aby nás podporovala na naší cestě a přimlouvala se za nás.

překlad - jb -