Lev XIV.: Kristus nese břemeno kříže s námi, vede člověka ke svobodě

Promluva papeže Lva XIV. před modlitbou Anděl Páně

Drazí bratři a sestry, přeji vám hezkou neděli!

Evangelium dnešní liturgie (Mt 11,25–30) nás vybízí, abychom se připojili k chvále, kterou Ježíš vzdává Otci, „Pánu nebe a země“ (v. 25). Boží Syn, který se stal člověkem, projevuje svou lásku tím, že do tohoto díkůvzdání zahrnuje každé stvoření.

Jednoduchost takového spontánního a radostného gesta odpovídá stylu Boha, který se rád zjevuje „maličkým“, zatímco „moudrým a chytrým“ zůstává skryt (srov. v. 25). Ti jsou totiž natolik naplněni svými vlastními představami, že nepoznávají přítomnost Krista, Mesiáše, který navštěvuje svůj lid. Tehdy se lidská moudrost mění v aroganci a učenost upadá do pýchy. Skutečná Boží moudrost se naopak zjevuje v pokoře tělesnosti a jeho učení se obrací k těm, kteří se nejvíce namáhají: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi“ (v. 28), říká Pán. Jít za Ježíšem znamená odpovídat na jeho lásku a sdílet jeho život až ke kříži, jak nám to On sám vysvětlil: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě“ (Mt 16,24). Právě darování sebe sama z lásky je Ježíšovým „jhem“ (srov. Mt 11,29), je syntézou jeho učení, jádrem jeho moudrosti, planoucí láskou ke všem.

Bratři a sestry, jak může být břemeno kříže „lehké“ a „sladké“ (srov. v. 30)? Z jediného důvodu: protože Pán ho nese jako první a spolu s námi všemi, nikdy nás nenechal samotné v tom, co nás sráží na kolena. Jako pravý učitel se Ježíš ujímá lidstva zraněného zlem, aby se o něj postaral. Moudrost, kterou nám dává, je tedy zvěst spásy a jeho jho nás pozvedá ze každého pádu. Naše cesta následování Krista tedy není asketickým cvičením, které nás ničí. Je to škola svobody, která bere vážně drama dějin a neustále osvětluje jejich smysl, zejména v chvílích nejtemnějších. Vskutku, jedině v Ježíšově kříži je zlo vykoupeno. Jedině v jeho utrpení nachází naše zničující únava útěchu a vykoupení.

V otroctví je Kristus osvobozením. V souženích války je Kristus nadějí. V hodině hříchu je Kristus odpuštěním. To je pravá moudrost, tedy cesta, kterou chceme společně kráčet, sjednocení jako učedníci v jeho jménu. Ježíš nás to učí jako Syn, který se stal naším bratrem. Silou Ducha Svatého sám zjevuje církvi pravdu o Bohu i o člověku, neboť „nikdo nezná Otce jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit“ (v. 27).

Drazí, když nyní děkujeme Pánu za tuto jeho důvěru plnou lásky, prosme také o přímluvu Panny Marie, Královny míru, za dobro církve a celého světa.

Překlad - jb -