Papež dostane v Barceloně unikátní berlu. Spojuje v sobě Gaudího odkaz i lidovou víru Katalánska
Silvina Pérez – Vatikán
Základem pastýřské berly, kterou papež Lev XIV. dostane darem během své apoštolské cesty do Barcelony, je dřevo z tisíciletého katalánského olivovníku. Doplňuje ho africký eben a vzácná dřeva dovezená z Asie, Ameriky i Austrálie. Do uměleckého díla jsou navíc vsazeny drobné kamínky nasbírané v místech, kde Antoni Gaudí prožil dětství – uprostřed polí, bičovaných větrem a obklopených divokou přírodou. Ještě než se tato berla stala liturgickým předmětem, jako by už sama vyprávěla příběh o lidských osudech a duchovních kořenech: ukazuje na Katalánsko hluboce spjaté s vlastní půdou a zároveň na církev, která se stále snaží promlouvat ke všem národům světa.
Víra, která se projevuje prací vlastních rukou a radostí
Když o svém díle Joan Serramià mluví, dotýká se ho s nesmírnou úctou. Tento katalánský umělec pracoval ve své dílně dlouhé týdny s vědomím, že taková příležitost nepřichází každý den. „Nechtěl jsem, aby vznikl jen obyčejný dekorativní předmět,“ vysvětluje. „Gaudí nikdy nevnímal krásu jako prázdnou ozdobu.“
Celá myšlenka se zrodila na začátku roku, zcela neoficiálně a v tichosti. Stačil jeden telefonát mezi přáteli, kteří mají v Reusu blízko k odkazu slavného architekta. Zpráva se rychle rozšířila a lidé začali sami posílat drobné příspěvky a nabízet pomoc. „Objevili se podnikatelé, kteří chtěli celý projekt financovat sami,“ vzpomíná Serramià. „My jsme ale dali přednost drobným darům od mnoha lidí. Já sám na tom nevydělávám ani korunu, dělám to zkrátka pro radost z tvorby.“ I díky tomu v sobě berla nese kus skutečné katalánské lidové zbožnosti – hmatatelnou víru, která se projevuje spíše prací vlastních rukou než velkými proklamacemi.
Od svatého Barnabáše k Ježíši Kristu
Sochař původně plánoval, že se při návrhu inspiruje věží svatého Barnabáše na chrámu Sagrada Família. Když ale na svátek svatého Jiří skicoval první detaily, přišlo náhlé vnuknutí. „Uvědomil jsem si, že papež přijíždí kvůli věži Ježíše Krista. V tu chvíli do sebe všechno zapadlo.“
Právě proto vrcholu papežské berly dominuje velký gaudíovský kříž: má čisté linie, vertikální směr a působí, jako by se vznášel k nebi. Vznik tohoto liturgického předmětu je navíc úzce spjat s dalším Gaudího pomníkem. Serramià totiž v Reusu dlouhodobě pracuje na monumentální soše slavného architekta. Pro její podstavec bylo zapotřebí sehnat obrovský blok kamene, a tak se umělci obrátili přímo na kamenictví při chrámu Sagrada Família. Když dlouho nepřicházela žádná odpověď, vložil se do věci arcibiskup z Tarragony. „Pak nám vzkázali, že si můžeme vybrat, jaký kámen chceme,“ usmívá se šperkař. Nakonec do Reusu dorazil masivní blok vážící čtrnáct tun.
Splacený dluh geniálnímu architektovi
Na chystaném monumentu bude Gaudí zachycen při práci na modelu Panny Marie Milosrdné z Reusu. Tento projekt mu byl před více než stoletím zakázán a nikdy se nerealizoval. „Chtěl jsem Gaudímu symbolicky vrátit to, co mu tehdy nebylo umožněno dokončit,“ říká Serramià. O architektovi mluví jako o člověku, kterého jeho celoživotní dílo spíše pohltilo, než aby z něj těžil slávu. „Kvůli dostavbě Sagrada Família prodal veškerý svůj majetek. Géniové zkrátka pracují pro druhé, ne pro sebe.“
Odkaz pro budoucnost Evropy
Možná i proto mnozí doufají, že Lev XIV. během své cesty navštíví Gaudího hrob, obzvlášť v roce stého výročí architektovy smrti. Pro katalánského umělce by takové gesto mělo hlubší význam než jen zápis do církevních kronik. „Evropa jako by zapomínala na své vlastní kořeny a poslání,“ říká Serramià tichým hlasem. „Katolicismus historicky vytvářel zázemí pro rozkvět umění. A umění bylo tím, co po staletí uchovávalo identitu a ducha Evropy.“
V Serramiàově dílně, uprostřed stříbra, vzácného dřeva a surového kamene, dostává tato myšlenka jasné obrysy. Nejde však o pouhou nostalgii po starých časech, ale o živou otázku, kam bude Evropa směřovat dál.
Překlad -dv-
