Papež v Neapoli: Ať se spravedlnost, pravda a krása dostanou ke slovu
Promluva papeže Lva XIV. k obyvatelům Neapole
Neapol, Piazza del Plebiscito, 8. května 2026
Bratři a sestry, děkuji vám za vřelé přijetí!
Děkuji panu starostovi za slova, s nimiž se ke mně obrátil, a zdravím všechny přítomné občanské a vojenské představitele; zároveň znovu vyjadřuji svou vděčnost panu arcibiskupovi a vám všem, kteří jste se zde sešli.
Na pozadí evangelního příběhu o učednících z Emauz zazněly různé hlasy, které nás uvedly do tohoto našeho setkání. Jsou to hlasy Neapole, perly Středomoří, na niž shlíží Vesuv, hlasy, ve kterých zaznívá starobylá krása tohoto města omývaného mořem a políbeného sluncem, ve kterých však také nacházejí místo zranění, chudoba a obavy. Tyto hlasy vyprávějí také o Neapoli, která je často poznamenána únavou, zmateností a zklamáním jako oni dva učedníci z evangelia a která potřebuje tu blízkost, kterou jim nabídl Ježíš; hlasy lidí, kteří i dnes pociťují nutnost zastavit se a tázat se sami sebe: zeptat se: Co je opravdu důležité?
Bratři a sestry, v tomto městě proudí touha po životě, spravedlnosti a dobru, kterou nemůže přemoci zlo, malomyslnost a rezignace. Proto je nutné, abychom si – nikoli sami, ale společně – kladli otázku: Co je opravdu důležité? Co je nezbytné a důležité, abychom se mohli vydat na cestu s elánem a nasazením namísto únavy způsobené nezájmem, s odvahou konat dobro namísto strachu ze zlého, s odhodlaností zahrnovat péčí zraněné namísto lhostejnosti?
Neapol dnes prožívá dramatický paradox. Navzdory značnému nárůstu turistů jen těžko dokáže reagovat ekonomickým rozvojem, který by zahrnoval skutečně všechny vrstvy společnosti. Město je stále poznamenáno sociální propastí, která již neodděluje centrum od předměstí, ale prochází napříč všemi oblastmi, takže existenciální periferie najdeme ukryté i v samém srdci historického centra. V mnoha oblastech lze pozorovat skutečnou geografii nerovnosti a chudoby, živenou dlouhodobě nevyřešenými problémy, jako jsou rozdíly v příjmech, špatné pracovní vyhlídky, nedostatek vhodných zařízení a služeb, kriminalita pronikající do mnoha sfér, drama nezaměstnanosti, předčasné ukončování školní docházky a další situace, které ztěžují život mnoha lidem. Vzhledem k těmto jevům, které někdy nabývají znepokojivých rozměrů, je přítomnost a činnost státu skutečně nezbytná, aby občanům poskytla jistotu a důvěru a omezila prostor organizovaného zločinu.
V tomto kontextu mnoho obyvatel Neapole touží po městě osvobozeném od zla a uzdraveném ze svých zranění. Často jsou to skuteční hrdinové sociální sféry, ženy a muži, kteří se každý den obětavě nasazují – někdy i jen tím, že věrně plní své povinnosti a nehledají zviditelnění – aby se spravedlnost, pravda a krása dostávaly ke slovu na ulicích, ve veřejných institucích i v vztazích. Tito lidé nesmějí zůstat izolovaní, a aby jejich úsilí proniklo do hloubky městské tkáně, je třeba vytvářet spojení a sítě, budovat společenství.
Jsem rád, že mohu říci, že církev v Neapoli je „pojivem“, které významně přispívá k tomuto vytváření sítí, které propojují úsilí jednotlivců a energii, talenty a aspirace mnoha lidí. Podílí se na tom například skrze prosazování Vzdělávacího paktu, který se setkal s velkorysou odezvou ze strany institucí – města, regionu a vlády – a také ze strany mnoha církevních organizací a subjektů třetího sektoru. Rád bych proto vás všechny povzbudil: Ať se tato síť, která vás spojuje, nerozpadne, ať nezhasne toto světlo, které jste začali rozsvěcovat ve tmě, ať neztratí svou barvu tento sen, který uskutečňujete pro lepší a krásnější Neapol! Pokračujte v prosazování této dohody, spojte síly, spolupracujte, kráčejte jednotně – instituce, církev a občanská společnost – abyste pozvedli město, chránili své děti před nástrahami nouze a zla a vrátili Neapoli její poslání být hlavním městem lidskosti a naděje.
Rád bych také připomněl cestu, na kterou se toto město vydalo, aby znovuobjevilo své tisícileté poslání být přirozeným mostem mezi břehy Středozemního moře. Neapol nesmí zůstat pouhou „pohlednicí“ pro návštěvníky, ale musí se stát otevřenou stavbou, kde se buduje skutečný pokoj, který se projevuje v každodenním životě lidí.
Pokoj vychází z lidského srdce, prochází vztahy, zakořeňuje se v městských čtvrtích a na předměstích a šíří se, aby zahrnul celé město a celý svět. Proto cítíme naléhavou potřebu pracovat především uvnitř samotného města. Zde se pokoj buduje podporou kultury, která je alternativou k násilí, skrze každodenní činy, vzdělávací programy a praktická spravedlivá rozhodnutí.
Víme totiž, že neexistuje pokoj bez spravedlnosti a že spravedlnost, má-li být autentická, nemůže být nikdy oddělena od lásky. Právě v této perspektivě vznikají a rozvíjejí se iniciativy jako Casa della Pace, která přijímá děti a matky v nouzi, a Casa Bartimeo, místo doprovázení pro mladé lidi a dospělé v křehkých situacích. Jsou to konkrétní znamení pokoje, který se stává pohostinností, péčí a možností záchrany.
Církevní i občanská komunita se kromě toho snaží společně učinit z Neapole „platformu“ pro mezikulturní a mezináboženský dialog. Prostřednictvím konferencí, mezinárodních cen a programů pro přijetí [migrantů], včetně mladých lidí pocházejících z konfliktních oblastí – jako je Gaza –, můžete i nadále zdola dávat hlas kultuře míru a čelit logice střetu a síly zbraní jako domnělé cesty k řešení konfliktů.
V tomto smyslu Neapol nadále odhaluje své široké srdce v přijímání migrantů a uprchlíků, které není vnímáno jako řešení nouzové situace, ale jako příležitost k setkání a vzájemnému obohacení. A to je možné především díky práci diecézní charity, která také proměnila neapolský přístav z pouhého místa přistání na živý symbol přijetí, integrace a naděje.
Bratři a sestry, Neapol potřebuje tento impuls, tuto překypující energii dobra, evangelní odvahu, která nás uschopňuje činit věci nové. Ať je to závazek pro všechny; přijměte jej a nesme jej všichni společně kupředu! Mějte to na paměti zejména ve vztahu k mladým lidem, kteří nejsou jen adresáty, ale také protagonisty změny. Nejde jen o to, aby byli zapojeni, ale aby dostali prostor, důvěru a odpovědnost, aby mohli kreativně přispívat k budování dobra. V realitě často poznamenané nedůvěrou a nedostatkem příležitostí představují mladí lidé živý a překvapivý zdroj. Dokazuje to zkušenost Diecézního muzea, kde se mnoho mladých angažuje v péči a popularizaci kulturního a duchovního dědictví města novými a přístupnými jazyky. Dokazují to mladí lidé, kteří se v oratoriích s nadšením věnují výchově těch nejmenších a stávají se tak důvěryhodnými vzory a svědky zdravých vztahů. Dokazují to také četní dobrovolníci, kteří se angažují v charitativních službách, sociálních iniciativách a v doprovázení těch, kdo jsou zranitelní.
Tyto zkušenosti nejsou okrajové: jsou již konkrétním znamením mladé církve a města, které je schopné regenerace. Jsem si jist, že je budete i nadále odvážně pěstovat s nadšením a entuziasmem, který je vám vlastní.
Děkuji vám, drazí, za přijetí a svěřuji vás všechny přímluvě Nejsvětější Panny Marie a svatého Januária. Ať vám Pán pomůže zachovat věrnost evangeliu a žehná Neapoli!
překlad -jb-
