Papež Lev: Maria vzorem víry a naslouchání
„Budu naslouchat, co říká Hospodin, Bůh: on ohlašuje pokoj pro svůj lid, pro své věrné, pro toho, kdo se k němu navrací s důvěrou.“ (Žl 85,9) Tato slova žalmu velmi dobře doplňují naši modlitbu růžence dnešního večera, protože vyjadřují naději, kterou potřebujeme, jak zřetelně vnímáme – především tváří v tvář těžkostem a násilí současnosti.
Připravme tedy své srdce pro naslouchání Božímu slovu, abychom tak mohli v modlitbě pochopit smysl toho, co se odehrává v průběhu dějin, abychom rozeznali Boží prozřetelnost, která řídí dějiny a pomáhá nám. Panna Maria je vzorem věřícího člověka, který nastavuje ucho svého srdce a naslouchá, „co Bůh říká“. Ona je pro nás příkladem poslušnosti, v níž přijímá vtělení Božího Syna ve svém lůně.
Rozjímat s Marií nad tajemstvími růžence nás vede k tomu, že v Ježíši Kristu poznáváme jedinečné a definitivní Slovo, které Otec vyslovil, Slovo pokoje pro všechny, kdo se k němu navracejí s kajícím srdcem. Pán nás nikdy neopouští, i když my na něho zapomínáme, i když my ztrácíme cestu, On nás přichází hledat a zůstává nám nablízku s věčnou láskou. Jak připomíná prorok Izaiáš: „To si kladu na rty: pokoj, pokoj vzdáleným i blízkým.“ (Iz 57,19) Kdo má důvěru v Boha, chápe toto poselství pokoje a stává se jeho tvůrcem, vytváří je vlastníma rukama (srv. Mt 5,9).
Pokoj ve skutečnosti není teorie, kterou by bylo třeba laboratorně ověřit, ani naivní iluze, ani záležitost, kterou by se někdo zabýval ze zájmu. Pro toho, kdo jej hledá s upřímným srdcem, se spíše stává každodenním životním závazkem: vyvěrá ze spravedlnosti a z lásky, je jako harmonie, která sjednocuje lidi, rodiny, komunity, národy. I v této době napětí a konfliktů je pokoj stále uskutečnitelný, nechybí-li vůle slyšet volání těch, kdo o něj byl připraven: nevinných dětí, matek a otců v úzkostech, vězňů, s nimiž se špatně zachází, uprchlíků, trpících lidí v každém věku. Tito všichni mají na rtech jediné slovo: pokoj!
My to víme: pokoj je vždy možný, protože je Božím darem. Tento pokoj, jeho pokoj, má tvář Ježíše Krista, Božího Syna, který svým životem, pro nás darovaným, smířil nebesa a zemi. Jak píše apoštol Pavel: „On je náš pokoj“ (Ef 2,14) – ten, který boří hradbu nepřátelství, ten, který pokorou vítězí nad arogancí a vykupuje ze hříchu veškeré stvoření.
Když je Pán Ježíš s námi a když my si počínáme jako skuteční učedníci jeho lásky, tehdy může Duch Svatý uskutečnit to, co se lidsky vzato jeví jako nemožné. Když se však vzdalujeme od Boha, vzdalujeme se i od člověka, od svého bližního, a zůstáváme neteční vůči jeho bolesti. Pokaždé když se vracíme k Pánu, stává se jeho pokoj naším posláním, v závislosti na povinnostech a odpovědnosti každého člověka.
Naše modlitba se tak stává posláním a proroctvím: nebude tedy muset znít pláč nevinných v našich městech; nikdo nebude muset utíkat z vlastního domova pod pohrůžkou bombardování; chtíč po moci a násilí slov ustoupí z cesty žízni po spravedlnosti a po pravdě. Každý však může a musí přidat svůj díl a začít od nepatrných, ale důležitých věcí: zdržet se veškerého násilí verbálního i fyzického, v každodenním životě i na sociálních sítích.
Drazí bratři a sestry, skutečný pokoj začíná v srdci, které miluje; je dosvědčován na rtech, která pronášejí slova smíření; odráží se v očích, která se dívají na svět s mírností a moudrostí. Toto je skutečná síla, síla pravdy a lásky.
Bůh hledá tvůrce pokoje! Naše přesvatá Matka ať nám pomáhá odpovídat každého dne svým „hle, zde jsem“ – ne ve slovech, ale ve skutcích.
překlad - zd -
