Lev XIV.: V Bohu může být konečně každý sám sebou
Bratři a sestry, krásnou neděli!
Ve velikonoční době se tak jako rodící se církev vracíme k Ježíšovým slovům, která září svým plným smyslem ve světle Jeho umučení, smrti a zmrtvýchvstání. To, co původně Jeho učedníkům unikalo nebo působilo zmatek, se nyní znovu vynořuje z paměti, zahřívá srdce a dává naději.
Evangelium hlásané tuto neděli (Jan 14,1–12) nás uvádí do dialogu Mistra s jeho učedníky během Poslední večeře. Slyšíme zde především slib, který dnes i nás vtahuje do tajemství Jeho vzkříšení. Ježíš říká: „Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ (v. 3) Apoštolové tak zjišťují, že v Bohu je místo pro každého. Dva z nich to už zakusili při prvním setkání s Ježíšem u řeky Jordánu, když si všiml, že jdou za ním a když je pozval, aby to odpoledne zůstali u něho doma (srv. Jan 1,39). Také nyní, krátce před smrtí, Ježíš mluví o domově, tentokrát v domě mnohem větším: je to dům jeho i našeho Otce, kde je dost místa pro všechny. Syn o sobě mluví jako o sluhovi, který připravuje pokoje, aby každý bratr a sestra, jakmile dorazí, našel ten svůj připravený a cítil se odjakživa očekávaný a konečně nalezený.
Vážení a milí přátelé, ve starém světě, jímž stále ještě putujeme, jsou místa, která přitahují pozornost právě svou výlučností, zkušenosti dostupné jen několika málo lidem, výsady vstoupit tam, kam nikdo jiný vejít nemůže. Naproti tomu v novém světě, kam nás vede Zmrtvýchvstalý, je to, co má největší cenu, dostupné všem. Neztrácí tím ovšem nic ze své přitažlivosti. Naopak, to co je otevřené všem, již dává radost: vděčnost zaujímá místo soupeření, přijetí překonává výlučnost, hojnost už nepůsobí nerovnost. A především nikdo není předmětem omylu, nikdo není ztracen. Smrt hrozí zničením jména a památky, ale v Bohu je konečně každý sám sebou. Toto je opravdu místo, které hledáme celý život, často s ochotou udělat cokoli, jen abychom získali trošku pozornosti a uznání.
„Mějte víru,“ říká nám Ježíš. To je ono tajemství! „Věříte v Boha? Věřte i ve mne.“ (Jan 14,1) Právě tato víra osvobozuje naše srdce od touhy mít a získávat, od klamné honby za prestižním místem, na kterém budeme znamenat něco. Každý z nas už má nekonečnou hodnotu v Božím tajemství, které je opravdovou realitou. Milujeme-li se navzájem, jako nás Ježíš miloval, jsme obdarováni tímto poznáním. Toto je nové přikázání: předjímejme takto na zemi nebe, odhalujme všem, že naším údělem je bratrství a pokoj. V lásce totiž každý uprostřed celého množství bratří zjišťuje, že je jedinečný.
Prosme tedy Nejsvětější Pannu Mariu, Matku církve, aby každá křesťanská komunita byla domem otevřeným pro všechny a pozorným ke každému.
překlad - zd -
