Lev XIV. o Letnicích: Duch Zmrtvýchvstalého je Duchem pokoje.
Drazí bratři a sestry,
Velikonoční doba dnes, o slavnosti Seslání Svatého Ducha, dochází ke svému naplnění. Aby zdůraznilo jednotu této události spásy, vede nás evangelium znovu k „prvnímu dni týdne“ (srv. Jan 20,19), totiž k onomu novému dni, kdy se vzkříšený Ježíš zjevuje svým učedníkům a ukazuje jim „ruce a bok“ (v. 20). Pán zjevuje své oslavené tělo, přesně řečeno své rány, zranění po ukřižování. Tato znamení utrpení, výmluvnější než jakákoli promluva, jsou proměněna: ten, který byl mrtev, žije navěky.
S pohledem na Pána se i učedníci vracejí do života: byli ve večeřadle úplně pohřbeni strachem, Ježíš k nim však přichází navzdory zavřeným dveřím a naplňuje je radostí. On prochází naší smrtí a otevírá náš hrob dokořán – právě tam, kde už pro nás nebylo cesty ven.
Své gesto Kristus doprovází slovem: „Pokoj vám“ (v. 19). Hned poté vdechuje svým učedníkům Svatého Ducha. Zrmtvýchvstalý je plný života: nejprve ukazuje život tělesný jako pravý člověk, poté dává život Boží jako milovaný Otcův Syn, který se pro nás stal bratrem a Vykupitelem. V tomtéž večeřadle, kde ustanovil novou a věčnou smlouvu, vylévá Ježíš Ducha: místo Poslední večeře a zrady se proměňuje – to, co bylo pro apoštoly hrobem, stává se pro celou církev lůnem zmrtvýchvstání. Proto jsou Letnice svátkem velikonočním a svátkem Kristova těla, jímž jsme skrze milost my.
Když slavíme toto tajemství, chtěl bych se zastavit u tří jeho aspektů.
Především Duch Zmrtvýchvstalého je Duchem pokoje. Ve velikonočních událostech skutečně Kristus uzavírá mír mezi Bohem a lidstvem a Duch Svatý vlévá tento pokoj do srdcí a rozlévá ho po světě. Tento mír a pokoj pochází z odpuštění a přináší nám odpuštění – začíná s odpuštěním darovaným samotným Ježíšem, který byl pro nás zrazen, odsouzen a ukřižován. On sám, Vzkříšený, nás zaskočil svou láskou: „Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny.“ (Jan 20,23) Těmito slovy nám Ježíš svěřuje božské poslání, protože jen Bůh může odpouštět hříchy (srv. Mk 2,7). Taková autorita je darem a znamením všeobecného smíření: Pán vylévá svého Ducha pokoje od počátku dějin do jejich konce, jelikož ten, který vykoupil každého člověka od smrti, nevylučuje nikoho.
Duch Svatý je skutečně Pánem a Dárcem života od prvopočátku stvoření, kdy se vznášel nad vodami (srv. Gn 1,2); a nyní, při obnově stvoření, proměňuje dějiny světa. Letnice se opravdu objevují jako svátek nové Smlouvy, Smlouvy mezi Bohem a všemi národy světa. Hukot shůry, vítr a ohnivé jazyky v Hořejší místnosti jsou pradávnými znameními ze Sinaje (srv. Sk 2,2–3; Ex 19,16–19); svatý Boží zákon je vepsán do našich srdcí, vytesán Duchem s písmeny lásky do Kristova fyzického těla i do onoho těla, jímž je církev.
Tento zákon je zákoníkem míru a pokoje; je to dvojí přikázání lásky, které nám Duch připomíná každým úderem srdce. Právě proto se ve svém srdci můžeme modlit Veni, Sancte Spiritus – Přijď, Duchu Svatý, protože On již nám byl darován. Můžeme po něm toužit, protože On již nám byl přislíben. Můžeme ho přijmout, protože On sám je „něžný přítel duší“.
Zadruhé: Duch Zmrtvýchvstalého je Duchem poslání. „Jako Otec poslal mne,“ říká Pán, „tak já posílám vás.“ (Jan 20,21) Stáváme se tak spoluúčastnými Ježíšova poslání: poslání toho, který vyšel od Boha a k Bohu se vrací, s mocí Ducha, který z Otce i Syna vychází a je spolu s nimi zároveň uctíván a oslavován jako jediný Bůh. Duch Svatý je živoucí Kristovou láskou, která námi proniká, podněcuje nás a podporuje nás v poslání (srv. 2 Kor 5,14). Tentýž Duch, který dal apoštolům moc vyjadřovat se nejrůznějšími jazyky (srv. Sk 2,4), učí lidstvo jazyku spásy. Poté co apoštolové přijali do svého nitra Dech Zmrtvýchvstalého, vychází toto poselství z jejich úst, zaznívá Petrovým hlasem a hlasem těch, kdo byli s ním.
Právě v den Letnic začínají apoštolové hlásat Ježíše ukřižovaného a vzkříšeného; „velké Boží skutky“ (srv. Sk 2,11) docházejí svého vrcholu ve vykoupení, které začíná vírou. A prvním dílem Svatého Ducha v nás je víra, s níž vyznáváme: „Ježíš je Pán!“ (1 Kor 12,3) Tato víra žije a vyjadřuje se v každém dobrém jednání, v každém skutku milosrdenství a ctnosti. Božím dílem jsme my, kdo přicházíme dnes ze všech končin země, pozváni ke stolu Páně, shromážděni k naslouchání jeho slovu a posláni vydávat mu všude svědectví.
Vážení a milí přátelé, my jsme skutečně účastníky evangelia. Celá církev je jeho představitelkou, nejen strážkyní. V moci Ducha se naše hlásání stává vrcholem radosti a naděje, protože my, právě my jsme novotou pro svět, jeho světlem a solí země (srv. Mt 5,13–14). Jistěže ne pro vlastní zásluhy ani v rámci nějakého privilegia, nýbrž slovem Pána, který posvěcuje hříšníka, uzdravuje malomocného a ze svého zrádce činí apoštola.
Na jednu stranu – a víme to dobře – jsou tu změny, které neobnovují svět, ale dávají mu zestárnout v bloudění a násilí. Na stranu druhou je to však Svatý Duch který osvěcuje mysl a budí v srdci novou životní energii. To on proměňuje dějiny a otevírá je spáse, totiž daru, který jediný Pán sdílí se všemi lidmi. Posláním církve je dosvědčovat toto sdílení a proměňovat chaos ve světě ve společenství s Bohem i mezi sebou navzájem.
Toto poslání začíná pravdivými slovy o Bohu a o člověku, protože Duch Zmrtvýchvstalého je „Duchem pravdy“ (Jan 14,17). Sám Pán nám to slíbil, když prosil o jednotu pro svou církev, o jednotu založenou na Boží lásce a vyvěrající z lásky naší. Duch, který mluvil ústy proroků, stále působí jednotu v pravdě, protože v nás budí porozumění, svornost a soudržnost života. Jak nas učí sv. Augustin, „Duch Svatý chtěl, aby toto bylo znamením jeho přítomnosti“ (Promluva 268, 1): dar jazyků, které jsou pochopeny v jediné víře.
Přímluvce - Paraklétos - nás také chrání ode všeho, co tomu staví překážky: od nesnášenlivosti, pokrytectví, od módních vln, které zatemňují evangelium. Boží pravda nám zanechává slovo osvobození pro všechny národy, poselství, které skrznaskrz proměňuje každou kulturu.
Duch Zmrtvýchvstalého nebyl vylit jen jednorázově, jednou provždy, nýbrž se tak děje neustále. Jako je eucharistie živou přítomností Krista, který nás neustále živí, tak do nás Duch Svatý vtiskuje svou pečeť ve křtu, který z nás činí křesťany; v biřmování, které z nás dělá svědky; ve svátostném svěcení, které nás ustanovuje za služebníky a pastýře pro Boží lid. V každé svátosti On je Dator munerum (Dárce darů), zdroj svatosti, která rozmnožuje dary a charismata v modlitbě, ve skutcích milosrdenství, ve studiu Božího slova. Jak nas učí Apoštol: „Každému je dán zvláštní projev Ducha pro společné dobro.“ (1 Kor 12,7) Právě proto jsme církví, jediným tělem, které žije z Boha a slouží světu. Díky Duchu můžeme každému člověku přinášet pravý pokoj, pravdu, která zachraňuje, totiž samotného Krista Pána.
Drazí přátelé, modleme se dnes s planoucím srdcem, aby nás Duch Zmrtvýchvstalého zachránil od zla válek, které má být poraženo nikoli nějakou supervelmocí, nýbrž všemohoucností lásky. Modleme se, aby vysvobodil lidstvo z bídy, která má být vykoupena nikoli nespočetným bohatstvím, nýbrž nevyčerpatelným darem. Modleme se, aby uzdravil rány hříchu, aby bylo všem národům ohlašováno vykoupení ve jménu Ježíšově. To je ta milost, která vlila odvahu do sedí apoštolů a která ji vlévá také nám, dnes a provždy, na přímluvu Panny Marie, Matky církve.
překlad - zd -
