Lev XIV.: Ježíš kráčel mezi námi jako prorok, lidmi byl zavržen, svůj styl však nezměnil

Homilie papeže Lva XIV. při mši svaté s biskupskými svěceními

Lateránská bazilika, 2. května 2026

Drazí bratři a sestry,

když se přimkneme ke Kristu, stáváme se pevným a přívětivým domovem. Tuto radost prožíváme zejména ve velikonočním čase, a zvláště dnes, kdy slavíme vysvěcení čtyř nových pomocných biskupů římské diecéze.

Římská církev má jedinečné povolání k univerzálnosti a lásce díky svému zvláštnímu spojení s Kristem, vzkříšeným a živým, který je základem duchovní stavby, vystavěné z živých kamenů, jimiž je svatý lid Boží. Přiblížit se Kristu znamená přiblížit se jeden druhému a společně růst v jednotě. V tom spočívá tajemství, které nás zahrnuje a proměňuje toto město zevnitř. Ve službě této dynamice, kterou do Říma přinesli apoštolové Petr a Pavel, budou naši bratři Andrea, Stefano, Marco a Alessandro vysvěceni na biskupy. Dnešní svátek patří všem, protože všichni čtyři vyšli z vašeho středu a z kněžského společenství, které s láskou pečuje o věřící tohoto města.

Naše diecézní společenství se dnes schází, aby vzývalo Ducha Svatého, neboť On pomazává nové biskupy, aby byli plně zasvěceni službě Kristovu evangeliu. On je ten zavržený kámen, který, „Bohem vyvolený“, se „stal úhelným kamenem“ (1 Pt 2,4.7; srov. Ž 118,22).

Bohoslužba se svěcením pomocných biskupů pro Řím   (@VATICAN MEDIA)

Prvním křesťanům musela tato metafora, tolik povědomá díky žalmům, připadat obzvláště výmluvná. Mesiáš Ježíš byl zavržen nejen proto, že nebyl uznán jako Syn Boží, ale především proto, že na sebe vzal podobu lidské bytosti, považované za nehodnou Boha. Ve věrnosti této cestě milosrdné lásky vycházel, aby hledal zavržené ovce, usedal s nimi ke stolu, odzbrojoval ruce a srdce těch, kteří je chtěli ukamenovat. Takto, jak praví evangelium hlásané v dnešní liturgii, Syn ukázal tvář Otce: v Něm se naplňují jeho skutky. „Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně?“ (Jan 14,8–9).

Pro církev, která žije v Římě, je kámen zavržený srdcem mesiášského poselství přicházejícího k těm, jež společnost zavrhla a nadále zavrhuje. Je srdcem našeho poselství, našeho poslání. Viděli jsme Svatého, jenž se dotýká nečistých, Spravedlivého, jenž odpouští hříšníkům, Život, jenž uzdravuje nemocné, Mistra, jenž myje špinavé a zemdlelé nohy svých učedníků.

Papež vysvětil čtyři pomocné biskupy pro svou římskou diecézi   (@Vatican Media)

V tomto městě, hlavním městě velkého impéria, se kámen, který byl zavržen, stal praporem nové naděje, naděje na Boží království, jak ji předjímají Blahoslavenství a jak ji vyzpívalo Magnificat. V Kristu se logika nadvlády obrací, mění se logika těch, kdo sledují nesmyslnou ambici určovat architekturu Země, a ti, kteří byli zavrženi, znovu nacházejí svou důstojnost a cítí, že jsou vyvoleni pro Boží království. „Kdyby tomu tak nebylo,“ říká Ježíš svým učedníkům, „řekl bych vám snad: ‚Jdu vám připravit místo‘? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já“ (Jan 14,2-3).

Nejdražší sestry a bratři, dodnes vidíme, proč se kameny, které lidé zavrhli, stávají těmi, které si Bůh vyvolil: když se svým životem a slovem stavíme proti plánům, které drtí slabé, nerespektují důstojnost každého člověka, využívají konflikty, aby si zvolily ty nejsilnější a přehlížely ty, kdo zůstávají pozadu, kdo na to nemají, a považují ty, kdo podléhají, za odpad historie. Ježíš kráčel mezi námi jako neozbrojený a odzbrojující prorok, a ani když byl zavržen, svůj styl nezměnil.

Biskupské svěcení v římské katedrále sv. Jana na Lateránu, 2. května 2026   (@VATICAN MEDIA)

A nyní se obracím na vás, nejdražší bratři, kteří od dnešního dne budete pomocnými biskupy této místní církve, nad níž mi – jako dar – byla svěřena péče; na vás, kteří mi spolu s kardinálem vikářem budete napomáhat, abych byl odrazem Dobrého pastýře pro římský lid a v lásce předsedal celému svatému Božímu lidu rozptýlenému po celém světě.

Chci vás povzbudit, abyste dokázali přicházet k zavrženým kamenům tohoto města a zvěstovat jim, že v Kristu, našem úhelném kameni, není nikdo vyloučen z toho, aby se stal aktivní součástí posvátné stavby, kterou je Církev, a bratrství mezi lidskými bytostmi. Tento obraz odráží výzvu apoštolské exhortace papeže Františka Evangelii gaudium: Být církví, která je „polní nemocnicí“, být pastýři ulice, chovat v srdci materiální i existenciální periferie. Jako kněží jste tuto výzvu přijali spolu s farními společenstvími, která jste doprovázeli. Nyní přichází nové povolání, další poslání, jehož jádro je však stále stejné: nikdo, opravdu nikdo se nesmí považovat za Bohem zavrženého, a vy budete hlasateli této radostné zprávy, která je jádrem evangelia.

Biskupské prsteny pro čtveřici nových římských ausiliářů   (@Vatican Media)

Nechte v sobě působit Ducha proroctví. Neusazujte se v privilegiích, která vám vaše postavení může nabídnout, nesledujte světskou logiku předních míst, buďte svědky Krista, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil (srov. Mk 10,45). Budete proroky ve své službě, pokud budete muži pokoje a jednoty, spojujícími provázky milosti a milosrdenství rozlehlé a lidnaté prostory této diecéze, pokud budete uvádět do souladu odlišnosti, přijímat, naslouchat a odpouštět.

Nenechte se hledat, nechte se najít. A postarejte se o to, aby se kněží, jáhni, řeholnice a řeholníci, laičky a laici zapojení do apoštolátu nikdy necítili osamělí. Pomáhejte jim oživovat naději v různosti jejich služeb a cítit se součástí téhož poslání. Naučte se vždy a neúnavně motivovat lidi a společenství, ve vší prostotě jim připomínat krásu evangelia.

Kéž chudí města Říma, poutníci a návštěvníci, kteří sem přicházejí ze všech koutů světa, naleznou v obyvatelích tohoto města, v jeho institucích a v jeho pastýřích právě tu mateřskou lásku, která je pravou tváří Církve. Ať vás Salus Populi Romani, Matka, jíž důvěřujete, neustále vede a chrání na vaší cestě.

Překlad - jb -