Pomník mučedníků ze Santanderu, patriarcha Elias Hoyek a salesiánský misionář v Indii P. Costantino Vendrame Pomník mučedníků ze Santanderu, patriarcha Elias Hoyek a salesiánský misionář v Indii P. Costantino Vendrame 

Schváleny nové beatifikace: Maronitský patriarcha Elias Hoyek a 80 mučedníků ze Santanderu

Papež schválil vyhlášení šesti dekretů Dikasteria pro svatořečení. Na základě dekretu o zázraku bude blahořečen libanonský patriarcha Elias Hoyek a dekret o mučednictví povede k beatifikaci skupiny osmdesáti mučedníků ze Santanderu z doby Španělské občanské války. Další čtyři dekrety potvrzují hrdinské ctnosti dvou Italů, Španělky a Kamerunce. Všichni byli členy řeholních kongregací.

Otec Velkého Libanonu

Lev XIV. dnes schválil dekret o zázraku, který otevírá cestu k beatifikaci významného libanonského patriarchy Eliase Hoyeka (1843–1931). Na jeho přímluvu byl uzdraven muslimský důstojník z drúzského etnika Nayef Abou Assi, který se vzbudil zcela vyléčený z oboustranné spondylolýzy poté, co se mu ve snu ukázal tento patriarcha, nazývaný také Otec Velkého Libanonu. Elias Hoyek vystudoval teologii v Římě a na kněze byl vysvěcen v roce 1870. Po návratu do Libanonu založil spolu s matkou Rosalií Nasr první ženský řeholní institut maronitské církve, Kongregaci sester Svaté rodiny v Ebrine. V roce 1899 byl zvolen maronitským patriarchou Antiochie. Stal se důležitou osobností období, v němž se Libanonci snažili o získání nezávislosti na Osmanském impériu. Po vypuknutí I. světové války otevřel brány klášterů, aby dal najíst hladovějícím bez ohledu na vyznání. Osmanskými autoritami byl odsouzen k deportaci, avšak díky zásahu papeže a rakousko-uherské diplomacie jí byl uchráněn. Osobně se podílel na vyjednávání s představiteli osmanského impéria, které vedlo v roce 1920 ke vzniku nového Státu Velkého Libanonu.

Osmdesát mučedníků španělské občanské války

Zároveň papež podepsal také dekret o mučednictví „in odium fidei“ – z nenávisti k víře, který se týká Božích služebníků otce Francisca Gonzáleze de Córdova a 79 druhů, kněží, řeholníků, bohoslovců a laiků, zavražděných v letech 1936–1937 na území diecéze Santander. Někteří byli hozeni do moře se svázanýma rukama, jiní zabiti a spáleni, další zemřeli v internačním táboře. Jde o skupinu 67 kněží, 3 karmelitánů, 3 seminaristů a 7 laiků.

P. Francisco González de Córdova byl farářem ve městě Santoña. V době pronásledování odmítl odejít. Byl zadržen a odvezen na loď proměněnou ve vězení. Nepřestal povzbuzovat své spoluvězně, zpovídat je a recitovat s nimi růženec. Před popravou požádal o povolení udělit rozhřešení svým druhům a požehnat jim.

Dekrety o heroických ctnostech

Další čtyři dekrety potvrzují hrdinské ctnosti italského salesiánského kněze Costantina Vendrameho (1893–1957), který zemřel na misiích v Indii, italského kapucína Nazarena da Pula (občanským jménem Giovanni Zucca, 1911–1992), španělské abatyše Maríe Anny Alberdi Echezzarretta (1912–1998) a bosého karmelitána narozeného v Kamerunu Jeana-Thierryho od Dítěte Ježíše a od Utrpení (1982–2006).

– jb –

22. května 2026, 13:16