Setkání Svatého otce s alžírskými křesťany

Péče o potřebné v podání sestry Bernadetty

Sestra Bernadetta z komunity Notre-Dame du Lac Bam hovořila o své zkušenosti s péčí o děti s handicapem a jejich rodiny. Zmínila, že velký podíl na rozvoji tohoto charitního díla měli sami rodiče těchto dětí, kteří reagovali na prostou skutečnost, že nebylo v silách sr. Bernadetty a jejích sester věnovat každému dítěti a každé rodině tolik času a úsilí, kolik by bylo zapotřebí. Zdůraznila, že tyto děti „nejsou problém, který je třeba vyřešit, nýbrž bratři a sestry, které je třeba s láskou přijmout“.

Ze svých konkrétních zkušeností se sr. Bernadetta podělila o příběh Fatimy, děvčátka, které zpočátku stěží dokázalo sedět. Velmi dlouhým a vytrvalým úsilím se sestrám ve spolupráci s rodinou podařilo naučit malou Fatimu batolit se, pak vstát, nakonec i chodit a mluvit. Dnes Fatima chodí do školy s ostatními dětmi a často s velkou radostí komunitu sester navštěvuje.

K něčemu takovému je, jak uvedla Bernadetta, „nutně zapotřebí vytrvalost, trpělivost, láska a motivace u všech, včetně rodičů a sourozenců“. Služba těmto „maličkým životům“ je pro ni „zdrojem nepopsatelné radosti“ ze společného dobrého díla. „Bůh nám pomáhej, protože Fatima není jedna jediná,“ uzavřela sr. Bernadetta své svědectví.

Rakel, studentka z letničního prostředí

Rakel Anzere je studentka původem z Keni, z rodiny letničních křesťanů. Během svého studia v alžírském Tlemcenu se zapojila do činnosti komunity Tlemcen Fellowship. Tato skupina cca padesáti studentů různých vyznání působí v místní katolické farnosti sv. Michaela. Pořádá pravidelná modlitební setkání v duchu Taizé, schází se k modlitbě, doprovází slavení Vánoc a Velikonoc a spoluorganizuje duchovní obnovy.

Společná setkávání s bratry a sestrami ve víře jsou pro Rakel „posilou pro vlastní cestu křesťanky v lásce a jednotě“. V Alžírsku – na rozdíl od své rodné země – objevila „krásný smysl pro společenství, které shromažďuje věřící navzdory denominačním hranicím“ a naplňuje tak Kristovu modlitbu „aby všichni byli jedno“. Sama přesvědčená letniční křesťanka, poděkovala Rakel papeži Lvovi za to, že je „dobrým pastýřem církve, který věnoval svůj čas návštěvě afrického lidu“.

Oáza ticha a modlitby v alžírské bazilice podle Emmanuela-Aliho

Bazilika Matky Boží, Paní Afriky, v alžírském hlavním městě je místem setkávání lidí nejrůznějších národů a náboženství. Do průvodcovské služby se zde zapojuje Emmanuel-Ali. Lidé sem přicházejí sami i s rodinami, někteří za tichem, jiní zapálit svíčku, další jsou vděční, když mohou s někým o svých starostech promluvit.

Sám Emmanuel-Ali se během své služby v bazilice naučil řadě důležitých věcí: „ztišit se, být nablízku druhým, trpělivě odpovídat na otázky v jednoduchosti a s láskou“. Bazilika je místem, kde „se všichni pokoušíme stavět mosty mezi křesťany a muslimy, abychom mohli žít v pokoji“. Alžířané bez rozdílu náboženství toto místo pokoje a bratrství nazývají Lalla Meryem, tedy „Paní Miriam“, dodává Emmanuel-Ali.

Svědectví Monie Zergane, muslimky

Za muslimskou většinu v Alžírsku promluvila Monia Zergane. Dosvědčila, že v Alžírsku se „služba nejzranitelnějším, ženám, dětem, lidem starým a nemocným“ odehrává jako společné dílo křesťanů a muslimů „bok po boku, ruku v ruce“. A není to jen charitní dílo; také společné slavení křesťanských i muslimských svátků je pro Moniu posilou „k vnitřní dispozici hledat Boha, učit se víc ho milovat a nechat se proměňovat v lepšího člověka pro druhé“.

Konkrétní zkušenost s komunitou hnutí Focolare pomáhá Monie pochopit, že „život není tvořen hlavně velkými viditelnými skutky, nýbrž společenstvím zažívaným den po dni právě tam, kam nás Pán postaví“. Právě tam se mohou uskutečnit prostá gesta bratrství: „úsměv, srdečný pozdrav, laskavé slovo, služba bez nároku na oplátku, malé každodenní věci“. Za toto sdílení v různosti, která „není hrozbou, nýbrž darem“, Monia Zergane poděkovala „Bohu, který je Jeden a který miluje různost, již On sám stvořil.“

- zd -