Lev XIV. v Kamerunu: Docenění role žen je brzdou proti korupci a zneužívání
Vážený pane prezidente,
vážení představitelé veřejné správy a členové diplomatického sboru,
dámy a pánové!
Srdečně vám děkuji za vřelé přijetí a za laskavá slova na přivítanou. Mám velikou radost, že jsem mohl navštívit Kamerun, který je často nazýván „Afrikou v malém“ pro svou pestrost, co se týče území, kultur, jazyků a tradic. Tato pestrost není křehkostí, nýbrž pokladem. Představuje příslib bratrství a solidní základ pro vybudování trvalého míru.
Přicházím k vám jako pastýř a jako služebník dialogu, bratrství a míru. Má návštěva chce vyjádřit přátelskou náklonnost Petrova nástupce vůči všem Kameruňanům i mou touhu povzbudit každého z vás k nadšenému a vytrvalému úsilí o společné dobro. Žijeme v době šířící se rezignace, kdy má pocit bezmoci tendence paralyzovat obnovu, ke které národy vzhlíží s velkým očekáváním. Tolik hladu a žízně po spravedlnosti! Tolik vyprahlosti toužící po účasti, po vizích, po odvážných rozhodnutích a po míru! Je mým toužebným přáním uchvátit srdce všech, a zvláště mladých lidí, povolaných k tomu, aby utvářeli, a to i politicky, spravedlivější svět. Chci také projevit vůli upevnit pouta spolupráce mezi Svatým stolcem a Kamerunskou republikou, založená na vzájemném respektu, na důstojnosti každé lidské bytosti a na náboženské svobodě.
Kamerun uchovává v paměti návštěvy mých předchůdců, sv. Jana Pavla II., posla naděje pro všechny africké národy, a Benedikta XVI., který zdůraznil důležitost smíření, spravedlnosti a míru, ale i morální zodpovědnost vládců. Vím, že se tyto historické okamžiky vepsaly do vašich národních dějin jako naléhavé výzvy k duchu služby, k jednotě a ke spravedlnosti. Můžeme se tedy ptát: kde jsme nyní? Nakolik přineslo Slovo, které nám bylo hlásáno, své plody? A co ještě zbývá udělat?
Sv. Augustin před šestnácti stoletími napsal velmi aktuální slova: „Ti, kdo vládnou, jsou ve službách těch, kterým zjevně vládnou. Nevládnou totiž z touhy po panování, nýbrž z povinnosti pečovat o druhé; ne z pýchy na to, že se mohou prosadit, nýbrž ze soucitu, který ochraňuje.“ (O obci Boží XIX,14) Z tohoto úhlu pohledu sloužit vlastní zemi znamená s jasným pochopením a bezúhonným svědomím oddat se společnému dobru celého národa – většiny, menšin a jejich vzájemné harmonii.
Tak jako jiné národy prochází dnes i vaše země složitými zkouškami. Napětí a násilí, které zachvátily některá území na severozápadě, jihozápadě a na nejzazším severu, způsobily velká utrpení: zničené životy, rozptýlené rodiny, děti připravené o školu, mladí lidé bez vyhlídek do budoucna. Za statistikami jsou konkrétní tváře, životní příběhy, zraněné naděje. Tváří v tvář tak dramatickým situacím jsem na začátku tohoto roku pozval celé lidstvo, aby odmítlo logiku násilí a války a aby přijalo za svůj mír založený na lásce a spravedlnosti. Mír, který bude odzbrojený, to znamená nikoli založený na strachu, na hrozbách či na zbrojení; a také odzbrojující, tedy schopný vyřešit konflikty, otevřít srdce a vytvořit důvěru, empatii a naději. Mír nelze redukovat na slogan; musí se vtělit do stylu jednání jedinců i institucí, stylu, který odmítá násilí v jakékoli podobě. Proto zásadně zdůrazňuji: „Svět žízní po míru. […] Dost bylo válek a jejich hromadění smrtí, ničení, vyhnanství!“ (Promluva před shromážděním náboženských představitelů při příležitosti Světového setkání pro mír, 28. října 2025) Toto volání má být výzvou k dobré vůli zasadit se za autentický mír a dávat mu přednost před jakýmikoli partikulárními zájmy.
Mír se totiž nenařizuje: mír je přijímán a prožíván. Je to Boží dar, který se rozvíjí trpělivou společnou prací. Je zodpovědností všech, na prvním místě veřejných představitelů. Vládnout znamená milovat vlastní zemi, ale i země sousední; také v mezinárodních vztazích platí přikázání: miluj svého bližního (doslova: „souseda“) jako sebe sama! Vládnout znamená skutečně naslouchat občanům, doceňovat jejich pochopení a schopnosti podílet se na hledání stabilních řešení problematických situací. Papež František poukázal na nezbytnost překonat „pojetí sociální politiky jako politiky vůči chudým, ale nikdy ne spolu s chudými, nikdy ne tvořené samotnými chudými, natož pak jako součást projektu na sbližování národů“ (Promluva k účastníkům 3. Světového setkání lidových hnutí, 5. listopadu 2016).
Tato změna přístupu žádá od občanské společnosti, aby vzala v potaz životní sílu národní soudržnosti. Je to změna, ke které je připraven i Kamerun! Jednotlivé asociace, organizace žen a mladých lidí, syndikáty, humanitární nevládní organizace, tradiční a náboženští vůdcové – ti všichni mají nezastupitelnou roli ve vytváření přediva sociálního smíru. Oni jsou těmi, kdo má první vystoupit, když dojde k napětí; právě oni mají doprovázet uprchlíky, pomáhat obětem, otevírat prostor dialogu a podporovat mediaci na místní úrovni. Jejich blízkost a místní přítomnost jim umožňuje rozeznat hlubší příčiny konfliktů a mít vhled do toho, jaké by měly být adekvátní reakce. Občanská společnost má pak za úkol formovat svědomí, prosazovat kulturu dialogu a respektu k odlišnostem. V tomto ohledu záleží na ní, aby se vytvořila budoucnost méně ohrožená nejistotou.
S vděčností bych chtěl zdůraznit roli žen. Právě ony jsou často prvními obětmi předsudků a násilí, a přece zůstávají neúnavnými umělkyněmi míru. Jejich poslání vzdělávat, zprostředkovávat a znovu utvářet síť sociálních vazeb je nesrovnatelné a představuje brzdu pro korupci a pro zneužívání moci. Také proto musí být jejich hlas slyšet v rozhodovacích procesech.
Ve vztahu k tak velkodušnému odevzdání se v jádru společnosti jsou naprosto podstatnými prvky pro obnovení důvěry transparentnost ve využívání veřejných zdrojů a respektování práva ze strany státu. Nastává čas, abychom se odhodlali zpytovat svědomí a udělat odvážný kvalitativní skok. Spravedlivé a věrohodné veřejné instituce se stanou pilíři stability. Veřejná správa je povolána k tomu, aby byla mostem, nikoli nástrojem rozdělení, i tam, kde se zdá, že vládne nejistota. Jistota je prioritou, ale musíme o ni usilovat s respektem k lidským právům, ve spojení přísnosti s velkodušností, a zvláště s pozorností vůči nejzranitelnějším. Autentický mír vzniká tehdy, když se každý cítí být chráněn, brán v potaz a respektován, když je zákon bezpečnou ochranou před svévolí nejbohatších a nejsilnějších.
Při pozornějším pohledu, bratři a sestry, vidíte, že zásadní úkoly, které před vámi stojí, si žádají dvojí svědectví. První svědectví se uskutečňuje ve spolupráci mezi různými orgány a úrovněmi státní správy ve službách lidem, a to zvláště těm nejchudším. Druhé svědectví se uskutečňuje, když se vaše úřední a pracovní zodpovědnosti spojí v jedno společné životní úsilí (srv. Promluva k prefektům Italské republiky, 16. února 2026). Aby se upevnil mír a spravedlnost, je třeba rozlomit pouta korupce, která poškozují veřejnou autoritu a připravují ji o důvěryhodnost. Je třeba osvobodit srdce od žádosti po zisku, která je modloslužbou; skutečným ziskem je integrální lidský rozvoj neboli vyrovnaný růst všech aspektů života v této zemi, které mu přinášejí požehnání.
Kamerun vlastní lidské, kulturní a duchovní zdroje nezbytné k tomu, aby přestál zkoušky a konflikty a aby vykročil vstříc budoucnosti ve stabilitě a sdílené prosperitě. Je nutné, aby společné úsilí o dialog, o spravedlnost a o integrální rozvoj proměnilo zranění z minulosti ve zdroje obnovy. Jak jsem řekl, mladí lidé představují naději pro tuto zemi i pro církev. Jejich energie a tvůrčí přístup jsou nedocenitelným bohatstvím. Přirozeně – přetrvávají-li nezaměstnanost a vyloučení, může frustrace zrodit násilí. Investovat do vzdělání, do formace a do iniciativnosti mladých lidí je zároveň strategickým rozhodnutím pro mír a pokoj. Je to jediný způsob, jak zamezit „vykrvácení“ země, která ztrácí zázračné talenty lidí odcházejících do jiných koutů planety. A je to také jediný způsob, jak se postavit morové nákaze drog, prostituce a apatie, které pustoší příliš mnoho mladých životů stále dramatičtěji.
Díky Bohu za to, že kamerunským mladým lidem neschází hluboká spiritualita, která odolává i tržní homologaci. Je to energie, která obohacuje jejich sny, zakořeněné v proroctví, jež živí jejich modlitby a jejich srdce. Náboženské tradice, které nejsou zmrzačené jedem fundamentalismu, inspirují proroky pokoje a míru, spravedlnosti, odpuštění a solidarity. Jestliže politika a diplomacie budou podporovat mezináboženský dialog a zapojí-li náboženské představitele do iniciativ zprostředkování a smíření, budou se moci obohatit o morální sílu, schopnou zmírnit napětí, předcházet radikalizaci a podporovat kulturu vzájemného docenění a respektu. Katolická církev v Kamerunu prostřednictvím svých vzdělávacích, zdravotních a charitních projektů usiluje o to, aby mohla i nadále sloužit všem obyvatelům bez rozdílu. Usiluje o poctivou spolupráci s veřejnými autoritami a se všemi životaschopnými silami v národě v úsilí o rozvoj lidské důstojnosti a smíření. Kde je to možné, chce zprostředkovat spolupráci s ostatními státy a kontakt mezi Kamerunci ve světě a jejich domovskými komunitami.
Ať Bůh žehná Kamerunu, ať je oporou jeho představitelům, ať inspiruje občanskou společnost, ať osvěcuje práci diplomatického sboru a ať pomáhá veškerému kamerunskému lidu – křesťanům i nekřesťanům, politikům i občanům – přijímat Boží království a vytvářet společně budoucnost spravedlnosti a míru.
překlad - zd -
