Lev XIV.: Svět je obrácený naruby – potřebuje obrácení
Modlitební setkání za mír v Bamendě
Promluva papeže Lva XIV.
Bamenda, katedrála svatého Josefa, čtvrtek, 16. dubna 2026
Nejdražší sestry a bratři!
s radostí stojím mezi vámi v této utrpením zasažené oblasti. A jak před chvílí ukázala vaše svědectví, veškerá bolest, která prošla vaší komunitou, rozeznívá dnes ještě silněji toto vědomí: Bůh nás nikdy neopustil! V Něm, v Jeho pokoji, můžeme vždycky začínat znovu!
Váš arcibiskup připomněl proroctví, které hlásá: „Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu“ (Iz 52, 7). Takto mě přivítal, když jsem přišel mezi vás, ale nyní bych chtěl odpovědět: Jak krásné jsou také vaše nohy, pokryté prachem této krví zbrocené, ale úrodné země; této země, která byla zneuctěna, ale je bohatá na rostlinstvo a plná ovoce. Tyto nohy vás sem přivedly a navzdory zkouškám a překážkám vás vedly cestami dobra. Všichni pokračujme na cestě dobra a pokoje. Děkuji vám, protože –pravda! – jsem zde, abych hlásal mír, a přitom vidím, že jste to vy, kdo ho hlásá pro mě a pro celý svět. Jak totiž před chvílí připomněl jeden z vás, krize, která otřásla těmito oblastmi Kamerunu, sblížila křesťanská a muslimská společenství více než kdy jindy, a to do té míry, že se vaši náboženští vůdci spojili a založili Hnutí za mír, jehož prostřednictvím se snaží urovnávat spory mezi znesvářenými stranami.
Jak bych si přál, aby se tak dělo na mnoha dalších místech světa! Vaše svědectví, vaše práce pro pokoj může být vzorem pro celý svět. Ježíš nám řekl: Blahoslavení tvůrci pokoje! Běda však těm, kdo zneužívají náboženství a dokonce i samotné jméno Boží pro své vlastní vojenské, ekonomické a politické cíle, a vtahují tak to, co je svaté, do toho, co je nejšpinavější a nejtemnější. Ano, moje drahé sestry a bratři, vy, kteří hladovíte a žízníte po spravedlnosti, vy, chudí, milosrdní, tiší a čistého srdce, vy, kteří jste plakali, jste světlem světa! (srov. Mt 5, 3-14). Bamendo, dnes jsi městem na hoře, nádherným v očích všech! Sestry a bratři, zůstaňte dlouho solí, která dává této zemi chuť. Neztrácejte svou chuť ani v nadcházejících letech! Považujte za poklad to, co vás sblížilo a čím jste se dělili v hodině pláče. Radujeme se z dnešního dne, kdy jsme se společně sešli, abychom pracovali pro pokoj! Buďte jako olej, kterým se omývají lidské rány.
V této souvislosti chci poděkovat všem – zejména ženám – laičkám i řeholnicím –, které pečují o ty, kdo byli zasaženi traumatem násilí. Je to obrovská, přehlížená, každodenní práce, která vás také – jak zmínila sestra Carine – vystavuje nebezpečí. Váleční magnáti předstírají, že nevědí, že ke zničení stačí okamžik, ale často nestačí celý život, aby se zničené znovu vybudovalo. Předstírají, že nevidí, že na zabíjení a ničení jsou zapotřebí miliardy dolarů, ale na léčbu, vzdělání a povznesení se nedostávají nezbytné prostředky. Ti, kdo okrádají vaši zemi o její zdroje, obvykle značnou část zisků investují do zbraní, do spirály destabilizace a smrti bez konce. Je to svět obrácený naruby, znetvoření Božího stvoření, které musí každé čestné svědomí odsoudit a odmítnout a zvolit tento obrat o sto osmdesát stupňů – konverzi – která vede opačným směrem, na cestu udržitelnou a bohatou na lidské bratrství. Svět je ničen hrstkou těch, kteří drží moc, jeho existenci však podporují nesčetné zástupy solidárních bratrů a sester! Jsme potomky Abrahama, je nás nespočet jako hvězd na nebi a zrnek písku na mořském břehu. Podívejme se navzájem do očí: už jsme tímto obrovským lidem! Pokoj není třeba vymýšlet: je třeba ho přijmout tím, že přijmeme bližního jako bratra a sestru. Nikdo si své bratry a sestry nevybírá: musíme se jen navzájem přijímat! Jsme jedna rodina a žijeme ve stejném domě, na této nádherné planetě, o kterou se po tisíciletí staraly pradávné kultury.
Papež František napsal v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium jednu věc, která se mi vybavila, když jsem poslouchal vaše slova: „Poslání k srdci lidu nepředstavuje jen jednu z oblastí života nebo ozdobu, kterou si mohu sundat, rovněž není přívěskem nebo jedním z mnoha životních okamžiků. Je to něco, co nemohu vykořenit ze svého bytí, nechci-li se zničit. Já jsem posláním na této zemi, a proto jsem na tomto světě.“ (č. 273).
Drazí bratři a sestry z Bamendy, právě s těmito pocity jsem mezi vámi! Služme společně pokoji! „Jsem jako vypáleným znamením označen posláním, které celoživotně naplňuji tak, že osvěcuji, žehnám, oživuji, pozvedám, uzdravuji a osvobozuji. Taková je ošetřovatelka celou duší, takový je učitel celou duší, politik celou duší a každý, kdo se radikálně rozhodl být s druhými a pro druhé.“ (Tamtéž). Tak nás můj milovaný předchůdce povzbuzoval ke společné cestě, každého podle jeho povolání, k rozšiřování rámce našich společenství, s konkrétností těch, kteří začínají svou prací, na místě, kde jsou, aby dospěli k lásce k bližnímu, ať je to kdokoli a ať je kdekoli. Je to tichá revoluce, jejímiž jste svědky! Jak řekl imám, děkujme Bohu, že se tato krize nezměnila v náboženskou válku a že se stále snažíme milovat jeden druhého! Neúnavně kráčejme vpřed, s odvahou a především společně, vždycky společně! Kfáčejme společně v lásce, vždycky hledejme pokoj.
Na závěr papež ještě dodal: Moji drazí bratři a sestry, Pán dnes vyvolil nás všechny, abychom patřili mezi ty, kdo přinášejí pokoj této zemi! Modleme se všichni k Pánu, aby mír skutečně zavládl mezi námi, a když nyní vypustíme tyto bílé holubice - symboly míru - ať Bůh pokoje shlédne na nás, na tuto zemi a zachová nás všechny v jednotě, ve Svém pokoji. Chvalme Pána!
překlad - jb -
