Lev XIV.: Radost vzkříšení ať rozptýlí přízraky smrti, ať zazáří světlo života

Homilie Svatého otce Lva XIV. – slavnost Zmrtvýchvstání Páně, 5. dubna 2026

Drazí bratři a sestry,

celé stvoření dnes září novým světlem, ze země stoupá píseň chval, naše srdce jásá radostí: Kristus vstal z mrtvých a spolu s ním také my vstaneme k novému životu!

Toto velikonoční poselství objímá tajemství našeho života a cíl dějin, dosahuje k nám až v nejhlubších propastech smrti, které nám připadají tak hrozivé, jimiž si připadáme přemoženi. Toto poselství nás otvírá naději, které neubývá, světlu, které nezapadá, plné radosti, kterou nám nikdo nemůže vzít: smrt byla provždy přemožena, smrt už nad námi nemá moc!

Není vždy snadné toto poselství přijmout; stojí námahu vzít za své toto zaslíbení, protože moc smrti nám stále hrozí zevnitř i zvenčí.

Hrozí zevnitř, když nám přítěž našich hříchů brání rozběhnout se a vzlétnout; když zklamání či osamělost, které zakoušíme, činí naši naději vyprahlou; když starosti nebo rozhořčení zhášejí radost ze života; když zažíváme smutek nebo únavu; když se cítíme zrazeni nebo odmítnuti; když musíme vyrovnat účet své slabosti, svému utrpení, své každodenní únavě; tehdy nám připadá, že jsme skončili v tunelu, z něhož nevidíme východ.

Ale i zvenčí nám smrt stále klade pasti. Vidíme ji přítomnou v nespravedlnostech, v sobectví, v utlačování chudých, v nedostatečné péči o ty nejkřehčí. Vidíme ji v násilí, ve zraněních světa, v bolestném nářku, který stoupá ze všech stran pro zvůli, která drtí ty nejslabší, pro modloslužbu zisku, který drancuje zdroje naší země, pro násilí války, která zabíjí a ničí.

V této realitě nás Kristova Pascha zve, abychom zvedli zrak a rozšířili srdce. Nadále živí v našem duchu a na cestě dějin zárodek slíbeného vítězství. Uvádí nás v pohyb jako Marii z Magdaly a apoštoly, abychom odhalili, že Ježíšův hrob je prázdný, a proto je v každé smrti, kterou zakoušíme, také prostor pro nový život, který povstává. Pán je živý a zůstává s námi. Skrze pukliny zmrtvýchvstání, které si dělají místo v temnotách, On dodává našemu srdci naději, která nás podpírá; vláda smrti není konečným smyslem našeho života. Jednou provždy jsme nasměrováni k plnosti, protože ve vzkříšeném Kristu i my jsme vzkříšeni.

To nám připomínal papež František přiléhavými slovy své první apoštolské exhortace Evangelii gaudium, v níž potvrzoval, že Kristovo zmrtvýchvstání „není událost patřící minulosti; obsahuje životní sílu, která pronikla svět. Kde se zdá, že vše je mrtvé, tam se znovu objevují zárodky vzkříšení. Je to síla, které není rovno. Častokrát se skutečně zdá, že Bůh neexistuje: vidíme, jak neubývá projevů nespravedlnosti, špatnosti, lhostejnosti a krutosti. Je však stejně tak jisté, že uprostřed temnot vždycky začíná klíčit něco nového, co dříve či později přinese plody.“ (č. 276)

Bratři a sestry, Pánova Pascha – slavnost Velikonoc – nám dává tuto naději a připomíná nám, že v Kristu zmrtvýchvstalém je nové stvoření možné každého dne. To nám říká dnešní evangelium, které určuje událost zmrtvýchvstání s přesností: „prvního dne v týdnu“ (Jan 20,1). Den Kristova zmrtvýchvstání nás tak odkazuje na stvoření, k onomu prvnímu dnu, v němž Bůh stvořil svět, a zároveň nám ohlašuje, že právě teď tryská pro lidstvo nový život, silnější než smrt.

Velikonoce jsou novým stvořením, které je dílem Vzkříšeného Pána, jsou novým začátkem, jsou životem, který se konečně stal věčným díky Božímu vítězství nad starým Nepřítelem.

Právě tohoto zpěvu naděje je nám dnes zapotřebí. A jsme to my, s Kristem vzkříšení, kdo jej musíme nést po cestách světa. Běžme tedy jako Marie z Magdaly, hlásejme ho všem, nesme ve svém životě radost ze vzkříšení, aby všude tam, kam dosáhl přízrak smrti, mohlo zazářit světlo života.

Kristus, náš velikonoční Beránek, ať nám žehná a ať daruje svůj pokoj celému světu!

Překlad - zd -