Lev XIV. o křesťanství v politice
Vážení členové Parlamentu, dámy a pánové!
Srdečně vás všechny vítám na tomto setkání. Zvláště pak chci pozdravit vašeho předsedu, pana Manfreda Webera, a paní Mairead McGuinness, zvláštní vyslankyni EU pro podporu svobody víry a vyznání mimo Evropskou unii.
Naše setkání navazuje na aktivity mých předchůdců, sv. Jana Pavla II. a Benedikta XVI., jako i na poselství papeže Františka, které vám zaslal v červnu 2023, když vás nemohl ze zdravotních důvodů přijmout osobně. Velmi mě těší, že mohu pokračovat v tomto dialogu s Evropskou lidovou stranou, která čerpá svou politickou inspiraci od osobností, jako byli Adenauer, De Gasperi a Schuman, kteří jsou všeobecně uznáváni jako „otcové zakladatelé“ moderní Evropy.
Podobně jako Benedikt XVI. před 20 lety, také já „oceňuji, že se vaše politická skupina hlásí ke křesťanskému dědictví“. Evropský projekt, který povstal z popela 2. světové války, se nepochybně zrodil z praktické nutnosti navždy zabránit, aby se rozhořel podobný konflikt. Stejně tak ale byl prodchnut vizí a idejemi, konkrétně touhou posílit spolupráci, která by překonala staleté rozpory a umožnila národům kontinentu znovu objevit lidské, kulturní a náboženské dědictví, které sdílejí. Otcové zakladatelé byli inspirováni svou osobní vírou a chápali křesťanské principy jako společný a jednotící prvek, který může učinit přítrž duchu pomsty a konfliktu, jenž vedl k 2. světové válce.
Papež František razil krásné, jednoduché vyjádření, které tuto myšlenku shrnuje: „Jednota převládá nad konfliktem.“ Úsilí o jednotu má skutečně odvahu proniknout pod povrch konfliktu a vidět druhé v jejich nejniternější důstojnosti. Takto se bude moci uskutečnit něco nového a tvůrčího, kdežto konflikt jen zdůrazňuje rozdíly, posiluje soupeření a prosazení moci a v důsledku vede ke zničení.
Primární úkol každé politické činnosti je nabídnout vizi a ideje, jelikož politika vyžaduje širší pohled na budoucnost, bez obav z obtížných, nebo i nepopulárních rozhodnutí, jsou-li nezbytná pro společné dobro. V tomto smyslu je politika „nejvyšší formou lásky“, jelikož se může kompletně věnovat budování společného dobra.
Následovat ideál ovšem neznamená uctívat ideologii. Ideologie je totiž vždy výsledkem odtržení od reality a určitého násilí na realitě. Každá ideologie pokřivuje ideje a ujařmuje lidi v zájmu vlastní agendy, potlačuje jejich vlastní úsilí, jejich touhu po svobodě, štěstí a vlastním i společenském blahu. Samotná moderní Evropa povstala z pochopení, že selhaly ideologické projekty, které ji zničily a rozdělily.
Jak poznamenal De Gasperi, následovat ideál znamená umístit do centra člověka „s duchem evangelního bratrství, s úctou k právu zděděnou od starověku, s oceněním pro krásu vytříbeným po staletí a s oddaností pravdě a spravedlnosti, kterou vybrousila tisíciletá zkušenost“. [ Photo Embed: Papežská audience pro členy EPP]
V tomto rámci lze i dnes uskutečňovat politiku a k němu se politická činnost musí vrátit. Vaše strana se nazývá Evropská lidová strana. Lidé jsou v srdci vašeho úsilí a vy je nemůžete odsunout stranou. Lidé nejsou jen pouhými pasivními příjemci politických plánů a rozhodnutí; především jsou povoláni k tomu, aby byli aktivními účastníky a podílníky na odpovědnosti za každé politické dění. Být přítomen mezi lidmi a vtahovat je do politického procesu je ten nejlepší protijed proti populismu, usilujícímu pouze o snadné schválení, i proti elitářství, směřujícímu k jednání bez konsensu. Obě tyto tendence jsou na dnešní politické scéně velmi rozšířeny. Skutečně „lidová“ politika vyžaduje čas, sdílené projekty a lásku k pravdě.
Jedním z hlavních problémů politiky v nedávno uplynulých letech byl výrazný úbytek souladu, spolupráce a vzájemné angažovanosti mezi lidmi a jejich zastupiteli. Je nezbytné znovu stvořit skutečný smysl „pro lidi“, ke kterému patří osobní kontakt mezi občany a jejich zástupci, aby tak bylo možné účinně odpovídat na konkrétní lidské potřeby ve světle vizí a ideálů. Metaforicky bychom mohli říci, že v době „digitálního triumfu“ se politická činnost, která se skutečně zaměřuje na společné dobro, musí vrátit „k analogu“.
Možná je tohle tím pravým protijedem proti politice, která často pokřikuje, sestává jen ze sloganů a je neschopná odpovídat na skutečné potřeby lidí. A kromě toho, abychom překonali určité znechucení politikou, je nezbytné znovu získat lidi tím, že k nim přijdeme osobně a znovu vybudujeme síť vzájemných vztahů tam, kde žijí, takže každý bude moci vnímat, že je součástí komunity a má účast na její budoucnosti.
Co to v praxi znamená pro ty, kdo zakládají svou činnost na křesťanských a demokratických hodnotách? Především a na prvním místě to znamená znovu objevit a přijmout křesťanské dědictví, z něhož jste vzešli, ale zároveň zachovávat nezbytný rozdíl mezi svědectvím prorocky náboženským, které náleží pouze společenství církve, a svědectvím osobně křesťanským, které se vyjadřuje konkrétními politickými rozhodnutími. Být křesťanem v politice neznamená být přespříliš konfesním, nýbrž dovolovat evangeliu, aby vedlo procesy rozhodování, včetně těch, která nezískávají snadný souhlas. Znamená to usilovně udržovat spojení mezi právem přirozeným a pozitivním, mezi křesťanskými kořeny a politickou činností.
Být křesťanem v politice vyžaduje realistický pohled, který začíná u konkrétního zájmu o lidi. Tato perspektiva by především měla usilovat o podporu důstojných pracovních podmínek, které povzbudí lidskou nápaditost a kreativitu tváří v tvář trhu, který stále více vede k odlidštění a nenaplněnosti. Takový náhled musí umožňovat lidem, aby překonávali strach založit rodinu a mít děti – strach, který v Evropě, zdá se, obzvláště vládne. Je také nezbytné zaměřit se na skutečné kořeny způsobující migraci, postarat se o trpící, ale také vzít v potaz reálné kapacity společnosti pro uvítání a integraci migrantů. Stejně tak je žádoucí neideologickým způsobem čelit velkým výzvám naší doby, jako jsou péče o stvoření a umělá inteligence. Právě ta nabízí velké příležitosti, ale i velké hrozby.
Být křesťanem v politice také znamená investovat do svobody – nikoli svobody triviálně pojaté, redukované na čistě osobní preference, nýbrž svobody zakořeněné v pravdě, která zachovává náboženskou svobodu stejně jako svobodu smýšlení a svědomí na každém místě a za všech okolností. Zároveň je naprosto nutné vyvarovat se „zkratu lidských práv“, který v důsledku uvolňuje cestu násilí a útlaku.
Těchto několik bodů vám nechávám s nadějí, že se budou moci stát východiskem pro vaši vlastní reflexi nad vaší prací. Přeji vám všechno dobré pro vaši službu lidem Evropy a rád vám uděluji své apoštolské požehnání.
překlad - zd -
