Lev XIV. k politikům: Zachovejme si svobodné srdce a bdělé svědomí, pracujme na smíření
Promluva papeže Lva XIV.
Setkání s představiteli veřejného života a diplomatického sboru
Alžír, kongresové centrum Djamaa el Djazair, 13. dubna 2026
Pane prezidente,
vážení představitelé veřejného života a diplomatického sboru,
dámy a pánové.
Vyjadřuji hlubokou vděčnost za pozvání k návštěvě Alžírska, které přišlo hned na začátku mého petrovského úřadu. A děkuji vám za vaše přivítání! Víte, že jako duchovní syn svatého Augustina jsem již dvakrát – v letech 2001 a 2013 – navštívil Annabu a jsem vděčný Boží Prozřetelnosti, že mi podle svého tajemného plánu umožnila, abych se sem vrátil jako Petrův nástupce. Přicházím mezi vás jako poutník pokoje s touhou setkat se s ušlechtilým alžírským lidem. Jsme bratři a sestry, protože máme stejného Otce v nebesích: hluboký náboženský smysl alžírského lidu je tajemstvím kultury setkání a smíření. Znamením takové kultury má být i tato moje návštěva. Ve světě plném konfliktů a nepochopení se setkávejme a usilujeme o vzájemné porozumění s vědomím, že jsme jedna rodina! Jednoduchost takového vědomí je dnes klíčem k otevření mnoha zavřených dveří.
Drazí bratři a sestry, přicházím k vám jako svědek pokoje a naděje, po kterých svět vroucně touží a které váš lid vždy hledal: lid, který nikdy nebyl poražen svými zkouškami, protože je zakořeněn v onom smyslu pro solidaritu, přijetí a společenství, který prostupuje každodenním životem milionů pokorných a spravedlivých lidí. Oni jsou ti silní, oni jsou budoucnost: ti, kteří se nenechají zaslepit mocí a bohatstvím, ti, kteří neobětují důstojnost svých spoluobčanů pro své osobní nebo skupinové zájmy. Z mnoha stran jsem dostal svědectví o tom, jak alžírský lid projevuje velkou štědrost vůči svým krajanům i cizincům. Tento postoj odráží pohostinnost hluboce zakořeněnou v arabských a berberských komunitách, onu posvátnou povinnost, kterou bychom chtěli všude nalézt jako základní společenskou hodnotu. Stejně tak je i almužna (sadaka) běžnou a přirozenou praxí mezi vámi, a to i pro ty, kteří mají omezené prostředky. Slovo sadaka původně znamená spravedlnost: sdílet to, co člověk má, a nenechávat si to pro sebe, je opravdu otázkou spravedlnosti. Nespravedlivý je ten, kdo hromadí bohatství a zůstává lhostejný k ostatním. Tento pohled na spravedlnost je jednoduchý a radikální: rozpoznává v druhém Boží obraz. Náboženství bez soucitu a společenský život bez solidarity jsou v Božích očích skandál. Přesto mnoho společností, které se považují za vyspělé, stále více upadá do nerovnosti a vyloučení. Jednotlivci a organizace, které dominují ostatním – Afrika to dobře ví – ničí svět, který Nejvyšší stvořil pro nás, abychom v něm žili společně.
Dramatické historické události minulosti nabízejí vaší zemi jedinečný kritický pohled na globální rovnováhu. Pokud dokážete vstoupit do dialogu se všemi a být solidární s utrpeními tolika blízkých i vzdálených zemí, vaše zkušenost přispěje k lepší představě o tom, jak dosáhnout větší spravedlnosti mezi národy. Ne tím, že budete zvětšovat nedorozumění a konflikty, ale tím, že budete respektovat důstojnost každého člověka a necháte se dotknout bolestí druhých. To vám umožní stát se protagonisty nového směřování dějin, které je dnes naléhavější než kdy jindy tváří v tvář pokračujícímu porušování mezinárodního práva a pokušením nového kolonialismu.
Už moji předchůdci jasně vnímali epochální význam této výzvy. Benedikt XVI. poznamenal, že „dobře chápané a řízené procesy globalizace skýtají příležitost k dosud nevídanému přerozdělení obrovského bohatství na celosvětové úrovni; když budou řízeny špatně, mohou naopak vést k růstu chudoby a nerovnosti a vyvolat i celosvětovou krizi“ (encyklika Caritas in Veritate, 42). Papež František pak, s dlouhou zkušeností s rozpory globálního Jihu, zdůraznil důležitost toho, co lze pochopit pouze na periferii velkých center moci a rozhodování: „Je zapotřebí – napsal – uvažovat o modelu sociální, politické a ekonomické participace, který zahrnuje lidová hnutí a oživuje místní, národní i mezinárodní vládnoucí struktury proudem mravní energie, jenž pramení ze začleňování vyloučených do budování společného údělu“ (encyklika Fratelli Tutti, 169).
Povzbuzuji tedy vás, kteří máte v této zemi moc, abyste se nebáli této perspektivy a podporovali živou, dynamickou a svobodnou občanskou společnost, ve které je zvláště mladým lidem přiznána schopnost přispívat k rozšiřování obzorů naděje pro všechny. Skutečná síla země spočívá ve spolupráci všech na dosažení společného dobra. Úřady nejsou povolány k tomu, aby dominovaly, ale aby sloužily lidem a jejich rozvoji. Politická činnost proto nachází své kritérium ve spravedlnosti, bez níž není opravdového míru, a projevuje se v podpoře rovných a důstojných podmínek pro všechny. Katolická církev se svými společenstvími a iniciativami si také přeje přispívat ke společnému dobru Alžírska a posilovat jeho specifickou identitu jako mostu mezi severem a jihem, mezi východem a západem.
Středozemní moře na jedné straně a Sahara na straně druhé představují geografickou a spirituální křižovatku obrovského významu. Pokud se ponoříme do její historie, oproštěni od zjednodušování a ideologií, najdeme tam ukryté nesmírné poklady lidskosti, protože moře a poušť byly po tisíciletí místy vzájemného obohacování mezi národy a kulturami. Běda nám, pokud je proměníme v hřbitovy, kde umírá i naděje! Osvoboďme tyto obrovské prostory historie a budoucnosti od zla! Rozmnožujme oázy míru, odsuzujme a odstraňujme příčiny zoufalství, bojujme proti těm, kdo vydělávají na neštěstí druhých! Nelegální jsou totiž zisky těch, kdo spekulují s lidským životem, jehož důstojnost je nedotknutelná. Spojme tedy své síly, své duchovní energie, poznání a zdroje, abychom učinili zemi a moře místy života, setkávání a úžasu. Ať se jejich majestátní krása dotkne našich srdcí, ať nás jejich nekonečnost přivede k otázkám o transcendencí. Středozemní moře, Sahara a nekonečné nebe nad nimi nám šeptají, že realita nás ze všech stran převyšuje, že Bůh je skutečně veliký a že vše prožíváme v jeho tajemné přítomnosti.
Tato myšlenka má obrovský dopad na realitu. Mnozí dnes její význam podceňují. Při bližším pohledu i alžírská společnost zažívá napětí mezi náboženským smyslem a moderním životem. Zde, stejně jako po celém světě, se tak projevují protichůdné tendence – fundamentalismus či sekularizace –, kvůli nimž mnozí ztrácejí autentický smysl pro Boha a důstojnost všech jeho tvorů. Náboženské symboly a pojmy se tak mohou stát na jedné straně rouhavým jazykem násilí a útlaku, na druhé straně pak bezvýznamnými znaky na velkém trhu konzumu, které nenasytí.
Tyto absurdní polarizace nás však nesmí zastrašit. Je třeba k nim přistupovat rozumně. Jsou znamením toho, že žijeme v mimořádné době, v době velké obnovy, v níž ten, kdo si zachovává svobodné srdce a bdělé svědomí, může čerpat z velkých duchovních a náboženských tradic nové pohledy na realitu a neotřesitelnou motivaci k angažovanosti. Je třeba vychovávat ke kritickému myšlení a svobodě, k naslouchání a dialogu, k důvěře, která nám pomáhá rozpoznat v tom, kdo je odlišný, společníka na cestě, a ne hrozbu. Musíme pracovat na uzdravení paměti a na smíření mezi dávnými protivníky. To je dar, o který prosím pro vás, pro Alžírsko a pro celý jeho lid, kterému vyprošuji hojné požehnání od Nejvyššího.
Překlad - ps -
