Lev XIV. v Bamendě: Jedině Bůh osvobozuje a otevírá cesty svobody
Drazí bratři a sestry v Kristu,
přicházím mezi vás jako poutník pokoje a jednoty a chci se s vámi podělit o radost, že tu mohu být s vámi, navštívit váš kraj a především putovat s vámi částí vaší cesty, sdílet s vámi vaše úsilí i vaše naděje.
Velkolepý způsob slavení, který provází vaši liturgii, a radost, která tryská z modliteb, jež přednášíte Bohu, jsou znamením vašeho důvěrného odevzdání, vaší neochvějné naděje, vašeho přilnutí k Otcově lásce vší silou – k lásce Otce, který nám stojí nablízku a s účastí pozorně sleduje utrpení svých dětí. V žalmu, který jsme se společně modlili, se zpívá o této důvěře v Boha, kterou jsme dnes povoláni obnovit: „Blízko je Hospodin těm, kterým puká srdce, na duchu zlomené zachraňuje.“
Bratři a sestry, je až příliš mnoho důvodů a situací, které lámou srdce a působí zármutek. Naděje na budoucnost pokoje a smíření, v níž by každý mohl žít jako člověk, jehož důstojnost je respektována a jehož základní práva jsou zaručena, tato naděje stále vysychá vinou všech těch potíží, které poznamenávají tuto překrásnou zemi: četné formy chudoby, které se i v současnosti týkají nesmírně mnoha lidí zasažených hladověním; morální, sociální i politická korupce, spojená především s vlivem bohatství, která brání rozvoji institucí a struktur; trvalé zásadní problémy, které systémově zasahují vzdělávání a zdravotnictví; a v neposlední řadě velká míra emigrace, zvláště mezi mladými lidmi. A ke vnitřním problémům, k nimž často přispívá nenávist a násilí, také přistupuje zlo zvenčí, totiž od těch, kdo ve jménu zisku neustále vztahují ruce po africkém kontinentu, aby ho vytěžili a vyplenili.
Toto všechno s sebou nese riziko, že si budeme připadat bezmocní a že naše důvěra vyschne. A přece se nacházíme v okamžiku změny, přetvoření životního příběhu této země. Dnes, a ne zítra; teď, a ne v budoucnosti nastává okamžik rekonstrukce, nového přeskládání mozaiky jednoty, v níž se spojí různost a bohatství naší země a našeho světadílu, okamžik vybudování společnosti, v níž budou vládnout pokoj a smíření.
Je pravda, že v situaci, která trvá už delší čas, roste riziko rezignace a bezmoci, protože už nic nového nečekáme; a přece slovo Páně otevírá nové prostory a působí proměnu a uzdravení, protože je schopné uvést srdce do pohybu, nastolit v kritických situacích, na něž si příliš snadno zvykáme, řádný stav a průběh; je s to učinit z nás aktivní protagonisty změny. Tohle si pamatujme: Bůh je novost, Bůh tvoří věci nové, Bůh z nás činí odvážné lidi, kteří čelí zlu a vytvářejí dobro.
Vidíme to ve svědectví apoštolů, jak jsme slyšeli v prvním čtení: když představitelé velerady vyslýchají apoštoly, činí jim výčitky a hrozí jim, protože stále veřejně hlásají Krista, apoštolové odpovídají: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy pověsili na kříž a zabili.“ (Sk 5,29–30)
Odvaha apoštolů se stává kritickým svědomím, stává se proroctvím, stává se odsouzením zla; a to je první krok ke změně. Poslušnost vůči Bohu není ve skutečnosti úkonem poddanství, který potlačuje nebo ničí naši svobodu; naopak, poslušnost vůči Bohu nás osvobozuje, protože znamená svěřit vlastní život Jemu a dovolit, aby Jeho slovo inspirovalo naše smýšlení a jednání. Jak jsme slyšeli z evangelia, které zachycuje poslední část rozhovoru Ježíše s Nikodémem: „Kdo pochází ze země, patří k zemi a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade vším.“ (Jan 3,31) Naslouchá-li kdo Bohu více než lidem, více než pozemskému a pouze lidskému smýšlení, najde pravou vnitřní svobodu, dokáže odhalit skutečnou hodnotu dobra a nerezignovat vůči zlu, objeví cestu života, stane se tvůrcem pokoje a bratrství.
Bratři a sestry, útěcha pro zlomená srdce a naděje na změny ve společnosti mohou nastat, svěříme-li se Bohu a jeho Slovu. Musíme stále v srdci uchovávat a připomínat si zvolání apoštola Petra: poslouchat Boha, ne lidi. Poslouchat Toho, kdo je jediný Bůh. A to nás zve k další inkulturaci evangelia a ke bdělé pozornosti, a to i vůči naší vlastní zbožnosti, abychom nepadli do léčky následování cest, které směšují katolickou víru s jinými způsoby a tradicemi věření esoterického nebo gnostického charakteru, které mají ve skutečnosti politické a ekonomické cíle. Jedině Bůh osvobozuje, jedině jeho Slovo otevírá cesty svobodě, jedině jeho Duch z nás dělá nové lidi, kteří mohou změnit tuto zemi.
Neustále vás provázím svou modlitbou a žehnám zvláště církvi přítomné na tomto místě: všem kněžím, misionářům, řeholníkům i laikům, kteří usilují o to, aby byli zdrojem útěchy a naděje. Chci vás povzbudit, abyste i nadále šli touto cestou, a svěřuji vás přímluvám Nejsvětější Panny Marie, Královny apoštolů a Matky církve.
překlad - zd -
