Lev XIV. navštívil další farnost římské periferie: Setkání s Ježíšem všechno proměňuje
Homilie papeže Lva XIV. při mši svaté v římské farnosti Santa Maria della Presentazione v Torrevecchia, 8. března 2026
Drazí bratři a sestry!
Jsem rád, že mohu prožít mezi vámi tuto třetí neděli postní. Je to důležitá etapa našeho následování Ježíše až k jeho Velikonocům, utrpení, smrti a vzkříšení.
Na této cestě se hluboce prolíná Boží blízkost a náš život z víry: Pán v každém z nás obnovuje křestní milost a volá nás k obrácení a zároveň očisťuje naše srdce svou láskou a skutky milosrdenství, které nám navrhuje vykonat. Po této stránce nás Ježíšovo setkání se samařskou ženou oslovuje velmi silně. Dnešní evangelium totiž nejen promlouvá k nám, ale také mluví o nás a pomáhá nám zrevidovat náš vztah k Bohu.
Žízeň po životě a lásce, jakou vidíme u Samaritánky, je i naší žízní. Žízní Církve a celého lidstva, zraněného hříchem, ale ještě více naplněného touhou po Bohu. Hledáme ho jako vodu, i když si to neuvědomujeme, pokaždé, když se ptáme na smysl událostí, pokaždé, když pociťujeme, jak nám chybí dobro, které chceme pro sebe a pro ty, kteří jsou nám blízcí.
Při tomto hledání potkáváme Ježíše. On už tam je, u studny, kde ho Samaritánka nachází samotného, v poledním slunci, unaveného po cestě. Žena přichází ke studni v neobvyklou hodinu, možná proto, aby se vyhnula pohledům jiných žen, plným předsudků. Ježíš čte v jejím srdci důvod, proč se takto straní ostatních: její neúspěšná manželství, současné soužití [s dalším mužem] ji činí nehodnou doprovodu dcer, manželek a matek z vesnice. A přece Ježíš sedí u studny, jako by na ni čekal. Toto překvapivé setkání je jedním ze způsobů, jakými – jak rád opakoval papež František – Kristus zjevuje Boha jako Boha překvapení: těch nejkrásnějších, která mění život, ať na ně narazíme kdekoli a jakkoli náš život před Pánem právě vypadá.
Tento muž ukázal Samaritánce lásku jako nikdo před ním. Zatímco ona hledá vodu pro každodenní potřebu, On jí chce darovat vodu novou, živou, schopnou uhasit každou žízeň a utišit každý neklid, neboť tato voda pramení ze srdce Boha, který je nevyčerpatelnou plností každého očekávání.
Ježíšova slova tak směřují k hledání dobra většího, než je voda: „Kdybys věděla o Božím daru“, říká Pán ženě. Nejde o výčitku, nýbrž o slib: „Jsem tu, abych ti dal poznat Boha, který pro tebe dává sám sebe.“ Ano, právě pro tebe, která jsi ho neznala, která ses považovala za vzdálenou a odsouzenou. Tento dar tě promění: sama se staneš pramenem, který tryská do věčného života. Výměnou za žízeň, kterou jsi dříve trpěla, plnou hořkosti a duchovní vyprahlosti, nabízí Boží Syn darem život obnovený vodou, která tryská z Otcova milosrdenství. Setkání s Pánem všechno proměňuje: žíznící žena se stává pramenem, žena, považovaná za vyloučenou, se stává Jeho důvěrnicí. Žena plná hanby je nyní naplněna radostí; ta, která ve své vesnici raději mlčela, se stává misionářkou pro všechny její obyvatele.
Nikdy by si nepředstavila, že právě ona, zmatená a zničená životem, by mohla jednoho dne okusit čerstvou vodu, čistý dar Boží, a sama se stát darem pro ostatní. Jak se to stalo? Setkala se s Ježíšem, hovořila s Ním, živým Slovem Božím, jež se stalo člověkem pro naši spásu.
Evangelní příběh přesně ukazuje cestu vnitřního růstu této ženy, která postupně rozpoznává základní rysy Ježíšovy identity: člověk, prorok, Mesiáš a Spasitel. Během chvil, které s ním tráví a v nichž prožívá společenství s Ním, se Samaritánka sama proměňuje v pramen pravdy. Nová voda Božího daru vytryskla v jejím srdci a ona okamžitě cítí pobídku, aby se vrátila do své vesnice, konečně osvobozená od hanby a toužící dát všem poznat svého Vysvoboditele, Ježíše, toho, který všechny ty zázraky způsobil. Běží právě za těmi, kteří ji dříve odsuzovali, zakusila totiž, že Bůh jí odpustil, a proto vypráví, ohlašuje, svědčí. Potřeba vody, která ji přiměla jít k studni, nyní ustupuje touze sdělit ohromující novinu, která ji proměnila.
Drazí bratři a sestry, ve křtu jsme všichni přijali milost nové vody, která smývá všechny hříchy a hasí každou žízeň. I nám – stejně jako Samaritánce – je dnes v postní době dán čas, abychom znovu objevili dar této svátosti, která nás jako brána uvedla do víry a křesťanského života. Jako dobrý a starostlivý Pastýř nás Pán vždy čeká a doprovází, tam, kde žijeme, a takové, jací jsme. Ve svém milosrdenství uzdravuje naše rány a stává se pro nás darem, díky kterému se i my můžeme stát darem pro své bratry a sestry.
Dobře vím, že vaše farní společenství žije v oblasti, která čelí různým výzvám. Nechybí zde znepokojivé situace marginalizace, materiální a morální chudoby. Dospívajícím a mladým lidem hrozí, že budou oklamáni obchodníky se smrtí nebo zklamáni z budoucnosti. Mnozí čekají na domov, na práci, která jim zajistí důstojný život, na bezpečné prostředí, kde by se mohli setkávat, hrát si a společně plánovat něco krásného.
Stejně jako u studny v evangeliu přicházejí do této farnosti muži a ženy zranění na duši, lidé, jejichž důstojnost byla dotčena, a kteří žízní po naději. Na vás spočívá naléhavý a osvobozující úkol ukázat jim Ježíšovu blízkost, jeho vůli vykoupit naši existenci ze zla, které ji ohrožuje, a nabídnout spravedlivý, pravdivý a plný život. Chtěl bych vás povzbudit, abyste vycházeli z eucharistie – pulzujícího srdce každého křesťanského společenství – a ukazovali, že nejrůznější farní aktivity jsou znamením církve, která se jako matka stará o své děti, neodsuzuje je, ale přijímá je, naslouchá jim a podporuje je uprostřed všech nebezpečí. Ať slovo evangelia, tryskající v nás jako pramen pravdy, pomáhá každému otevřít oči, aby dokázal moudře rozlišovat, co je dobré a co špatné, a formuje svobodná a dospělá svědomí.
Drazí bratři a sestry, kráčejte vpřed s důvěrou! Pán jde s námi za všech okolností a podpírá nás na naší cestě. Nechť vás Panna Maria vždycky doprovází na vaší cestě víry a dopřeje vám radost z toho, že jste pokorní a odvážní hlasatelé evangelia.
Překlad - jb -
