Lev XIV.: Kristus, Král pokoje, z kříže prosí o slitování s trpícími
Homilie papeže Lva XIV.
Květná neděle, Svatopetrské náměstí, neděle 29. března 2026
Drazí bratři a sestry!
Ježíš kráčí křížovou cestou a my jdeme za Ním, následujeme Jeho kroky. A rozjímáme při tom o Jeho utrpení za lidstvo, o Jeho zarmouceném srdci, o Jeho životě, který se stává darem lásky.
Pohleďme na Ježíše, který se představuje jako Král pokoje, zatímco kolem něj probíhají válečné přípravy. Na Ježíše, který zůstává neochvějný ve své mírnosti, zatímco ostatní zuří násilím. Pohleďme na Toho, který se obětuje, aby byl útěchou pro lidstvo, zatímco ostatní sahají po mečích a holích. Na Toho, který je světlem světa, zatímco zemi brzy pohltí temnota. Na Ježíše, který přišel, aby přinesl život, zatímco se naplňuje plán jeho odsouzení k smrti.
Jako Král pokoje touží Ježíš smířit svět v Otcově náručí a zbořit všechny zdi, které nás oddělují od Boha a od bližního, protože „On je náš pokoj“ (Ef 2, 14).
Jako Král pokoje vjíždí do Jeruzaléma na oslátku, nikoli na koni, a naplňuje tak starodávné proroctví, které vyzývalo k radosti z příchodu Mesiáše: „Hle, tvůj Král k tobě přichází, / je spravedlivý a přináší spásu, / je pokorný a jede na oslu, na oslátku / osličím mláděti. / Zničí válečné vozy z Efraima, / válečné oře z Jeruzaléma, / zlomen bude bitevní luk. / Národům ohlásí pokoj“ (Za 9, 9–10).
Jako Král pokoje, ve chvíli, kdy jeden z Jeho učedníků tasí meč, aby Ho bránil, a udeří veleknězova služebníka, okamžitě ho zastavuje slovy: „Zastrč svůj meč tam, kam patří. Každý, kdo sahá po meči, mečem zahyne“ (Mt 26, 52).
Jako Král pokoje, ve chvíli, kdy byl obtížen naším utrpením a proboden za naše hříchy, „neotevřel svá ústa. Jako beránek vedený na porážku a jako ovce, která mlčí před stříhači“ (Iz 53, 7). Nechopil se zbraně, nebránil se, nevedl žádnou válku. Zjevil mírnou tvář Boha, který vždycky odmítá násilí, a místo aby zachránil sám sebe, nechal se přibít na kříž, aby přijal všechny kříže postavené v každém čase a místě v dějinách lidstva.
Bratři a sestry, takový je náš Bůh: Ježíš, Král pokoje. Je to Bůh, který odmítá válku, kterého nikdo nemůže využít k ospravedlnění války, který nevyslyší modlitby těch, kdo válku vedou, a odmítá ji slovy: „I když se ještě víc modlíte, ani neposlouchám. Vaše ruce jsou plné krve“ (Iz 1, 15).
Když hledíme na Toho, který byl za nás ukřižován, vidíme kříže celého lidského rodu. V Jeho ranách vidíme zranění mnoha dnešních žen a mužů. V Jeho posledním volání k Otci slyšíme pláč těch, kdo jsou zdrceni, zbaveni naděje, nemocní a osamělí. Především však slyšíme sténání bolesti všech těch, kdo jsou utlačováni násilím, a všech obětí války.
Kristus, Král pokoje, stále volá ze svého kříže: Bůh je láska! Mějte slitování! Složte zbraně, pamatujte, že jste bratři!
Slovy Božího služebníka, biskupa Tonina Bella, bych chtěl svěřit tento výkřik Panně Marii, která stojí pod křížem svého Syna a pláče také u paty dnešních křížů:
„Svatá Maria, Ženo třetího dne, dej nám jistotu, že navzdory všemu nad námi smrt již nebude vládnout; že dny nespravedlnosti jsou již sečteny; že válečné plameny se změní ve světlo soumraku; že utrpení chudých bude mít svůj konec. (…) Dej nám víru, že slzy bolesti všech obětí násilí budou nakonec osušeny, jako když jarní slunce vysuší rosu.“
Překlad -jb-
